Jaroslav Šindelář

Jaroslav Šindelář (* 11. června 1950, Plzeň) je akademický malíř, sochař,[1] restaurátor a pedagog.[7]

Jaroslav Šindelář
Jaroslav Šindelář (rok 2017)
Narození11. června 1950
Plzeň[1]
Národnostčeská
VzděláníStřední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích; Akademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze; Akademie výtvarných umění Ilji Repina v Sankt Petěrburgu (Leningrad)
Povolánímalíř, sochař, restaurátor historických sochařských děl,[2] pedagog výtvarné výchovy
Manžel(ka)Mgr. Renata Šindelářová[3]
Dětisyn: Mgr. Jaroslav Šindelář[4][5]
Příbuzníbratr: Jiří „Dědek“ Šindelář; bratr: Josef Šindelář; synovec: Ondřej Šindelář[6]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář se narodil 11. června 1950 v Plzni.[2] Jeho o rok starším bratrem byl baskytarista, spoluzakladatel a dlouholetý člen rockové skupiny Katapult Jiří „Dědek“ Šindelář.[2] Rodiče Jaroslava Šindeláře byli Češi, kteří se mezi první a druhou světovou válkou odstěhovali do Jugoslávie, kde provozovali textilní továrnu.[2] Po obsazení hitlerovským Německem byli zatčeni a byli odesláni do koncentračního tábora v Osvětimi, ale záměnou vlaků skončili jako vyhnanci v srbském městě Kragujevac, kde pracovali u místních sedláků.[2] Po skončení duhé světové války se vrátili do Československa.[2]

V letech 19651969 studoval na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích.[2][7] V letech 19701972 studoval na Akademii výtvarných umění Ilji Repina v Sankt Petěrburgu (Leningrad).[2] (Na Institutu Ilji Repina absolvoval dvouroční odbornou stáž u I. Orešnikova a profesora Ungarova.[7]) V roce 1974 ukončil svoje studia na Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru u malíře, grafika, ilustrátora a pedagoga Karla Součka).[2] V letech 1974 až 1977 působil v Kulturním středisku v Plzni na Slovanech a souběžně vyučoval na Lidové škole umění.[7] Jako umělec na volné noze (svobodné povolání) pracoval v období od roku 1977 přes sametovou revoluci (1989) až do roku 1995.[7] V 70. letech dvacátého století se Jaroslav Šindelář věnoval hlavně malířské, grafické a ilustrační tvorbě.[7] K sochařství se vrátil koncem 80. let dvacátého století.[7]

Šest let po sametové revoluci (v roce 1995) založil Jaroslav Šindelář spolu s akademickým malířem Zdeňkem Živným (* 29. listopadu 1949 – 22. dubna 1998)[3] Soukromou střední uměleckoprůmyslovou školu Zámeček (SUPŠ Zámeček) v Plzni (je také pedagogem, uměleckým ředitelem a jedním z majitelů[3] této privátní průmyslovky).[2]

Jaroslav Šindelář (starší) je ženatý (jeho manželka Mgr. Renata Šindelářová (* 1962) působí jako ředitelka v umělecké škole Zámeček (SUPŠ Zámeček) v Plzni), žije ve Lhotě u Dobřan,[2] působí v Plzni[2] a je členem Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (někdy uváděna jako Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti[7]) (zkratka: UVU Plzeň nebo UVUP).[8] Prostřednictvím této UVUP je také členem Association Internationale des Arts Plastiques při mezinárodní organizaci UNESCO.[3]

Jeho syn Mgr. Jaroslav Šindelář mladší (* 1972) se věnuje rovněž sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti.[3] Sochařem je i bratr Jaroslava Šindeláře staršího Josef Šindelář (* 1957).[3] Jaroslav Šindelář (starší) je strýcem Ondřeje Šindeláře (* 1981), který se též věnuje sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti.[3] Jaroslav Šindelář je členem správní rady Galerie města Plzně[7], členem Českého fondu výtvarných umění (ČFVU)[7] a je též členem Rotary klubu Plzeň.[7]

Není všechno umění, co člověk dělá a není všechno umění co se za ně samo prohlásí.

—Jaroslav Šindelř, Životní motto, [3]

Tvorba

Jaroslav Šindelář pracuje při své umělecké tvorbě s nejrůznějšími hmotami (kov, plast, kámen, dřevo) a dalšími užitnými materiály.[3] Akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář vystavuje doma i v zahraničí a pravidelně se zúčastňuje sochařských sympozií (ČR, Itálie, Argentina, Švýcarsko, Švédsko).[7] Svoje díla vytváří a prezentuje (vystavuje) nejen v České republice, ale i v mnoha zemích světa (v Číně, USA, Argentině, Švýcarsku, Dánsku, Německu, Rakousku[2]) a získal za ně i nejrůznější ocenění (viz níže).[3]

Restaurování v oblasti sochařství

Ve své umělecké sochařské tvorbě využívá Jaroslav Šindelář i netradiční postupy, ale především se věnuje restaurování, kde se specializuje na kamenosochařské práce. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit:[2][3]

Restaurování v oblasti malířství

Ve své umělecké malířské tvorbě se Jaroslav Šindelář soustřeďuje rovněž na restaurování. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit:[2][3]

