Jaroslav Šindelář

Ve své umělecké sochařské tvorbě využívá Jaroslav Šindelář i netradiční postupy, ale především se věnuje restaurování, kde se specializuje na kamenosochařské práce. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit:[2][3]

• sochy na Rooseveltově mostě v Plzni,
• sochy v klášteře augustiniánů v Domažlicích,
• sochy v klášteře v Teplé,
• sochy v klášteře v Kladrubech,
• sousoší na atice divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni[2][3]

Ve své umělecké malířské tvorbě se Jaroslav Šindelář soustřeďuje rovněž na restaurování. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit:[2][3]

• obnovu sgrafitové výzdoby – sgrafita Mikoláše Alše na řadě měšťanských domů v Plzni,
• restaurování výzdoby plzeňské radnice,
• opravu výzdoby secesní fasády domu v Dominikánské ulici v Plzni,
• obnovu výzdoby zámku v Horšovském Týně.[2][3]

Umělecká tvorba Jaroslava Šindeláře je velice rozsáhlá.[3] Kromě výše jmenovaných restaurátorských prací tvořil v Plzni i díla umístěná ve veřejném prostoru:[3]

Veřejně přístupný velký dekorativní reliéf ženy (s názvem Alegorie dívčí postavy) se nachází u hlavního vstupu do činžovního domu na Klatovské třídě 88 v Plzni (adresa: Klatovská třída 1567/88, 301 00 Plzeň 3 - Jižní Předměstí; GPS souřadnice: 49°44′8″ s. š., 13°22′13″ v. d.[9]).[10][11] Původně se jednalo o nájemní dům pana Matouška.[10] Autorem původní verze plakety dívčí postavy s ornamentem je český sochař Otokar Walter mladší, který tuto realizaci dokončil (dle signatury) v roce 1916 a jenž je rovněž autorem dvou velkých reliéfů (Voda a Země) ve druhém patře téže budovy.[10] Reliéf ženy nebyl v pozdějších letech nikterak udržován a proto se začal rozpadat.[10] V průběhu 90. let 20. století dílo odborně zrestauroval (včetně doplnění chybějících částí) právě Jaroslav Šindelář[10] a stal se tak autorem nové verze tohoto reliéfu.[8]

Na břehu Košuteckého jezírka (na místě zaniklého kamenolomu) v městském obvodě Plzeň 1, Bolevec (GPS souřadnice: 49°46′22″ s. š., 13°21′25″ v. d.)[12] se nachází veřejně přístupná soška z hrubozrnného pískovce laickou veřejností nazývaná a vnímána jako Andělíček, kterou ale její restaurátor (autor kopie a „opravář“ původního originálu pravděpodobně datovaného do roku 1905[13]) Jaroslav Šindelář pojmenoval při jejím odhalení (v roce 2009) názvem Jaruška.[13] Pro nejednoznačnost názvu je toto dílo většinou nazýváno „opisem“ jako Socha dívky u Košuteckého jezírka.[12][14] Soška znázorňuje postavu mladé dívenky, která drží v šátku vajíčka.[13] V plzeňské vilové čtvrti na Lochotíně se původně nacházela jako součást výzdoby zahrady socha hocha a dívky.[13] V době, kdy byly místní lomy ještě bez vody, byla socha dívky umístěna (v roce 1937) do právě zřizovaného parku.[13] K zaplavení parku a sochy vodou (voda zatopila i kamenné lavičky, schodiště a pamětní desku) došlo během druhé světové války.[13] V 50. letech 20. století se soška zřítila ze svého místa a postupem času se na ni zapomnělo.[13] Originál sošky byl objeven v jezírku v roce 2003, vyloven z jezírka byl v roce 2009 a po restaurování je umístěn na radnici obvodu Plzeň 1.[13]

Kopie sakrální památky božích muk ve Vyšehradské ulici (Plzeň 2 - Slovany, Lobzy) se nachází na GPS souřadnicích: 49°44′12″ s. š., 13°24′29″ v. d..[15][16]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (I)
• 
  Alegorie dívčí postavy (2014)
• 
  Socha dívky u Košuteckého jezírka (2018)
• 
  Boží muka ve Vyšehradské ulici[15]
• 
  Boží muka ve Vyšehradské ulici[15]

