Josef Stelibský

Josef Stelibský studoval na Pražské konzervatoři, kde byl žákem Jaroslava Křičky a Antonína Elschlegela. Studium nedokončil, odešel za rodiči na Slovensko a stal se ředitelem kůru chrámu sv. Martina v Turčianském sv. Martinu. Připravoval hudbu k němým filmům v místních biografech a zkomponoval své první písničky.

V roce 1932 se vrátil do Prahy. Řídil kavárenské orchestry a hrál na klavír v biografech. Začalo mu přát štěstí i v jeho skladatelské činnosti. Zkomponoval hudbu k historickému filmu Vězeň na Bezdězi a jeho písničky začaly vycházet v nakladatelství Ferryho Kováříka a posléze u Mojmíra Urbánka. Jeho první tiskem vydanou skladbou byl valčík Kdo jedenkrát měl někoho rád. V následujících letech slavil velké úspěchy na pražských operetních scénách a zkomponoval hudbu k více než padesáti filmům.

Po roce 1948 emigroval do Západního Německa, kde v rozhlasové stanici Svobodná Evropa připravoval pravidelné hudební pořady. V roce 1954 přesídlil do USA, kde usiloval o práci v americkém filmu. Své zdravotní a existenční problémy ukončil v roce 1962 údajnou sebevraždou. Pamětníci uvádějí také smrt nešťastnou náhodou, utopením ve vaně.

Jára Kohout

• Josef Stelibský skládal dobré šlágry, ale v Americe je neprodal. V tom se podobal Jaroslavu Ježkovi, který přijel do Ameriky s Voskovcem a Werichem a nesl s sebou v aktovce i v hlavě moderní melodie. Přesto, že měl "styky", živořil v zemi neomezených možností až do své smrti. Josef Stelibský vyšel kose vstříc. Hned několika cestami, aby se už opravdu nemohl vrátit.[2]