Realizace (výběr)

Umělecká tvorba Jaroslava Šindeláře je velice rozsáhlá.[3] Kromě výše jmenovaných restaurátorských prací tvořil v Plzni i díla umístěná ve veřejném prostoru:[3]

Alegorie dívčí postavy

Veřejně přístupný velký dekorativní reliéf ženy (s názvem Alegorie dívčí postavy) se nachází u hlavního vstupu do činžovního domu na Klatovské třídě 88 v Plzni (adresa: Klatovská třída 1567/88, 301 00 Plzeň 3 - Jižní Předměstí; GPS souřadnice: 49°44′8″ s. š., 13°22′13″ v. d.[9]).[10][11] Původně se jednalo o nájemní dům pana Matouška.[10] Autorem původní verze plakety dívčí postavy s ornamentem je český sochař Otokar Walter mladší, který tuto realizaci dokončil (dle signatury) v roce 1916 a jenž je rovněž autorem dvou velkých reliéfů (Voda a Země) ve druhém patře téže budovy.[10] Reliéf ženy nebyl v pozdějších letech nikterak udržován a proto se začal rozpadat.[10] V průběhu 90. let 20. století dílo odborně zrestauroval (včetně doplnění chybějících částí) právě Jaroslav Šindelář[10] a stal se tak autorem nové verze tohoto reliéfu.[8]

Socha dívky u Košuteckého jezírka

Na břehu Košuteckého jezírka (na místě zaniklého kamenolomu) v městském obvodě Plzeň 1, Bolevec (GPS souřadnice: 49°46′22″ s. š., 13°21′25″ v. d.)[12] se nachází veřejně přístupná soška z hrubozrnného pískovce laickou veřejností nazývaná a vnímána jako Andělíček, kterou ale její restaurátor (autor kopie a „opravář“ původního originálu pravděpodobně datovaného do roku 1905[13]) Jaroslav Šindelář pojmenoval při jejím odhalení (v roce 2009) názvem Jaruška.[13] Pro nejednoznačnost názvu je toto dílo většinou nazýváno „opisem“ jako Socha dívky u Košuteckého jezírka.[12][14] Soška znázorňuje postavu mladé dívenky, která drží v šátku vajíčka.[13] V plzeňské vilové čtvrti na Lochotíně se původně nacházela jako součást výzdoby zahrady socha hocha a dívky.[13] V době, kdy byly místní lomy ještě bez vody, byla socha dívky umístěna (v roce 1937) do právě zřizovaného parku.[13] K zaplavení parku a sochy vodou (voda zatopila i kamenné lavičky, schodiště a pamětní desku) došlo během druhé světové války.[13] V 50. letech 20. století se soška zřítila ze svého místa a postupem času se na ni zapomnělo.[13] Originál sošky byl objeven v jezírku v roce 2003, vyloven z jezírka byl v roce 2009 a po restaurování je umístěn na radnici obvodu Plzeň 1.[13]

Boží muka ve Vyšehradské ulici

Kopie sakrální památky božích muk ve Vyšehradské ulici (Plzeň 2 - Slovany, Lobzy) se nachází na GPS souřadnicích: 49°44′12″ s. š., 13°24′29″ v. d..[15][16]

Busta Mistra Jana Husa

Pomník s bustou Mistra Jana Husa se nachází na GPS souřadnicích 49°46′37″ s. š., 13°22′32″ v. d. (Plzeň 1, Bolevec). Autor Jaroslav Šindelář jej zhotovil v roce 2015. Vlastní busta je z kovoepoxidu a jako materiál pro pamětní desku byla zvolena leštěná žula.[17]

Busta Tomáše Garrigue Masaryka

Busta Tomáše Garrigue Masaryka z roku 1992 se nachází na adrese: Jiráskovo nám. 878/10, Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí (GPS souřadnice: 49°44′7″ s. š., 13°23′33″ v. d.).[18] Busta je umístěna sice uvnitř školy, ale je veřejně přístupná. Jedná se o jednu ze dvou identických bust Tomáše Garrigue Masaryka.[18] Jaroslav Šindelář vytvořil nejprve bystu T. G. Masaryka pro pomník padlých v Plzni–Hradišti,[8] ale tato busta byla velice brzy po svém odhalení odcizena a vhozena neznámým vandalem do řeky.[18] Po vylovení byla opět poničena a tak nakonec byla (po opravě) umístěna do vstupních prostor školy na Jiráskově náměstí. (Škola nese jméno Tomáše Garrigue Masaryka.) Pomník padlých v Plzni–Hradišti byl osazen další, novou bustou, kterou autor zhotovil jako identickou kopii busty ve škole na Jiráskově náměstí.[18]

František Radkovský

Obraz představující českého katolického kněze a emeritního biskupa plzeňského Františka Radkovského (* 3. říjen 1939, Třešť)) od Jaroslava Šindeláře se nachází na GPS souřadnicích 49°44′49″ s. š., 13°22′35″ v. d. (Plzeň 3, Vnitřní Město).[19]

Gerald Durell

Pomník z pískovce z roku 2007 s bustou britského spisovatele, humoristy a popularizátora ochrany přírody Geralda Durella (1925–1995) zhotovil Jaroslav Šindelář. Je umístěn v zoo (Plzeň 1, Severní Předměstí) na GPS souřadnicích 49°45′30″ s. š., 13°21′32″ v. d..[20]

