Eduard Fiker

Eduard Fiker (21. listopadu 1902, Praha[1]3. března 1961 tamtéž) byl český prozaik, dramatik, překladatel a scenárista, společně s Emilem Vachkem zakladatel české detektivky.

Eduard Fiker
Narození21. listopadu 1902
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. března 1961 (ve věku 58 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníspisovatel, scenárista, autor sci-fi a překladatel
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se roku 1902 v Praze jako syn bývaleho učitele, Eduarda Fikera, po ztrátě sluchu úředníka zemědělské rady a matky Anežky, rozené Vokáčové. Oba rodiče pocházeli ze Strakonic.[2] Po ukončení vinohradského reálného gymnázia roku 1920 absolvoval osm semestrů strojního a elektrotechnického inženýrství na pražském Českém vysokém učení technickém, ale po smrti otce musel studií zanechat. Při studiu se věnoval též studiu jazyků a hudby.[3] Odešel na rok do Anglie, po návratu absolvoval základní vojenskou službu a po jejím skončení se uchytil jako houslista v orchestru divadla Rokoko a pak v tehdejší Velké operetě. V roce 1936 se oženil s herečkou Lolou Innemannovou.[4] V letech 1937 až 1945 redigoval knižnici Knihy nové generace a v letech 19381942 byl šéfredaktorem edice dobrodružných sešitových románů Rozruch vydávaných nakladatelstvím Melantrich.[3]

Svou první detektivku  Její hra nabídl nakladatelům v roce 1932. Hned v tomto románu dokázal, že má vedle velkých vypravěčských schopností i smysl pro dramatičnost, logické řešení a vtipnost dialogu. Ještě v témže roce dokončil další dvě detektivky z domácího prostředí: Zděšenci a Malíř srdcí. U nakladatelů však neuspěl. Aby si získal jméno a popularitu, napsal na jejich doporučení řadu konvenčních detektivek v mnohém poplatných svým vzorům Wallaceovi či Leblancovi. Vymyslil si Ted Brenta a T.B.Corna, hlavní postavy svých snad dvaceti románů, a poslal je do Anglie, aby svými vskutku neuvěřitelnými příhodami pobavili čtenáře (Ochránce nebohých, Světlo z pekla a další)[5]. Do konce druhé světové války vydal více než čtyřicet románů. Vedle detektivek napsal Fiker i několik knih z prostředí českého, knih dobrodružných, odehrávajících se v severoamerickém prostředí i humoristických a detektivku se sci-fi námětem.[6]

Po válce pracoval jako scenárista státního filmu a spisovatel na volné noze. V psaní knih však polevil, do konce života napsal románů jen sedm. Překládal z angličtiny, napsal čtyři divadelní hry a několik filmových scénářů. Jeho celé dílo čítá na devadesát titulů a mnohé jeho knihy byly úspěšně zfilmovány. Jeho význam je především v tom, že společně s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem položil základy české detektivní školy, na kterou dodnes navazuje celá řada pozdějších autorů.

Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově, oddělení PA-I, hrob 269a.[7]

Dílo

Tam, kde není u knihy bližší vysvětlení, jde o detektivní román.

Filmové adaptace

Posmrtné ocenění

Po Eduardu Fikerovi byla pojmenována ulice v Praze 12.

Odkazy

Reference

  1. Matrika N 1901-3, sv. Ludmila, s.351 (snímek 367)
  2. Praha, policejní přihláška rodiny Eduarda Fikera
  3. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Eduard Fiker, s. 696–697.
  4. FIKER Eduard. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. Libri.cz. Archivováno 2016-09-01 z již nedostupného originálu.
  5. FIKER, Eduard. Tři detektivní příběhy. 1. vyd. vyd. Praha: Odeon, 1967. 502 s. S. Doslov (Miroslav Vachule) - Několik slov o Eduardu Fikerovi. s. 501..
  6. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Fiker, Eduard, s. 67.
  7. Správa pražských hřbitovů: Vyhledávání hrobů dle zesnulých
  8. www.pitaval.cz

Literatura

  • BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 19301945. Praha: Orbis, 1966, str. 223, 231
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.