Miloš Kopecký

Miloš Kopecký (22. srpna 1922 Praha – 16. února 1996 Praha) byl český divadelní a filmový herec. Od roku 1965 do roku 1991 byl ve stálém angažmá v Divadle na Vinohradech. V letech 1952–1996 ztvárnil také množství filmových i televizních rolí.

Miloš Kopecký
Miloš Kopecký a Karolina Slunéčková v divadelní hře Lištičky (1980)
Narození22. srpna 1922
Praha, Československo Československo
Úmrtí16. února 1996 (ve věku 73 let)
Praha, Česko Česko
Manžel(ka)Stella Zázvorková (od 1945)
Partner(ka)Marta Kaňovská
DětiJana Kopecká, Barbora Kopecká
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jeho otec Vladimír Kopecký byl majitelem kožešnictví, matka Marta Kopecká (rozená Grimmová) byla modelkou a později se ještě před svatbou vyučila kloboučnicí. Byla židovského původu a zemřela v Osvětimi. Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou rozvést (Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“). Patnáctého srpna 1944 se ocitl v nacistickém pracovním táboře v Bystřici na Benešovsku kvůli svému židovskému původu i Miloš Kopecký.[1]

Po válce a návratu do Prahy začal pracovat v divadle Větrník, nejprve jako obsluha gramofonu a opony, ale postupně se propracoval k herectví. V roce 1946 divadlo Větrník svou činnost ukončilo a Kopecký našel uplatnění nejprve v Divadle satiry, pak ve Studiu Národního divadla a po jeho rozpuštění přešel do činohry Národního divadla. Poté, co se pro jeho opilost nedohrálo představení, odešel do Realistického divadla, hrál v Městských divadlech pražských. Krátce byl i členem KSČ, v roce 1954 byl vyloučen. Opět hrál v Divadle ABC, dva roky v karlínském hudebním divadle a v roce 1965 nastoupil do angažmá Divadla na Vinohradech, kde pak působil čtvrt století. Objevný byl jeho Harpagon v Molièrově Lakomci, kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí stihomamem, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle byl Shakespearův Richard III.

Vystupoval často ve filmu i v televizi, většinou hrál komediální padoušské postavy. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (Pyšná princezna), pistolníka Hoga Foga (Limonádový Joe), Barona Prášila (Baron Prášil), polního kuráta Katze (Dobrý voják Švejk), pana Petra Voka z Rožmberka (Svatby pana Voka), Jana Lucemburského (Slasti otce vlasti), Dr. Štrosmajera (Nemocnice na kraji města) a mnoho jiných drobných i větších postav.

V roce 1977 podepsal Antichartu.[2] Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál Československé televize Krok do neznáma.

Dne 5. května 1987 vystoupil Miloš Kopecký, tehdy již národní umělec, na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v Praze. Stal se prvním umělcem v socialistickém Československu, který se odhodlal říci nahlas komunistům v čele strany a státu, aby odešli z funkcí. Stalo se tak už dva a půl roku před pádem režimu, kdy se ještě většina ostatních Čechů a Slováků bála vyjádřit svobodně názor. Zkrácený, značně seškrtaný text jeho projevu pak zveřejnilo 7. května i Rudé právo.[3] Nahrávku projevu se podařilo dopravit do mnichovského rádia Svobodná Evropa.

V roce 1945 se poprvé oženil se Stellou Zázvorkovou, se kterou měl dceru Janu. Manželství ale vydrželo pouze rok. Další manželkou byla Kateřina Soukupová (řidička tramvaje) a následovalo sedm let života u Mileny Le Breux a románek s Věrou Chytilovou. Třetí manželkou byla Jana Lichtenbergová a poslední v roce 1966 tanečnice Jana Křečková. Miloš Kopecký byl známý svou averzí k žárlivosti, svými milenkami se netajil ani před svou zákonnou manželkou. Trpěl maniodepresivní psychózou. Při atacích této nemoci se hlavně opíral o svou poslední choť. Jeho dlouholetou partnerkou byla pak Marta Kaňovská, úspěšná modelka a herečka.[4]