Pomník s bustou Mistra Jana Husa se nachází na GPS souřadnicích 49°46′37″ s. š., 13°22′32″ v. d. (Plzeň 1, Bolevec). Autor Jaroslav Šindelář jej zhotovil v roce 2015. Vlastní busta je z kovoepoxidu a jako materiál pro pamětní desku byla zvolena leštěná žula.[17]

Busta Tomáše Garrigue Masaryka z roku 1992 se nachází na adrese: Jiráskovo nám. 878/10, Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí (GPS souřadnice: 49°44′7″ s. š., 13°23′33″ v. d.).[18] Busta je umístěna sice uvnitř školy, ale je veřejně přístupná. Jedná se o jednu ze dvou identických bust Tomáše Garrigue Masaryka.[18] Jaroslav Šindelář vytvořil nejprve bystu T. G. Masaryka pro pomník padlých v Plzni–Hradišti,[8] ale tato busta byla velice brzy po svém odhalení odcizena a vhozena neznámým vandalem do řeky.[18] Po vylovení byla opět poničena a tak nakonec byla (po opravě) umístěna do vstupních prostor školy na Jiráskově náměstí. (Škola nese jméno Tomáše Garrigue Masaryka.) Pomník padlých v Plzni–Hradišti byl osazen další, novou bustou, kterou autor zhotovil jako identickou kopii busty ve škole na Jiráskově náměstí.[18]

Obraz představující českého katolického kněze a emeritního biskupa plzeňského Františka Radkovského (* 3. říjen 1939, Třešť)) od Jaroslava Šindeláře se nachází na GPS souřadnicích 49°44′49″ s. š., 13°22′35″ v. d. (Plzeň 3, Vnitřní Město).[19]

Pomník z pískovce z roku 2007 s bustou britského spisovatele, humoristy a popularizátora ochrany přírody Geralda Durella (1925–1995) zhotovil Jaroslav Šindelář. Je umístěn v zoo (Plzeň 1, Severní Předměstí) na GPS souřadnicích 49°45′30″ s. š., 13°21′32″ v. d..[20]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (II)
• 
  Busta Mistra Jana Husa (2015)[17]
• 
  Busta Tomáše Garrigue Masaryka (1992)[18]
• 
  František Radkovský[19]
• 
  Gerald Durell (2007)[20]

Pískovcovou sochu s názvem Housle a růže zhotovil v roce 1986 Jaroslav Šindelář (spolu s architektem Stanislavem Sudou) pro památník Františka Škroupa. Plastika znázorňuje kubisticky pojaté housle a růži a je umístěna vedle jednoduchého pomníčku opatřeného textovou tabulí koncipovanou jako konvenční náhrobková deska. Plastika se nachází volně přístupná na adrese: Mikulášský hřbitov, přesněji v zadní (pravé) části Mikulášského hřbitova v Plzni – vchod z Mikulášského náměstí (na adrese: Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice: 49°44′24″ s. š., 13°23′9″ v. d.).[8][21][22][23]

Pískovcová socha (ze souboru uměleckých děl FN Lochotín) nazvaná Jablko z roku 1989 od Jaroslava Šindeláře je umístěna na veřejně přístupném místě v jižní části parku v areálu Fakultní nemocnice Lochotín před dostavbou pavilonu psychiatrie v blízkosti heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: 49°45′47″ s. š., 13°22′47″ v. d.). Plastiku vytvořil autor v rámci sochařského sympozia v Chocomyšli v roce 1989.[24][25][26]

V roce 1995 navrhl a realizoval Jaroslav Šindelář interiérovou výzdobu kaple svatého Ducha, která se nachází ve vnitřních prostorách Církevního gymnázia (adresa: Mikulášské náměstí 509/15; Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′22″ s. š., 13°23′21″ v. d.).[27]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (III)
• 
  Housle a růže (1986)[21]
• 
  Jablko – celkový pohled (1989)
• 
  Jablko – detail (1989)[24]
• 
  Interiér kaple svatého Ducha (1995)[27]

