Josef Stelibský

Josef Stelibský (5. prosince 1909, Vsetín28. dubna 1962, Hollywood, Kalifornie, USA) byl český pianista, kapelník, hudební redaktor, hudební skladatel a aranžér. Je spoluautorem čtrnácti operet a autorem hudby k více než padesáti českým filmům. Za svůj život složil mnoho dobových šlágrů a tanečních písní.

Josef Stelibský
Josef Stelibský
Základní informace
Narození5. prosince 1909
Vsetín
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. dubna 1962 (ve věku 52 let)
Hollywood
Spojené státy americké Spojené státy americké
Žánrypopulární hudba, opereta, filmová hudba
Povoláníklavírista, kapelník, hudební redaktor, hudební skladatel, aranžér
Nástrojeklavír
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Josef Stelibský studoval na Pražské konzervatoři, kde byl žákem Jaroslava Křičky a Antonína Elschlegela. Studium nedokončil, odešel za rodiči na Slovensko a stal se ředitelem kůru chrámu sv. Martina v Turčianském sv. Martinu. Připravoval hudbu k němým filmům v místních biografech a zkomponoval své první písničky.

V roce 1932 se vrátil do Prahy. Řídil kavárenské orchestry a hrál na klavír v biografech. Začalo mu přát štěstí i v jeho skladatelské činnosti. Zkomponoval hudbu k historickému filmu Vězeň na Bezdězi a jeho písničky začaly vycházet v nakladatelství Ferryho Kováříka a posléze u Mojmíra Urbánka. Jeho první tiskem vydanou skladbou byl valčík Kdo jedenkrát měl někoho rád. V následujících letech slavil velké úspěchy na pražských operetních scénách a zkomponoval hudbu k více než padesáti filmům.

Po roce 1948 emigroval do Západního Německa, kde v rozhlasové stanici Svobodná Evropa připravoval pravidelné hudební pořady. V roce 1954 přesídlil do USA, kde usiloval o práci v americkém filmu. Své zdravotní a existenční problémy ukončil v roce 1962 údajnou sebevraždou. Pamětníci uvádějí také smrt nešťastnou náhodou, utopením ve vaně.

Citát

Josef Stelibský si však nic ze své slávy nedělal a choval se úplně normálně. V rozhlase jsem Stelibskému zpíval dost jeho krásných písní. Proto na něj mám hezké vzpomínky. Po únorových událostech roku 1948 odešel z vlasti a už jsem o něm neslyšel. Škoda, že tady takový úspěšný skladatel nezůstal.
 Stanislav Procházka[1]

Dílo

Filmová hudba

  • Dnes neordinuji (režie Vladimír Slavínský, 1948)
  • Nikdo nic neví (režie Josef Mach, 1947)
  • Tři kamarádi (režie Václav Wasserman, 1947)
  • Lavina (režie Miroslav Cikán, 1946)
  • Řeka čaruje (J. Stelibský společně s Jiřím Srnkou, režie Václav Krška, 1945)
  • Paklíč (režie Miroslav Cikán, 1944)
  • Předtucha (režie Miroslav Cikán, 1944)
  • Sobota (režie Václav Wasserman, 1944)
  • U pěti veverek (režie Miroslav Cikán, 1944)
  • Experiment (režie Martin Frič, 1943)
  • Karel a já (režie Miroslav Cikán, 1942)
  • Valentin Dobrotivý (režie Martin Frič, 1942)
  • Pražský flamendr (režie Karel Špelina, 1941)
  • Provdám svou ženu (režie Miroslav Cikán, 1941)
  • Roztomilý člověk (režie Martin Frič, 1941)
  • Artur a Leontýna (režie Miroslav Josef Krňanský, 1940)
  • Pro kamaráda (režie Miroslav Cikán, 1940)
  • Štěstí pro dva (režie Miroslav Cikán, 1940)
  • Dobře situovaný pán (režie Miroslav Cikán, 1939)
  • Kdybych byl tátou (režie Miroslav Cikán, 1939)
  • Mořská panna (režie Václav Kubásek, 1939)
  • Osmnáctiletá (režie Miroslav Cikán, 1939)
  • Příklady táhnou (režie Miroslav Cikán, 1939)
  • Studujeme za školou (režie Miroslav Cikán, 1939)
  • Veselá bída (režie Miroslav Cikán, 1939)
  • Bláhové děvče (režie Václav Binovec, 1938)
  • Cikánská láska (režie Ada Pellová-Czivišová, Jan W. Speerger, Theodor Pištěk, 1938)
  • Děti na zakázku (režie: Čeněk Šlégl, 1938)
  • Holka nebo kluk? (režie Vladimír Slavínský, 1938)
  • Ideál septimy (režie: Václav Kubásek, 1938)
  • Armádní dvojčata (režie Jiří Slavíček, Čeněk Šlégl, 1937)
  • Batalion (režie Miroslav Cikán, 1937)
  • Falešná kočička (režie Vladimír Slavínský, 1937)
  • Jarčin profesor (režie Jiří Slavíček, Čeněk Šlégl, 1937)
  • Rozvod paní Evy (režie Jan Sviták, 1937)
  • Vdovička spadlá s nebe (režie Vladimír Slavínský, 1937)
  • Výdělečné ženy (režie Rolf Wanka, 1937)
  • Manželství na úvěr (režie Oldřich Kmínek, 1936)
  • Rozkošný příběh (režie Vladimír Slavínský, 1936)
  • Světlo jeho očí (režie: Václav Kubásek, 1936)
  • Pozdní láska (režie: Václav Kubásek, 1935)
  • Výkřik do sibiřské noci (režie Vladimir Chinkulov Vladimírov, 1935)
  • Pozdní máj (režie Leo Marten, 1934)
  • Za řádovými dveřmi (režie Leo Marten, 1934)
  • Diagnosa X (režie Leo Marten, 1933)
  • Vězeň na Bezdězi (režie Vladimir Chinkulov Vladimírov, 1932)

Operety

  • Podej štěstí ruku (1936)
  • Byli jsme a budem (1937)
  • Brána do nebe (1937)
  • Nám je hej (1938)
  • Na šťastné planetě (1939)
  • Petříček a Pavlíček(1940)
  • Grand hotel Riviera (1941)
  • Ostrov milování (1942)
  • Dívka na plakátě (1943)
  • Děti manéže (1943)
  • Hvězdy nad Prahou (1943)
  • U veselého kamzíka (1946)
  • Praho, nashledanou (1948)

Osobnosti filmu a divadla o Josefu Stelibském

Jára Kohout

  • Josef Stelibský skládal dobré šlágry, ale v Americe je neprodal. V tom se podobal Jaroslavu Ježkovi, který přijel do Ameriky s Voskovcem a Werichem a nesl s sebou v aktovce i v hlavě moderní melodie. Přesto, že měl "styky", živořil v zemi neomezených možností až do své smrti. Josef Stelibský vyšel kose vstříc. Hned několika cestami, aby se už opravdu nemohl vrátit.[2]

Odkazy

Reference

  1. Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 139–140, ISBN 978-80-904717-0-2
  2. KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 200. (čeština)

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.