Miloval šachy, hrával je především se svým přítelem Josefem Bedrnou. Mezi jeho herecké kolegy a přátele patřili Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a Jiří Kodet. Ovšem stejně dobře jako přátele uměl si dělat i nepřátele, kterých měl také dost. Dále se zajímal o politiku, filozofii a miloval psaní dopisů (pozn.: především jeho srdci nejbližšímu příteli, fotografovi Jaroslavu Pastrňákovi, resp. Jerry Pasternakovi do USA).

Ocenění

Divadelní role

Filmografie (výběr)

Televize (výběr)
  • 1961 Ztracená revue (hudební groteska) – role: pán v klobouku
  • 1962 Kočár nejsvětější svátosti (film) – role: tajemník Martinez
  • 1966 Sedm koní a vavříny (film) – role: Werner, majitel sázkové kanceláře
  • 1967 Deštník (inscenace povídky) – role: soudce
  • 1968 Hříšní lidé města pražského (televizní seriál) 8.díl Telegram z Neapole – role: defraudant Sebekovský
  • 1969 Trapasy (film)
  • 1971 Sedm žen Alfonse Karáska (film) – hlavní role: Alfons Karásek
  • 1971 Alfons Karásek v lázních (film) – hlavní role: Alfons Karásek
  • 1972 Lakomec (záznam divadelního představení)
  • 1972 Úsměvy světa (cyklus) – role: vypravěč – (4. díl: Stephen Leacock)
  • 1972–1973 Ctná paní Lucie (seriál) – role: rytíř Monyfeith
  • 1975 Tři muži se žralokem (komedie na motivy povídek Jaroslava Haška) – role: Ferdinand Mestek de Podskal
  • 1977 Nemocnice na kraji města (televizní seriál) – role: zástupce primáře MUDr. Josef Štrosmajer
  • 1984 Bambinot (televizní seriál) – role: Mitropulos
  • 1987 Poslední leč Alfonse Karáska (komedie) – hlavní role: Alfons Karásek
  • 1989 Utopím si ho sám (film) – role: Chouň
  • 1993 Uctivá poklona, pane Kohn (seriál) – role: Munk

Odkazy

Reference
  1. Miloš Kopecký. csfd.cz [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (česky)
  2. Anticharta: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru | Redakce. Lidovky.cz [online]. 2007-01-08 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. (česky)
  3. Projev na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců. www.sds.cz [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online.
  4. Pozitivní noviny › Marta Pospíchalová - Zdeněk Pošíval: Jak se žije manekýnám. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 53, 95–6, 104, 115–6, 135, 157, 164, 176, 208–9, 248, 355, 396, 411, 449, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 2, 60, 117, 138, 177, 425, 475, 476, 517.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 629–633.
  • Jiří Janoušek: Hvězdy z masa a kostí, Práce, Praha, 1979, str. 107–115
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 450–451.
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 544
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 347.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 95, 97–8, 104–5, 107, 109, 115, 125, 137, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 121.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 220, 222, 311, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 220, 225, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 172, 193, 206, ISBN 978-80-239-9603-6
  • Pavel Kovář (ed.): Miloš Kopecký: Já. Eminent, Praha, nedatováno (cca 2000), ISBN 80-85876-29-9
  • KOPECKÝ, Miloš. Já. Příprava vydání Pavel Kovář. 1. vyd. Praha: Eminent, 1996. 346 s. Dostupné online. ISBN 80-85876-29-9, ISBN 978-80-85876-29-1. OCLC 38910412
  • KOPECKÝ, Miloš; PASTERNAK, Jerry. Tam za tou duhou. 1. vyd. [s.l.]: Chagall - výtvarné centrum, 2004. ISBN 80-86171-21-3.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.