Sakrální veřejně přístupný objekt s názvem Kříž obětem všech válek zhotovená ze dřeva pochází z roku 2014 a nachází se v Plzni 10 – Lhotce (na GPS souřadnicích: 49°41′21″ s. š., 13°19′22″ v. d.)[28]

Sakrální veřejně přístupný obraz z roku 2009 s názvem Kyjovská Madona v Plzni 9 – Malesicích (GPS souřadnice: 49°46′17″ s. š., 13°19′17″ v. d.).[29]

Veřejně přístupný pomník nazvaný Lidice varují! se nachází v parku U Bazénu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: 49°46′15″ s. š., 13°22′11″ v. d.). Původní pomník byl zakomponován do centrálního parku na sídlišti Lochotín, kde se v roce 1982 (ke 40. výročí vyhlazení obce Lidice) nacházel mezi budovami tehdy 31. základní školy a 32. základní školy. Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Plzni tehdy zajistila dovezení růží přímo z lidického památníku. Postupem času se na pomník Lidice varují! zapomnělo, ale byl znovuobjeven skupinou Maják Plzně, která společně s dobrovolníky zajistila úpravu okolí pomníku. Slavnostně byl pomník znovu předán veřejnosti dne 11. června 2012. Akce proběhla za účasti několika lidických žen, které společně symbolicky zasadily opět růže pocházející z Lidic. Na slavnosti zazpívala sólistka argentinské opery v Buenos Aires paní Lidice Robinson.[30]

Pomník s názvem Milník času – bigbít z roku 2009 se nachází na veřejně přístupném místě (Chvojkovy lomy; Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′7″ s. š., 13°23′59″ v. d.). Pomník byl slavnostně odhalen 1. května roku 2009 a finanční prostředky na jeho výstavbu byly získány veřejnou sbírkou. Pomník má tvar kruhu s průměrem čtyři metry po jehož obvodě se nacházejí neupravované lomové kameny. Na nich spočívá symbol 60. let 20. století – tzv. „protiatomový kříž“ s excentricky umístěným nápisem „Bigbít“. Milník času vyjadřuje symbolicky fakt, že Plzeň byla v dobách komunistické totality jakýmsi „mostem k big–beatu“ (v Plzni bylo možno přijímat vysílání zahraničního radia Luxembourg, kde se prezentovala tehdejší moderní západní hudba.)[31][32][33]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (IV)
• 
  Kříž obětem všech válek (2014)[28]
• 
  Kyjovská Madona (2009)[29]
• 
  Lidice varují! (1982, 2012)[30]
• 
  Milník času – bigbít (celek, 2009)[31]
• 
  Milník času – bigbít (detail, 2009)[31]

Veřejně přístupná malba typu domovní znamení označovaná jako Obrázek Nejsvětější Trojice se nachází na budově na náměstí Republiky 138/24 (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice 49°44′47″ s. š., 13°22′37″ v. d.).[34]

Veřejně přístupná pamětní deska věnovaná českému egyptologovi profesoru Jaroslavu Černému pochází z roku 2004, je zhotovena ze švédské žuly a jejími autory jsou malíř a pedagog Stanislav Poláček (* 26. února 1964, Plzeň) a Jaroslav Šindelář. Deska se nachází na domě na adrese Jagellonská 492/3; Plzeň 3, Jižní Předměstí (GPS souřadnice 49°44′31″ s. š., 13°22′37″ v. d.).[35]

Veřejně přístupná pamětní deska z roku 2002 připomínající deportací Židů v roce 1942 se nachází na budově sokolovny ve Štruncových sadech (Plzeň 3, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49.748150, 13.385130).[36] Desku slavnostně odhalil ředseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus 23. ledna 2002. Deska připomíná místo a událost z roku 1942, kdy bylo 2604 plzeňských Židů soustředěno v prostorech dnešních Štruncových sadů, odkud byli odvezeni do terezínského židovského ghetta a odtud pak následně deportováni do pracovních nebo vyhlazovacích nacistických koncentračních táborů po celé Evropě.[37]

