Eman Fiala

Eman Fiala (15. dubna 1899 Praha[1] – 24. června 1970 Praha) byl český herec, režisér, hudební skladatel a hudebník.

Eman Fiala
Eman Fiala a Jarmila Vacková ve filmové operetě „Děvčátko neříkej ne“, (1932).
Narození15. dubna 1899
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. června 1970 (ve věku 71 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
RodičeKarel Fiala
PříbuzníFerenc Futurista (sourozenec)
Anna Ferencová (neteř)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Eman Fiala (1899 – 1970), český herec, režisér, hudební skladatel a hudebník.

Život

Eman Fiala pocházel z umělecké rodiny, otec byl herec Karel Fiala, jeho manželka Marie roz. Richterová (1903–1982), byla sestrou herce Jana Richtera, který hrál v divadle Vlasty Buriana, S manželkou, měl dvě dcery Marcelu, která zemřela v roce 1925, ve věku necelých dvou let, a Milenu později provdanou Uxovou, jeho nevlastní starší bratr František byl známý pod pseudonymem Ferenc Futurista. Eman se nejdříve věnoval hudbě, dirigování a komponování, složil hudbu k asi dvaceti filmům.

Po roce 1918 byl krátce angažován v kabaretu Červená sedma, který měl sídlo v sálu hotelu Central v Hybernské ulici. Zde hrál na klavír a začínal s herectvím.[2] V roce 1920 hrál v kabaretu Bum a v Revoluční scéně Emila Artura Longena, která sídlila v sálku hotelu Adria na Václavském náměstí[3] a od roku 1923 působil v divadélku Rokoko, kam po zániku Revoluční scény přešli dočasně i další umělci, včetně E. A. Longena, Xeny Longenové a Vlasty Buriana.[4]

I když hrát začal později, objevil se v téměř 220 filmech, a v necelé desítce televizních inscenací. Často byl obsazován do menších a komediálních rolí. K několika filmům napsal i sám námět.

Role ve filmu (výběr)

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu Emanuela Fialy str.133/I. farnost při kostele sv. Václava na Smíchově
  2. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51
  4. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158

Literatura
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 12, ISBN 80-7023-118-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 259–261.
  • Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 174, 177, 216, ISBN 978-80-7388-199-3
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 51, 158, 268, 647
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 241, ISBN 80-86182-51-7
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 156.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 307–308.
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 37, 73, 118, 143, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 70, 171, ISBN 978-80-7388-552-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.