Karel Hašler

Karel Hašler (31. října 1879 Zlíchov[1] – 22. prosince 1941 Mauthausen) byl český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér, Rytíř české kultury in memoriam.

Karel Hašler
Základní informace
Narození31. října 1879
Zlíchov, Čechy
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. prosince 1941 (62 let)
 Mauthausen
Příčina úmrtímučení
Žánrypopulární hudba
Povolánípísničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik, režisér
Nástrojehlas
Aktivní roky1897–1941
Manžel(ka)Zdena Frimlová
DětiKarel Hašler ml.
Zdeněk Gina Hašler
Thomas Hasler
Příbuzníšvagr Rudolf Friml
SídloPraha
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ze života

Byl synem koláře, učil se rukavičkářem. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel (pěšky) hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí.

Dne 21. března 1908 se v Praze oženil (civilní sňatek) se sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla,[2] jejich syn Zdeněk Miloš Hašler (1909–1972) byl filmový herec a režisér.[3] V roce 1916 byl Karel Hašler z Národního divadla propuštěn pro nekázeň. Už před tím ale zpíval své písně v pražských restauracích a od roku 1910 ve vlastním kabaretu Lucerna. Během první světové války jezdil se svým dalším kabaretem Rokoko na turné po českých zemích. Po válce se vrátil ke kabaretu Lucerna (1918-23), pak byl režisérem ve Varieté (nynější Hudební divadlo v Karlíně), od roku 1929 opět v Rokoku. Po krátkém působení ve Vinohradském divadle se začal intenzivně věnovat práci pro film,[4] často ve spolupráci se skladatelem Milošem Smatkem.[5]

Ke svým písním psal texty i melodie, jejichž harmonizace, doprovody a jejich úpravy prováděli jiní, odborně vzdělaní hudebníci.[6] V roce 1919 Hašler otevřel vlastní hudební vydavatelství, kde vycházely šansony z repertoáru Lucerny.

Po roce 1938 měl Karel Hašler názorově velmi blízko k českým fašistům[7] a patřil mezi obdivovatele generála Radoly Gajdy.[8] Hašler byl českým vlastencem, ale také vášnivým stoupencem pevného řádu a vlády pevné ruky.[9] Po uzavření Mnichovské dohody se například nevybíravými slovy vyjadřoval o nejvyšších politicích první republiky a tvrdil, že stát zaprodali židům.[7]

Za druhé světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem, propuštěn, 2. září zatčen znovu přímo během natáčení filmu Městečko na dlani,[10] kde pracoval jako umělecký poradce. Zatčen byl zřejmě na udání režiséra Václava Binovce,[11] což se ale nikdy s naprostou jistotou nepotvrdilo. Nejprve byl uvězněn na Pankráci a poté v Drážďanech. 17. října 1941 skončil v koncentračním táboře Mauthausen. V polovině listopadu ho v táboře zbil a zkopal opilý příslušník SS, který mu způsobil otevřenou ránu na noze. Zanedlouho se projevily první příznaky flegmóny. Dne 21. prosince byl Karel Hašler odveden na trestný blok, kde se musel svléci do naha a poté na něj byla puštěna ledová voda ze sprch. Na následky mučení, neléčené flegmóny a úplavice Karel Hašler 22. prosince 1941 zemřel.[12] Film Městečko na dlani měl premiéru devět měsíců po jeho smrti a měl u diváků velký úspěch.

Bonbony

Podle Karla Hašlera byly pojmenovány bonbony "Hašlerky".

Citát
„ Když jsem se pak dověděl o jeho smrti – o smrti pražského Chevaliera, jak ho nazval Rudolf Deyl senior, jenž s Hašlerem byl velký kamarád, zaslechl jsem odněkud smutnou melodii, která mi zněla v uších na rozloučenou s tímto podivuhodným člověkem. Karel Hašler určitě netušil, jaký nový přízvuk dostane ta melodie v té pro každého Čecha kruté době. Její slova byla: „Tak, jako na louce kytička, vyrostla ta naše písnička a až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít!“. “
— František Filipovský[13]

Písně (výběr)
  • Bílý kvíteček
  • Čí je Praha? Naše!
  • Dřímej, mé Ghetto
  • Hoši od Zborova
  • Já mám holku od Odkolků
  • Kampak na nás, bolševíci? (1919)
  • Legionáři jdou
  • Naše zlatá republika
  • Pepička
  • Pětatřicátníci
  • Po starých zámeckých schodech
  • Podskalák
  • Princezna republika
  • Sibiřská stráž
  • Strahováček
  • Svoboda je svoboda
  • Ta naše písnička česká

Filmové autobiografie
Thomas Hasler u sochy svého otce od Stanislava Hanzíka

Již jeho první zvukový film Písničkář (1932), ve kterém ztvárnil českého vlastence v posledním období rakousko-uherského mocnářství, byl částečně jeho autobiografií.[14]

Jeho osudu se plně věnoval až pětidílný televizní seriál Pražský písničkář (1997) s Viktorem Preissem v hlavní roli. Scénář napsal znalec Hašlera Gustav Oplustil, režíroval Ivo Paukert.[15]

V roce 2008 natočili čeští režiséři Marek Jícha a Josef Lustig dokument Písničkář, který nezemřel, jehož spoluautorem i postavou je Hašlerův nejmladší (třetí, nemanželský) syn Thomas, který se narodil pouhých pět týdnů před otcovým umučením v koncentračním táboře.[16] Jak Thomas uvádí ve starším dokumentu ČT Příběhy slavných – Karel Hašler: Písničku si cestou notoval (2003), Karel Hašler se o jeho narození dozvěděl z dopisů jeho matky (v koncentračním táboře byla dovolena korespondence výhradně s osobním obsahem).[17] Thomas Hasler po válce (v 7 letech) odešel se svou matkou německého původu z Československa do Austrálie a později do USA, kde žije dodnes.[18]

Eponymie

Již za jeho života byly podle jeho oblíbených písniček „hašlerek“ pojmenovány tvrdé bylinkovo-mentolové bonbony (drops) hašlerky.