V interiéru návesní kaple Svaté Anny (Plzeň 10-Lhota; GPS souřadnice 49°41′21″ s. š., 13°19′22″ v. d.)[3] se nachází obraz nazvaný Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym.[38]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (V)
• 
  Obrázek Nejsvětější Trojice[34]
• 
  Pamětní deska profesora Jaroslava Černého (2004)
• 
  Pamětní deska k deportaci Židů (2002)[36]
• 
  Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym[38]

Veřejně přístupná socha Piety na Pražském mostě v Pražske ulici v Plzni–3, Východní Předměstí u Mlýnské strouhy (u Křižíkových sadů; GPS souřadnice 49°44′51″ s. š., 13°22′51″ v. d.).[39] Autorem originálu této sochy z roku 1750 byl Antonín Herich nebo český sochař a řezbář Lazar Widemann (1697–1769). Originál sochy byl ve špatném stavu a nedochoval se neboť se rozpadl. Kopii sochy zhotovil Jaroslav Šindelář v roce 1987. Firma Karel Granát provedla v roce 2016 na soše údržbu (očištění, retušování, doplnění umělým kamenem).[40]

Pomník americkým letcům pochází z roku 1996 a nachází se na Křimickém náměstí[41] (Plzeň 5-Křimice; GPS souřadnice 49°45′29″ s. š., 13°18′24″ v. d.).[8][42] Jedná se o kamenný památník věnovaný vzpomínce na americké letce sestřelené dne 25. dubna 1945. Památník obsahuje úlomek havarovaného letadla.[43]

Pomník Mistra Jana Husa jihozápadně od Litic (Plzeň 6 - Litice; Veveří; GPS souřadnice 49°41′38″ s. š., 13°20′45″ v. d.) pochází z roku 2015 a je někdy nazýván mohylou.[44] Na kamenné destičce umístěné na mohyle je nápis: „1415 2015 / Mistr Jan Hus / kazatel pravdy“.[45]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VI)
• 
  Socha Piety na Pražském mostě (1750, 1987)
• 
  Socha Piety na Pražském mostě (1750, 1987)
• 
  Památník amerických letců (1996)[42]
• 
  Pomník Mistra Jana Husa (2015)[45]
• 
  Pomník Mistra Jana Husa (2015)[45]

Veřejně přístupný žulový pomník věnovaný památce obětí 1. a 2. světové války se nachází na Plzeňské cestě (Plzeň 2 - Slovany, Hradiště; GPS souřadnice 49°42′44″ s. š., 13°24′1″ v. d.).[46] Historie pomníku sahá až do roku 1921. Jaroslav Šindelář pro pomník zhotovil v roce 1990 novou bustu T. G. Masaryka, která se nachází na vrcholku středového hranolu.[47] Po stranách pomníku se nalézají kamenné desky se soupisem jmen osob, padlých za svobodu v letech 1914-1918 a 1938-1945.[48]

Veřejně přístupný památník s názvem: Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 z roku 2016 se nachází na náměstí Míru v blízkosti Purkyňova pavilonu[49] (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice: 49°43′49″ s. š., 13°22′17″ v. d.).[50] Základem je světlý upravený přírodní balvan o rozměrech asi 1 x 1 metr s výškou 1,5 metru,[51] do něhož je kolmo vetknuta kamenicky opracovaná tmavá leštěná deska[49] s nápisem: „Památce padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945“. V těsné blízkosti balvanu je na úrovni okolního trávníku obdélníkový prostor vysypaný bílými kamínky. Na nich spočívá druhá tmavá leštěná deska s konkrétnímí jmény padlých občanů Plzně.