Housle a růže

Pískovcovou sochu s názvem Housle a růže zhotovil v roce 1986 Jaroslav Šindelář (spolu s architektem Stanislavem Sudou) pro památník Františka Škroupa. Plastika znázorňuje kubisticky pojaté housle a růži a je umístěna vedle jednoduchého pomníčku opatřeného textovou tabulí koncipovanou jako konvenční náhrobková deska. Plastika se nachází volně přístupná na adrese: Mikulášský hřbitov, přesněji v zadní (pravé) části Mikulášského hřbitova v Plzni – vchod z Mikulášského náměstí (na adrese: Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice: 49°44′24″ s. š., 13°23′9″ v. d.).[8][21][22][23]

Jablko

Pískovcová socha (ze souboru uměleckých děl FN Lochotín) nazvaná Jablko z roku 1989 od Jaroslava Šindeláře je umístěna na veřejně přístupném místě v jižní části parku v areálu Fakultní nemocnice Lochotín před dostavbou pavilonu psychiatrie v blízkosti heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: 49°45′47″ s. š., 13°22′47″ v. d.). Plastiku vytvořil autor v rámci sochařského sympozia v Chocomyšli v roce 1989.[24][25][26]

Interiér kaple svatého Ducha

V roce 1995 navrhl a realizoval Jaroslav Šindelář interiérovou výzdobu kaple svatého Ducha, která se nachází ve vnitřních prostorách Církevního gymnázia (adresa: Mikulášské náměstí 509/15; Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′22″ s. š., 13°23′21″ v. d.).[27]

Kříž obětem všech válek

Sakrální veřejně přístupný objekt s názvem Kříž obětem všech válek zhotovená ze dřeva pochází z roku 2014 a nachází se v Plzni 10 – Lhotce (na GPS souřadnicích: 49°41′21″ s. š., 13°19′22″ v. d.)[28]

Kyjovská Madona

Sakrální veřejně přístupný obraz z roku 2009 s názvem Kyjovská Madona v Plzni 9 – Malesicích (GPS souřadnice: 49°46′17″ s. š., 13°19′17″ v. d.).[29]

Lidice varují!

Veřejně přístupný pomník nazvaný Lidice varují! se nachází v parku U Bazénu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: 49°46′15″ s. š., 13°22′11″ v. d.). Původní pomník byl zakomponován do centrálního parku na sídlišti Lochotín, kde se v roce 1982 (ke 40. výročí vyhlazení obce Lidice) nacházel mezi budovami tehdy 31. základní školy a 32. základní školy. Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Plzni tehdy zajistila dovezení růží přímo z lidického památníku. Postupem času se na pomník Lidice varují! zapomnělo, ale byl znovuobjeven skupinou Maják Plzně, která společně s dobrovolníky zajistila úpravu okolí pomníku. Slavnostně byl pomník znovu předán veřejnosti dne 11. června 2012. Akce proběhla za účasti několika lidických žen, které společně symbolicky zasadily opět růže pocházející z Lidic. Na slavnosti zazpívala sólistka argentinské opery v Buenos Aires paní Lidice Robinson.[30]

Milník času – bigbít

Pomník s názvem Milník času – bigbít z roku 2009 se nachází na veřejně přístupném místě (Chvojkovy lomy; Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′7″ s. š., 13°23′59″ v. d.). Pomník byl slavnostně odhalen 1. května roku 2009 a finanční prostředky na jeho výstavbu byly získány veřejnou sbírkou. Pomník má tvar kruhu s průměrem čtyři metry po jehož obvodě se nacházejí neupravované lomové kameny. Na nich spočívá symbol 60. let 20. století – tzv. „protiatomový kříž“ s excentricky umístěným nápisem „Bigbít“. Milník času vyjadřuje symbolicky fakt, že Plzeň byla v dobách komunistické totality jakýmsi „mostem k big–beatu“ (v Plzni bylo možno přijímat vysílání zahraničního radia Luxembourg, kde se prezentovala tehdejší moderní západní hudba.)[31][32][33]

Obrázek Nejsvětější Trojice

Veřejně přístupná malba typu domovní znamení označovaná jako Obrázek Nejsvětější Trojice se nachází na budově na náměstí Republiky 138/24 (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice 49°44′47″ s. š., 13°22′37″ v. d.).[34]

Pamětní deska Jaroslava Černého

Veřejně přístupná pamětní deska věnovaná českému egyptologovi profesoru Jaroslavu Černému pochází z roku 2004, je zhotovena ze švédské žuly a jejími autory jsou malíř a pedagog Stanislav Poláček (* 26. února 1964, Plzeň) a Jaroslav Šindelář. Deska se nachází na domě na adrese Jagellonská 492/3; Plzeň 3, Jižní Předměstí (GPS souřadnice 49°44′31″ s. š., 13°22′37″ v. d.).[35]