Jmenuje se po něm asteroid (37939) Hašler (1998 HA), objevený Lenkou Kotkovou.[19]

Hašlerovy písničky dosud hraje staropražská kapela Hašlerka.[20]

Při příležitosti 130. výročí jeho narození (31. října 2009) byl na Starých zámeckých schodech odhalen jeho pomník akademického sochaře Stanislava Hanzíka.[21][22]

Dne 26. února 2016 jej v Divadle na Vinohradech ministr kultury ČR Daniel Herman ocenil za celoživotní přínos titulem "Rytíř české kultury".

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matrika oddaných, magistrát hl. m. Prahy, 1896-1908, snímek 149 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2019-12-28]. Dostupné online.
  3. http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/33225-gina-hasler.html?PHPSESSID=3e872a8a8d9210e7f84bc9594cbb4279
  4. ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1., A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. S. 407.
  5. Česky hraný film. Praha: Národní filmový archiv volumes <1-5> s. Dostupné online. ISBN 80-7004-082-3, ISBN 978-80-7004-082-9. OCLC 35784800
  6. VOLDÁN, Jiří. Šli tři muzikanti. 1. vyd. Praha: Panton, 1970. S. 168–170.
  7. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 196, ISBN 80-86182-51-7
  8. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 98, ISBN 80-86182-51-7
  9. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 197, ISBN 80-86182-51-7
  10. Karel Hašler má v Praze konečně pomník – rozhlas.cz, 31. 10. 2009
  11. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 101, ISBN 80-86182-51-7
  12. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 103, ISBN 80-86182-51-7
  13. Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 187
  14. Písničkář v České televizi
  15. Pražský písničkář v České televizi
  16. Písničkář, který nezemřel[nedostupný zdroj]
  17. Příběhy slavných – Karel Hašler : Písničku si cestou notoval – dokument ČT (2003), možnost on-line přehrání (informace zhruba od času 46:15)
  18. Thomas Hasler, syn slavného českého písničkáře, ve filmu pátrá po svém otci
  19. ŠAROUNOVÁ, Lenka. (37939) Hašler [online]. Planetky z našich luhů a hájů [cit. 2014-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-10.
  20. Hašlerka [online]. Praha: Martina Dimmerová [cit. 2014-11-10]. Dostupné online.
  21. Při odhalování pomníku Hašlerovi davy lidí ucpaly zámecké schody Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine – České noviny, 31. 10. 2009
  22. ČTK. Praha oslavila 130. výročí Karla Hašlera odhalením pomníku [online]. Praha: Česká televize, 2009-10-31 [cit. 2014-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-10.

Související články

Literatura
  • BROŽ, Jaroslav; FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945: Orbis, Praha, 1966, str. 12, 32, 43, 83, 85, 93, 95, 112, 138, 179, 182–3, 198, 216, foto 1, 52, 91, 211, 217–8, 232, 483, 486, 526
  • ČERNÝ, František: Hraje František Smolík: Melantrich, Praha, 1983, str. 215, 217, 258
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 29, 149, 199–201, 211, 322, 416, 417.
  • DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : Panton, 1968, 1. vydání
  • DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : nakl. XYZ, 2007, ISBN 978-80-87021-84-2, 2. vydání
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 367–368.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 94–96.
  • FROLÍK, František. Osobnosti Berounska a Hořovicka : sbírka autogramů. 1. vyd. Sokolov: Fornica Graphics, 2014. 285 s. ISBN 978-80-87194-46-1. Kapitola Karel Hašler, s. 22–23.
  • KOVAŘÍKOVÁ, Blanka: Příběhy domů slavných, Praha, Nakladatelství Brána 2013, kapitola Nad Prahou tančily hvězdičky (str. 258-261)
  • KVAPIL, Jaroslav. O čem vím: Orbis, Praha, 1932, str.  503
  • MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem: Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 97–104, 113, 168, 174, 192–3, 195–8, 230–2, 267–270, 273, ISBN 80-86182-51-7
  • MOTL, Stanislav. Prokletí Lídy Baarové: Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 156–7, ISBN 80-86182-61-4
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 207.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 77–78.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 423–424.
  • TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila: Ametyst, Praha, 1998, str. 40, 61, 95–6, 112, 117, 126, ISBN 80-85837-35-8
  • TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář: nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 142–3, 169, 175, ISBN 978-80-7388-552-6
  • TUŠEK, Karel. Karel Hašler – Já mám holku od Odkolků: ZERAS, Praha, 1992, ISBN 80-901313-0-1
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?: Primus, Praha, 1993, str. 155, 166, 189, ISBN 80-85625-19-9
  • VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 196–197.
  • Postavy brněnského jeviště I, Státní divadlo Brno. 1979-84, s. 77-78.
  • JANOTA, Dalibor: Kouzlo operety, Praha. 2020 (v tisku).

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.