Veřejně přístupný pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek z roku 2012 v Husově ulici[52] (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′21″ v. d.) je společným dílem Petry Štěpánkové a Jaroslava Šindeláře.[53] Vznik pomníku inicioval Rudolf Bayer (předseda Military Car Clubu Plzeň). Dílo je stylizováno do podoby patníku, po jehož stranách jsou vytesána jména míst, kde Čechoslováci v pozemních jednotkách na Západě během druhé světové války sloužili. Na horní hraně vlastního patníku je položena britská helma, kterou Čechoslováci během vojenských akcí v druhé světové válce nosili.[53]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VII)
• 
  Pomník padlým v Plzni nad Hradištěm (1921, 1990)[46]
• 
  Detail busty T.G.M. na pomníku padlým v Plzni nad Hradištěm (1921, 1990)
• 
  Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 (2016)[50]
• 
  Pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek (2012)[53]

Veřejně přístupný pomník hudebního skladatele Václava Trojana v Plzni.[54] Základním materálem je umělý kámen na betonovém soklu vysokém 170 cm.[55] Pomník pochází z roku 2010 (slavnostně odhalen 4. června 2010) a nachází se na adrese: Plzeň 3, Východní Předměstí, Mlýnská strouha, za hotelem Mariott (GPS souřadnice 49°44′54″ s. š., 13°22′57″ v. d.).[55] Poprsí Václava Trojana v klobouku v mírně nadživotní velikosti je realisticky pojaté a je umístěno na vrcholu betonového soklu s kruhovým průřezem.[56] Na vlastním soklu je nápis: "VÁCLAV TROJAN * HUDEBNÍ SKLADATEL". Vznik sochy inicioval český kytarový virtuóz Lubomír Brabec.[56] Podle modelu zhotoveného Jaroslavem Šindelářem byla socha vytesána do umělého kamene Šindelářovo kolegy ze Střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček.[56] Trojanův rodný dům stál na Královském nábřeží v místech dnešních Šafaříkových sadů.[3][8][56]

Poustevník Lochota je socha, která vznikla v roce 2013 pod společným pedagogickým vedením Ivany Švelchové a Jaroslava Šindeláře. Sochu vytvořili studenti oboru Prostorový design a sochařství SSUPŠ Zámeček. Nachází se (veřejně přístupná) v Lochotínském parku (Plzeň 1, Severní Předměstí, GPS souřadnice 49°45′39″ s. š., 13°21′54″ v. d.).[57] Originální socha poustevníka byla v parku po druhé světové válce a pak zmizela. Návrat sochy iniciovala neformální skupina Maják Plzně, která se postupně snaží o znovuoživení tohoto místa.[57]

Kašna Rusalka (s reliéfním prvkem) ve Smetanových sadech[58] (u Velkého divadla)[3] pod Divadlem Josefa Kajetána Tyla v Plzni (Plzeň 3, Jižní Předměstí, GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′27″ v. d.) je z roku 1987. Je společným dílem trojice autorů. Hlavním z nich je sochař a medailér Alois Sopr (1913–1993), dalším pak Jaroslav Šindelář[59] a trojici doplňuje architekt Pavel Němeček (* 1945).[60] Celý objekt je tvořen z kamene (pískovce) a má následující přibližné rozměry: průměr 220 cm a výšku 300 cm (včetně soklu). Nedílnou součástí kašny je uprostřed bazénu umístěný trojstranný zdobený reliéfní prvek. Jedna strana obsahuje reliéf dívky v dlouhém šatu (Rusalka); druhá strana zobrazuje reliéf tančící dívky a konečně třetí strana je vyplněna abstraktním motivem.[60]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VIII)
• 
  Pomník Václava Trojana (2010)[55]
• 
  Poustevník Lochota (2013)[57]
• 
  Kašna Rusalka (1987)[3]
• 
  Kašna Rusalka (1987)[59]

Podle původní sochy rytíře Žumbery od Jana Mejzlíka z roku 1919 zhotovil z kamene v roce 1988 Jaroslav Šindelář kopii, která se nyní nachází na domě číslo 290/41 na náměstí Republiky v Plzni (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice 49°44′53″ s. š., 13°22′39″ v. d.)[61]

Obraz svaté Barbory (asi z roku 2014) je umístěn uvnitř výklenkové kapličky Svaté Barbory v Plzni u Klatovské ulice (Plzeň 6 - Litice; GPS souřadnice 49°42′13″ s. š., 13°21′17″ v. d.).[62] Kaplička je ve správě římskokatolické farnosti Plzeň - Litice.[63]