Pamětní deska k deportaci Židů

Veřejně přístupná pamětní deska z roku 2002 připomínající deportací Židů v roce 1942 se nachází na budově sokolovny ve Štruncových sadech (Plzeň 3, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49.748150, 13.385130).[36] Desku slavnostně odhalil ředseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus 23. ledna 2002. Deska připomíná místo a událost z roku 1942, kdy bylo 2604 plzeňských Židů soustředěno v prostorech dnešních Štruncových sadů, odkud byli odvezeni do terezínského židovského ghetta a odtud pak následně deportováni do pracovních nebo vyhlazovacích nacistických koncentračních táborů po celé Evropě.[37]

Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym

V interiéru návesní kaple Svaté Anny (Plzeň 10-Lhota; GPS souřadnice 49°41′21″ s. š., 13°19′22″ v. d.)[3] se nachází obraz nazvaný Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym.[38]

Socha Piety na Pražském mostě

Veřejně přístupná socha Piety na Pražském mostě v Pražske ulici v Plzni–3, Východní Předměstí u Mlýnské strouhy (u Křižíkových sadů; GPS souřadnice 49°44′51″ s. š., 13°22′51″ v. d.).[39] Autorem originálu této sochy z roku 1750 byl Antonín Herich nebo český sochař a řezbář Lazar Widemann (1697–1769). Originál sochy byl ve špatném stavu a nedochoval se neboť se rozpadl. Kopii sochy zhotovil Jaroslav Šindelář v roce 1987. Firma Karel Granát provedla v roce 2016 na soše údržbu (očištění, retušování, doplnění umělým kamenem).[40]

Památník amerických letců

Pomník americkým letcům pochází z roku 1996 a nachází se na Křimickém náměstí[41] (Plzeň 5-Křimice; GPS souřadnice 49°45′29″ s. š., 13°18′24″ v. d.).[8][42] Jedná se o kamenný památník věnovaný vzpomínce na americké letce sestřelené dne 25. dubna 1945. Památník obsahuje úlomek havarovaného letadla.[43]

Pomník Mistra Jana Husa

Pomník Mistra Jana Husa jihozápadně od Litic (Plzeň 6 - Litice; Veveří; GPS souřadnice 49°41′38″ s. š., 13°20′45″ v. d.) pochází z roku 2015 a je někdy nazýván mohylou.[44] Na kamenné destičce umístěné na mohyle je nápis: „1415 2015 / Mistr Jan Hus / kazatel pravdy“.[45]

Pomník padlým v Plzni nad Hradištěm

Veřejně přístupný žulový pomník věnovaný památce obětí 1. a 2. světové války se nachází na Plzeňské cestě (Plzeň 2 - Slovany, Hradiště; GPS souřadnice 49°42′44″ s. š., 13°24′1″ v. d.).[46] Historie pomníku sahá až do roku 1921. Jaroslav Šindelář pro pomník zhotovil v roce 1990 novou bustu T. G. Masaryka, která se nachází na vrcholku středového hranolu.[47] Po stranách pomníku se nalézají kamenné desky se soupisem jmen osob, padlých za svobodu v letech 1914-1918 a 1938-1945.[48]

Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945

Veřejně přístupný památník s názvem: Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 z roku 2016 se nachází na náměstí Míru v blízkosti Purkyňova pavilonu[49] (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice: 49°43′49″ s. š., 13°22′17″ v. d.).[50] Základem je světlý upravený přírodní balvan o rozměrech asi 1 x 1 metr s výškou 1,5 metru,[51] do něhož je kolmo vetknuta kamenicky opracovaná tmavá leštěná deska[49] s nápisem: „Památce padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945“. V těsné blízkosti balvanu je na úrovni okolního trávníku obdélníkový prostor vysypaný bílými kamínky. Na nich spočívá druhá tmavá leštěná deska s konkrétnímí jmény padlých občanů Plzně.

Pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek

Veřejně přístupný pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek z roku 2012 v Husově ulici[52] (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′21″ v. d.) je společným dílem Petry Štěpánkové a Jaroslava Šindeláře.[53] Vznik pomníku inicioval Rudolf Bayer (předseda Military Car Clubu Plzeň). Dílo je stylizováno do podoby patníku, po jehož stranách jsou vytesána jména míst, kde Čechoslováci v pozemních jednotkách na Západě během druhé světové války sloužili. Na horní hraně vlastního patníku je položena britská helma, kterou Čechoslováci během vojenských akcí v druhé světové válce nosili.[53]

Pomník Václava Trojana

Veřejně přístupný pomník hudebního skladatele Václava Trojana v Plzni.[54] Základním materálem je umělý kámen na betonovém soklu vysokém 170 cm.[55] Pomník pochází z roku 2010 (slavnostně odhalen 4. června 2010) a nachází se na adrese: Plzeň 3, Východní Předměstí, Mlýnská strouha, za hotelem Mariott (GPS souřadnice 49°44′54″ s. š., 13°22′57″ v. d.).[55] Poprsí Václava Trojana v klobouku v mírně nadživotní velikosti je realisticky pojaté a je umístěno na vrcholu betonového soklu s kruhovým průřezem.[56] Na vlastním soklu je nápis: "VÁCLAV TROJAN * HUDEBNÍ SKLADATEL". Vznik sochy inicioval český kytarový virtuóz Lubomír Brabec.[56] Podle modelu zhotoveného Jaroslavem Šindelářem byla socha vytesána do umělého kamene Šindelářovo kolegy ze Střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček.[56] Trojanův rodný dům stál na Královském nábřeží v místech dnešních Šafaříkových sadů.[3][8][56]

