Julius Vegricht

Po dokončení školní docházky prošel několika zaměstnáními, které neměly s filmem nic společného. Nejprve film viděl jako možnost výdělku a příležitostně v něm pracoval jako komparzista. Od roku 1929 pracoval ve filmových laboratořích a v atelieru Na Kavalírce u Karla Lamače jako stálý zaměstnanec. Ale tento filmový ateliér v noci z 25. na 26. října 1929 vyhořel.[2] Po požáru Kavalírky pracoval jako asistent kamery pro několik významných kameramanů té doby (Václav Vích, Jaroslav Blažek, Otto Heller a Jan Stallich). Mezitím si zahrál i dvě relativně větší role: fotbalového fanouška ve známém filmu Muži v offsidu z roku 1931 (režie Svatopluk Innemann) podle stejnojmenné knihy Karla Poláčka a vojína v melodramatu Písničkář z roku 1932 (režie opět Svatopluk Innemann, scénář částečně autobiografického filmu napsal a hudbu složil Karel Hašler).[1][3]

S kameramanem Janem Stallichem spolupracoval také na britském životopisném snímku o skladateli Mozartovi Whom The Gods Love (1936, režie Basil Dean).[4] Zkušenosti získané ve Velké Británii mu umožnily stát se samostatným kameramanem. V roce 1935 se spolu s Josefem Bulánkem podíleli jako kameramani na životopisném dramatickém filmu Milan Rastislav Štefánik (režie Jan Sviták).[5] Do začátku druhé světové války byl kameramanem ještě několika, většinou spíše průměrných až podprůměrných snímků. Žánrově šlo o sentimentální melodramata nebo komedie. V rámci „filmů pro pamětníky“ je poměrně pravidelně reprízovaná komedie Jarčin profesor z roku 1937 (režie Čeněk Šlégl a Jiří Slavíček, Čeněk Šlégl se podílel i na scénáři).[6]

Během Protektorátu natočil zhruba stejný počet filmů, některé z nich jsou stále hrané a oceňované, např. Městečko na dlani podle stejnojmenné románové prvotiny Jana Drdy (natočeno 1941, premiéra 1942),[7] komedie Karel a já z roku 1942 (v hlavní roli Jindřich Plachta),[8] poetická komedie Kluci na řece z roku 1944 (režie Václav Krška a Jiří Slavíček)[9] a již po osvobození dokončený film Řeka čaruje z roku 1945 (režie opět Václav Krška, který se podílel také na scénáři).[10]

Z filmů po druhé světové válce je umělecky nejhodnotnější a současně divácky oblíbená filmová adaptace stejnojmenného románu Karla Poláčka Hostinec „U kamenného stolu“ (1948, režie Josef Gruss, scénář Otakar Vávra a Vlastimil Rada),[11][12] dále je vhodné zmínit např. film Ves v pohraničí (režie Jiří Krejčík).[13] Kromě toho pracoval pro celou řadu dalších významných režisérů (Václav Kubásek: pseudonym Václav Smetana, Josef Mach, Václav Gajer, K. M. Walló, Bořivoj Zeman ad.). V roce 1968 (již v důchodu) se ještě podílel na krimi dramatu Muž na útěku, kde současně zajišťoval kameramanskou supervizi nad začinajícím režisérem Václavem Sklenářem a kameramanem Alexandrem (Sašou) Rašilovem (syn herce Saši Rašilova).[14]

Spíše ojediněle spolupracoval také s Československou televizí. Pod režijním vedením Vladimíra Svitáčka a Jána Roháče (scénář Vladimír Dvořák, Miroslav Horníček, Vladimír Svitáček a Ján Roháč) natočil v roce 1962 krátkou (20 minut) televizní komedii Žárlivost (hrají Miloš Kopecký, Miroslav Horníček a Jana Houkalová).[15]

Byl rovněž kameramanem několika dokumentárních filmů, např. Nezapomenem ... na Desátý všesokolský slet v roce 1938, Středoškoláci: čtvrté středoškolské hry (1938), Praha, láska má (1939), Návrat presidenta dr. Edvarda Beneše do Prahy (1945), barevný dvoudílný dokument o XI. Všesokolském sletu Píseň O sletu I. a II. (1948), Jablonecké ozdoby (1960), Lidé za kamerou (1961: hraná dokumentární reportáž o filmové výrobě a především o studiu Barrandov) a také loutkový film Hračky plačky (1959).[16][1]

Celkem v letech 1935 až 1968 jako kameraman natočil na čtyřicet hraných filmů, několik dokumentárních filmů a v několika filmech také hrál. Přes bohatou filmografii (na rozdíl od řady dalších filmařů) nikdy nedostal žádné státní či jiné vyznamenání. Ani od vlády první republiky, během Protektorátu nebo v poválečném období. Kameraman Julius Vegricht zemřel 11. října 1988 v Praze, dva týdny před 81. narozeninami.[1]

V přehledu je uvedena zhruba polovina hraných filmů, na kterých se Julius Vegricht podílel jako kameraman, a většina ostatních filmů.[1][16][3]