V kostele svatého Petra a Pavla v Plzni-Liticich byla v pátek 31. srpna 2012 požehnána socha svatého Floriána. Patron hasičů byl slavnostně požehnán u příležitosti 75. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Plzni-Liticich. Následně byla socha přenesena a umístěna do niky nad portálkem vstupu do areálu farní budovy (Plzeň 6 - Litice; Budilovo náměstí 1/2; GPS souřadnice 49°41′44″ s. š., 13°21′10″ v. d.).[64]

Ze 30. let 18. století pocházela originální socha svatého Jana Nepomuckého od sochaře a řezbáře Lazara Widemanna (1697–1769). Její pískovcocou kopii zhotovil Jaroslav Šindelář a je umístěna na Rooseveltově mostě (Plzeň 1, Severní Předměstí; ve směru z centra města coby 4. socha po levé straně mostu, naproti soše svatého Jana Sarkandera; GPS souřadnice 49°45′4″ s. š., 13°22′45″ v. d.).[65][66]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (IX)
• 
  Rytíř Žumbera (1988)[61]
• 
  Obraz Svaté Barbory ve výklenkové kapličce (asi 2014)[62]
• 
  Svatý Florián (2012)[64]
• 
  Socha svatého Jana Nepomuckého na Rooseveltově mostě v Plzni[66]

Socha svatého Jana Sarkandra se nachází na Rooseveltově mostě v Plzni (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice 49°45′4″ s. š., 13°22′45″ v. d.).[67][68]

V areálu plzeňské Zoo (Plzeň 1; Severní Předměstí; GPS souřadnice 49°45′34″ s. š., 13°21′35″ v. d.) je od roku 2014 instalována socha – základní kámen – související s expozicí Hanzelky a Zikmunda. Socha byla slavnostně odhalena u příležitosti 95. narozenin plzeňského rodáka, cestovatele, spisovatele a fotografa Miroslava Zikmunda. Socha symbolizující svět je dílem studentů Střední umělecké školy Zámeček (SSUPŠ Zámeček) v Plzni pod odborným vedením Jaroslava Šindeláře. Vstupní základní kámen expozice slavnostně poklepal sám Miroslav Zikmund.[69]

Jaroslav Šindelář je také autorem znaku města Plzeň (Plzeň 3, Jižní Předměstí, GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′31″ v. d.)[70]

Jaroslav Šindelář je autorem znaku Plzeňského kraje a Velkého státního znaku na budově Krajského úřadu ve Škroupově ulici v Plzni (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′29″ s. š., 13°22′30″ v. d.) z roku 2002.[71]

V areálu Fakultní nemocnice v Plzni[72] v parku za hlavním nemocničním blokem u heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; alej Svobody 923/80; GPS souřadnice 49°45′40″ s. š., 13°22′49″ v. d.) se nachází pískovcová plastika s názvem Žena s kočárkem z roku 1984, která byla slavnostně odhalena v roce 1985. Autorem návrhu je Alois Sopr a realizaci sochy provedl Jaroslav Šindelář.[3][8][73] Architektonické řešení provedl Milan Lukeš (*1927).[74] Plastika vytesaná z jednoho bloku kamene má rozměry (včetně kamenního soklu) 210 x 100 x 95 cm (v x š x h).[74] (Zděný sokl je pokryt dlaždicemi a má rozměry max. 45 cm výška, 320 cm šířka, 150 cm hloubka).[74] Zezadu vlevo na kamenném soklu je socha signována "SOPR".[74]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (X)
• 
  Socha svatého Jana Sarkandera na Rooseveltově mostě v Plzni[68]
• 
  Základní kámen k expozici Zikmunda a Hanzelky v Zoo Plzeň (2014)[69]
• 
  Znak města Plzně[70]
• 
  Znak Plzeňského kraje a Velkého státního znaku (2002)[71]
• 
  Žena s kočárkem (1985)[73]