Poustevník Lochota

Poustevník Lochota je socha, která vznikla v roce 2013 pod společným pedagogickým vedením Ivany Švelchové a Jaroslava Šindeláře. Sochu vytvořili studenti oboru Prostorový design a sochařství SSUPŠ Zámeček. Nachází se (veřejně přístupná) v Lochotínském parku (Plzeň 1, Severní Předměstí, GPS souřadnice 49°45′39″ s. š., 13°21′54″ v. d.).[57] Originální socha poustevníka byla v parku po druhé světové válce a pak zmizela. Návrat sochy iniciovala neformální skupina Maják Plzně, která se postupně snaží o znovuoživení tohoto místa.[57]

Fontána Rusalka

Kašna Rusalka (s reliéfním prvkem) ve Smetanových sadech[58] (u Velkého divadla)[3] pod Divadlem Josefa Kajetána Tyla v Plzni (Plzeň 3, Jižní Předměstí, GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′27″ v. d.) je z roku 1987. Je společným dílem trojice autorů. Hlavním z nich je sochař a medailér Alois Sopr (1913–1993), dalším pak Jaroslav Šindelář[59] a trojici doplňuje architekt Pavel Němeček (* 1945).[60] Celý objekt je tvořen z kamene (pískovce) a má následující přibližné rozměry: průměr 220 cm a výšku 300 cm (včetně soklu). Nedílnou součástí kašny je uprostřed bazénu umístěný trojstranný zdobený reliéfní prvek. Jedna strana obsahuje reliéf dívky v dlouhém šatu (Rusalka); druhá strana zobrazuje reliéf tančící dívky a konečně třetí strana je vyplněna abstraktním motivem.[60]

Rytíř Žumbera

Podle původní sochy rytíře Žumbery od Jana Mejzlíka z roku 1919 zhotovil z kamene v roce 1988 Jaroslav Šindelář kopii, která se nyní nachází na domě číslo 290/41 na náměstí Republiky v Plzni (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice 49°44′53″ s. š., 13°22′39″ v. d.)[61]

Svatá Barbora

Obraz svaté Barbory (asi z roku 2014) je umístěn uvnitř výklenkové kapličky Svaté Barbory v Plzni u Klatovské ulice (Plzeň 6 - Litice; GPS souřadnice 49°42′13″ s. š., 13°21′17″ v. d.).[62] Kaplička je ve správě římskokatolické farnosti Plzeň - Litice.[63]

Svatý Florián

V kostele svatého Petra a Pavla v Plzni-Liticich byla v pátek 31. srpna 2012 požehnána socha svatého Floriána. Patron hasičů byl slavnostně požehnán u příležitosti 75. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Plzni-Liticich. Následně byla socha přenesena a umístěna do niky nad portálkem vstupu do areálu farní budovy (Plzeň 6 - Litice; Budilovo náměstí 1/2; GPS souřadnice 49°41′44″ s. š., 13°21′10″ v. d.).[64]

Socha svatého Jana Nepomuckého

Ze 30. let 18. století pocházela originální socha svatého Jana Nepomuckého od sochaře a řezbáře Lazara Widemanna (1697–1769). Její pískovcocou kopii zhotovil Jaroslav Šindelář a je umístěna na Rooseveltově mostě (Plzeň 1, Severní Předměstí; ve směru z centra města coby 4. socha po levé straně mostu, naproti soše svatého Jana Sarkandera; GPS souřadnice 49°45′4″ s. š., 13°22′45″ v. d.).[65][66]

Svatý Jan Sarkander

Socha svatého Jana Sarkandra se nachází na Rooseveltově mostě v Plzni (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice 49°45′4″ s. š., 13°22′45″ v. d.).[67][68]

Základní kámen k expozici Zikmunda a Hanzelky

V areálu plzeňské Zoo (Plzeň 1; Severní Předměstí; GPS souřadnice 49°45′34″ s. š., 13°21′35″ v. d.) je od roku 2014 instalována socha – základní kámen – související s expozicí Hanzelky a Zikmunda. Socha byla slavnostně odhalena u příležitosti 95. narozenin plzeňského rodáka, cestovatele, spisovatele a fotografa Miroslava Zikmunda. Socha symbolizující svět je dílem studentů Střední umělecké školy Zámeček (SSUPŠ Zámeček) v Plzni pod odborným vedením Jaroslava Šindeláře. Vstupní základní kámen expozice slavnostně poklepal sám Miroslav Zikmund.[69]

Znak města Plzně

Jaroslav Šindelář je také autorem znaku města Plzeň (Plzeň 3, Jižní Předměstí, GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′31″ v. d.)[70]

Znak Plzeňského kraje

Jaroslav Šindelář je autorem znaku Plzeňského kraje a Velkého státního znaku na budově Krajského úřadu ve Škroupově ulici v Plzni (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′29″ s. š., 13°22′30″ v. d.) z roku 2002.[71]

Žena s kočárkem

V areálu Fakultní nemocnice v Plzni[72] v parku za hlavním nemocničním blokem u heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; alej Svobody 923/80; GPS souřadnice 49°45′40″ s. š., 13°22′49″ v. d.) se nachází pískovcová plastika s názvem Žena s kočárkem z roku 1984, která byla slavnostně odhalena v roce 1985. Autorem návrhu je Alois Sopr a realizaci sochy provedl Jaroslav Šindelář.[3][8][73] Architektonické řešení provedl Milan Lukeš (*1927).[74] Plastika vytesaná z jednoho bloku kamene má rozměry (včetně kamenního soklu) 210 x 100 x 95 cm (v x š x h).[74] (Zděný sokl je pokryt dlaždicemi a má rozměry max. 45 cm výška, 320 cm šířka, 150 cm hloubka).[74] Zezadu vlevo na kamenném soklu je socha signována "SOPR".[74]

Odstraněné realizace (výběr)

Kromě výše uvedených realizací maleb, plastik a soch Jaroslava Šindeláře byl tento všestranný výtvarník autorem i několika děl, která byla v průběhu jeho života buď z místa instalace odstraněna nebo překryta, sňata a uložena, případně se nedochovala (byla zničena). Sem patří například:

  • 1982 – Nástěnný reliéf pro prodejnu oděvů ve Zbrojnické ulici (byl zničen)[3]
  • 1986 – Reliéf z umělého kamene a skla s názvem Zkrocení živlu[3] Ve vstupní hale bývalého učiliště Vodních staveb na Borech. Reliéf stále existuje, ale v roce 2014 byl zakryt dřevěnou nebo sádrokartonovou stěnou.[75]
  • 1986 – Sádrový reliéf s plzeňskými motivy v Domě Kultury (byl zničen)[3]
  • 1987 – Keramický reliéf „Klavír“ na hudební téma pro Kulturní dům Plzeňka (reliéf v salonku bývalého Kulturního domu Plzeňka symbolizoval veliké kamenné piano; byl sice novými majiteli z místa instalace odstraněn, ale zachoval se)[3][76]
  • 1989 – Dělicí keramická stěna v Nejedlého sadech (sady Pětatřicátníků); společné dílo (František Pavlas, Jaroslav Šindelář, Miloslav Hrubec) bylo v roce 2002 odstraněno.[77]
  • 1995 – Sochařské řešení vestibulu Amerického centra (řešení bylo zničeno ještě před samotným otevřením Amerického centra a to na popud tehdejšího primátora)[3][78]
  • 1995 – Sochařská výzdoba (reliéfy) vestibulu České spořitelny na náměstí Republiky v Plzni[3][79]
  •  ???? – Mír budoucnost lidstva[80]

Další realizace (výběr)

Další realizace Jaroslava Šindeláře jsou uvedeny jen v bodech:

Samostatné výstavy (chronologicky)

Skupinové výstavy (chronologicky)

  • 1976Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy), Praha[7]
  • 1977Mladí čeští výtvarní umělci na počest II. sjezdu SSM (Přehlídka prací z tvůrčích stipendijních pobytů v Kladně, Příbrami a ve Střílkách), Galerie Fronta, Praha[7]
  • 1978Umění vítězného lidu. (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února), Praha[7]
  • 1978Mladí výtvarníci z Plzně, Galerie Fronta, Praha[7]
  • 1978Mladí výtvarní umělci k XI. světovému festivalu mládeže a studentstva v Havaně, Praha[7]
  • 1986Nová tvorba ´85. (Z výsledků tvůrčích pobytů mladých výtvarných umělců), Galerie Vincence Kramáře, Praha[7]
  • 1986 – Jaroslav Šindelář: Sochy, Miloslav Čech: Obrazy, Galerie Díla - ČFVU, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • 1987Lučatín 87, Praha[8]
  • 1988Západočeští výtvarní umělci (Obrazy, sochy, grafika, realizace, užité umění, průmyslové výtvarnictví), Mánes, Praha[7]
  • 1988Javorná ´88 (Výstava prací mladých výtvarníků z pobytu v Javorné na Šumavě na počest 70. výročí vyhlášení samostatnosti Československé republiky), Galerie Fronta, Praha[7]
  • 1989Mladé profily (Volná tvorba západočeských výtvarníků), Galerie výtvarného umění v Chebu[7]
  • 1989Salon 89, Plzeň[8]
  • 1990Mladí výtvarníci západních Čech, Galerie výtvarného umění v Chebu[8]
  • 1991Sochařský portrét, Académie des beaux-arts (Akademie krásných umění), Paříž, Francie[8]
  • 199114 západočeských umělců (německy: 14 Westböhmischen Künstler), Městská galerie Černý klášter (německy: Städtische Galerie Schwarzes Kloster); Freiburg, Bádensko-Württembersko, SRN[7][8]
  • 1998Vltavotýnské výtvarné dvorky 1998 (IV. ročník), Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[7]
  • 1998Sůl nad zlato, Řezno, Bavorsko, SRN[8]
  • 2001Ohlasy českého kubismu (nebo též 2009 – Ohlasy kubismu v Plzni[7]), Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[8]
  • 20036. salon Obce architektů, Písecká brána, Praha[8]
  • 2004Dialog 7, společná výstava bavorských a západočeských umělců, Diecézní muzeum, Plzeň a Museum Obermunster, Regensburg, SRN[8]
  • 2005Figura a místo, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • 2005Les, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[7][8]
  • 2006Sochaři 2006, Západočeská galerie, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň, Plzeň (Plzeň-město)[7][8]
  • 2006Plzeňská pěna (maďarsky: Pilseni hab; německy: Pilsner Schaum), Pécsi galéria, Pécs, Maďarsko[7][8]
  • 2007Plzeňská pěna / Pilseni hab / Pilsner Schaum, Galerie Maerz, Linec (Linz)[7]
  • 2007/2008 – Jasná zpráva. (Geometrie, ornament, koncept a vizuální poezie na Plzeňsku), Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • 2010Pilsener Schaum, Schloss Lamberg, Steyr (Steyr)[7]
  • 2011Plzeňská pěna, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • 2011/2012 – Plzeňská pěna. Současná výtvarná scéna Plzně a okolí, Dům umění, Zlín[7]
  • 2012Vor Medúzy, Diecézní muzeum, Plzeň (Plzeň-město)[7]
  • Jaroslav Šindelář se pravidelně zúčastňuje svými díly na členských výstavách pořádaných Západočeskou krajskou organizací Svazu českých výtvarných umělců (ZKO SČVU) a na výstavách Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (UVU plzeňské oblasti).[8]