Kromě výše uvedených realizací maleb, plastik a soch Jaroslava Šindeláře byl tento všestranný výtvarník autorem i několika děl, která byla v průběhu jeho života buď z místa instalace odstraněna nebo překryta, sňata a uložena, případně se nedochovala (byla zničena). Sem patří například:

• 1982 – Nástěnný reliéf pro prodejnu oděvů ve Zbrojnické ulici (byl zničen)[3]
• 1986 – Reliéf z umělého kamene a skla s názvem Zkrocení živlu[3] Ve vstupní hale bývalého učiliště Vodních staveb na Borech. Reliéf stále existuje, ale v roce 2014 byl zakryt dřevěnou nebo sádrokartonovou stěnou.[75]
• 1986 – Sádrový reliéf s plzeňskými motivy v Domě Kultury (byl zničen)[3]
• 1987 – Keramický reliéf „Klavír“ na hudební téma pro Kulturní dům Plzeňka (reliéf v salonku bývalého Kulturního domu Plzeňka symbolizoval veliké kamenné piano; byl sice novými majiteli z místa instalace odstraněn, ale zachoval se)[3][76]
• 1989 – Dělicí keramická stěna v Nejedlého sadech (sady Pětatřicátníků); společné dílo (František Pavlas, Jaroslav Šindelář, Miloslav Hrubec) bylo v roce 2002 odstraněno.[77]
• 1995 – Sochařské řešení vestibulu Amerického centra (řešení bylo zničeno ještě před samotným otevřením Amerického centra a to na popud tehdejšího primátora)[3][78]
• 1995 – Sochařská výzdoba (reliéfy) vestibulu České spořitelny na náměstí Republiky v Plzni[3][79]
•  ???? – Mír budoucnost lidstva[80]

Další realizace Jaroslava Šindeláře jsou uvedeny jen v bodech:

• Autor 20 velkoplošných pláten v křížové chodbě poutního místa Maria Loreto u Chebu (toto dílo tvořil v průběhu 15 let).[2]
• V roce 2005 připojil podobiznu inženýra Antona Harta k pamětní desce, která byla v červnu roku 2004 slavnostně odhalena na poutním místě Maria Loreto u Chebu.[2]
• Jaroslav Šindelář vytvořil (spolu se svými studenty) mnoho prací (především s náměty zvířat) určených pro plzeňskou Zoologickou a botanickou zahradu v Plzni[3]
• Pomník Janu ze Šitboře v Šitboři.[2]
• Vnitřní a vnější výzdoba kaple Panny Marie Pomocné v Dolním Kyjovském lese v Radčicích[3]

• Jaroslav Šindelář (1972)
• Ondřej Šindelář
• Jiří Šindelář (hudebník)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Šindelář na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šindelář
• Obrázky k tématu Jaroslav Šindelář na Obalkyknih.cz
• Jaroslav Šindelář v informačním systému abART
• Jaroslav Šindelář (Q47451317)
• Jaroslav Šindelář v katalogu drobného umění na území Plzně (Křížky a vetřelci) – bohatá FOTODOKUMENTACE
• KF ORBIS Film Plzeň, s.r.o. Plzeňské osobnosti - akademický malíř Jaroslav Šindelář (1992) [online]. You Tube, 2019-09-17 [cit. 2022-01-08]. Stopáž: 8 minut a 12 sekund. Dostupné online.
• ŠINDELÁŘ, Jaroslav. Umění jako cesta k sobě - Jaroslav Šindelář (video) [online]. You Tube, 2018-02-21 [cit. 2020-11-03]. Stopáž: 1:06:01; Bližší popis: Umění jako cesta k sobě - o vztahu člověka k člověku, člověka k domovu a člověka ke světu přednáší akademický malíř Jaroslav Šindelář (umělecký ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček v Plzni). Dostupné online.
• Plzeň TV. 21.3.2014 / Pár minut s Alex - Jaroslav Šindelář [online]. You Tube, 2014-03-21 [cit. 2022-01-08]. Stopáž: 6 minut a 9 sekund. Dostupné online.