Symposia

Jaroslav Šindelář se zúčastnil a zúčastňuje mezinárodních sochařských workshopů (ve dřevě, kameni a sněhu) v těchto zemích:[3][8] Francie, Finsko, Rakousko, Italie, Švýcarsko, Argentina, Norsko (ZOH v Lillehammeru), USA, Dánsko, Švédsko a jinde.[3][8]

Ocenění (chronologicky)

Jaroslav Šindelář zmiňován v literatuře

  • Umění vítězného lidu (Figurální malířství a malířský portrét), Výtvarná kultura, číslo: 2, 4, ročník: 1978, strany: 1–12[7]
  • Umění a doba, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha, 1980[7]
  • Havlic, Vladimír; Potužáková, Jana; Sýkora, Miloslav: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech 1945 - 1990. Plzeň: Západočeské nakladatelství (ZN) v Plzni 1990.[7] Heslo: Šindelář Jaroslav, strany 108, 109[8]
  • Fišer, Marcel: Cesta Jaroslava Šindeláře. In: Sochaři 2006. Katalog výstavy. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni 2006.[8]
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2006 (XVI. Šan - Šta), Výtvarné centrum Chagall, 2006, Ostrava (Ostrava-město)[7]
  • Jaroslav Šindelář. Přizván ke stolu. Plzeň: „Negebu“, s.r.o. 2007.[8]
  • Vizitkář západočeských spisovatelů a výtvarníků, Knihovna města Plzně, Plzeň (Plzeň-město), 2014[7]

Odkazy

Poznámky

  1. Tři z restaurovaných obrazů ze života Panny Marie se jmenují: Zvěstování Panny Marie; Narození Páně a Smrt Panny Marie.[2]
  2. Poutní místo se zkráceně nazývá: „Maria Loreta“ nebo „Maria Loreto“ a nachází se u západočeského Chebu.[2]

Reference

  1. Jaroslav Šindelář – narozen 11.6.1950 v Plzni. Malíř a sochař [online]. Praha: Autoritní záznam Národní knihovny [cit. 2020-11-02]. Identifikační číslo: mzk2006355981. Dostupné online.
  2. SEDLÁČEK, Petr. Vagon malomocných (rozhovor s Jaroslavem Šindelářem). Regenerace. Říjen 2020, roč. XXVIII, čís. 10, s. 48, 49, 50. Regenerace, ročník XXVIII, říjen 2020, strany 48, 49, 50. ISSN 1210-6631.
  3. Jaroslav Šindelář (narozen: 6. 11. 1950, Plzeň) [online]. Plzeň: Křížky a vetřelci – Katalog drobného umění na území Plzně [cit. 2020-11-02]. Dostupné online.
  4. Šindelář Jaroslav; Narozen 3. 12. 1972 ve Vsetíně. Sochař, restaurátor historických sochařských děl, pedagog výtvarné výchovy. [online]. Praha: Autoritní záznam národní knihovny [cit. 2017-08-29]. Dostupné online.
  5. Mgr. Jaroslav Šindelář mladší [online]. www.isabart.org [cit. 2017-08-29]. Dostupné online.
  6. Ondřej Šindelář; * 1. 2. 1981, Plzeň; sochař, restaurátor, pedagog [online]. www.isabart.org [cit. 2017-08-29]. Dostupné online.
  7. Jaroslav Šindelář (* 11. 6. 1950, Plzeň) – sochař, malíř, pedagog [online]. Informační systém IS abART (Databáze abART) [cit. 2020-11-02]. Dostupné online.
  8. FIŠER, Marcel. Jaroslav Šindelář (* 11.06.1950) – sochař, restaurátor, malíř. Žije v Lhotě u Dobřan, působí v Plzni. Člen Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (zkratka: UVU Plzeň nebo UVUP) [online]. Socharstvi.info – Informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-11-02]. Dostupné online.
  9. Alegorie dívčí postavy (drobná památka v Plzni) [online]. wikidata [cit. 2020-11-05]. Dostupné online.
  10. Alegorie dívčí postavy [online]. Křížky a vetřelci (identifikátor díla: 438) [cit. 2020-11-05]. Reliéf ženy je dílem Otokara Waltera mladšího. Dostupné online.
  11. FIŠER, Marcel. Dekorativní reliéf s postavou ženy u hlavního vstupu činžovního domu Klatovská 88 v Plzni [online]. sochařství info [cit. 2020-11-05]. Dostupné online.
  12. Socha dívky u Košuteckého jezírka [online]. wikidata [cit. 2020-11-06]. GPS souřadnice: 49°46'21.958"N, 13°21'24.253"E. Dostupné online.
  13. Andělíček [online]. křížky a vetřelci (identifikátor: 251) [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.
  14. ADMIN. Socha dívky u Košuteckého jezírka [online]. Web Drobne pamatky. cz, 2018-01-14, rev. 2018-01-14 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.
  15. Boží muka ve Vyšehradské ulici [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  16. Boží muka v Plzni ve Vyšehradské ulici [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
  17. Bysta Mistra Jana Husa [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  18. Bysta T. G. Masaryka [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  19. František Radkovský [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  20. Gerald Durell [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  21. Housle a růže [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-30]. Dostupné online.
  22. Památník Františka Škroupa na Mikulášském hřbitově v Plzni [online]. web: sochařství info (Informační portál, věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice) [cit. 2021-12-30]. Dostupné online.
  23. Kamenný památník Františka Škroupa u hrobu J. K. Tyla (Číslo záznamu 5557) [online]. web: Sochy a města cz [cit. 2021-12-30]. Výška 60 cm; Šířka 122 cm; Hloubka 82 cm; Rozměry soklu: 26 cm výška x 125 cm šířka x 76 cm hloubka. Dostupné online.
  24. Jablko [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-30]. Dostupné online.
  25. Jablko (Číslo záznamu 21439) [online]. web: Sochy a města [cit. 2021-12-30]. Dostupné online.
  26. Plastika v areálu nemocnice Plzeň - Lochotín IV [online]. web: Drobné památky cz, 2014-05-06 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online.
  27. Kaple sv. Ducha [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-30]. Dostupné online.
  28. Kříž obětem všech válek [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
  29. Kyjovská Madona [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
  30. Lidice varují! [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
  31. Milník času – bigbít [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
  32. Památník bigbítu v Plzni ve Chvojkových sadech [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
  33. Plzeň (Pomník Milník času – bigbít) [online]. web: Pamětní místa (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.) [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
  34. Obrázek Nejsvětější Trojice [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  35. Pamětní deska Jaroslava Černého [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  36. Pamětní deska k deportaci Židů [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  37. Klaus odhalil pamětní desku [online]. web: Region Plzeň cz, 2002-01-23 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  38. Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  39. Socha piety v Plzni v Pražské ulici [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  40. Pieta [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně), 2016 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  41. Pomník v Křimicích na návsi [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  42. Pomník americkým letcům [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  43. Plzeňský, Plzeň, Plzeň - číslo VH: CZE3209-5668 [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2022-01-02]. Kamenný památník amerických letců s úlomkem havarovaného letadla.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-02.
  44. Mohyla jihozápadně od Litic [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  45. Pomník Mistra Jana Husa (Litice) [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  46. Pomník obětem 1. a 2. světové války (Hradiště) [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  47. Plzeňský, Plzeň, Plzeň - číslo VH: CZE3209-5657 [online]. web: Evidence válečných hrobů AČR cz [cit. 2022-01-02]. Pomník s bystou T.G.M. na středovém hranolu a po stranách s deskami se soupisem jmen.. Dostupné online.
  48. Pomník padlým v Plzni nad Hradištěm [online]. web: Drobné památky cz [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
  49. KRIEGEROVÁ, Eva; PECUCH, Martin. Nový památník připomíná oběti plzeňského květnového povstání [online]. web: Plzeň eu, 2016-05-05 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
  50. Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-01-08]. Dostupné online.
  51. Plzeňský, Plzeň, Plzeň - číslo VH: CZE3209-53858 [online]. web: Centrální evidence válečných hrobů (Ministerstvo obrany) [cit. 2022-02-08]. Památník - přírodní balvan o rozměrech cca 1x 1 m, výška 1,5 m. Dostupné online.
  52. Památník v Plzni v Husově ulici u křižovatky [online]. web: Drobné památky cz, 2014-04-28 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
  53. Pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
  54. Pomník Václava Trojana v parku u Mlýnské strouhy v Plzni [online]. web: Drobné památky cz, 2019-04-12 [cit. 2022-02-08]. GPS přibližné souřadnice: 49.748378, 13.382419. Dostupné online.
  55. Pomník Václava Trojana [online]. web: Křížky a vetřelci [cit. 2022-02-08]. Dostupné online.
  56. FIŠER, Marcel. Pomník hudebního skladatele Václava Trojana v Plzni [online]. web: Sochařství info [cit. 2022-02-08]. Odhaleno 4. června 2010. Dostupné online.
  57. Poustevník [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  58. Kašna Rusalka ve Smetanových sadech v Plzni [online]. web: Drobné památky cz, 2015-01-06 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  59. Rusalka [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  60. MÍČEK, František; HEČKOVÁ, Patra. Rusalka [online]. web: Sochy a města cz, 2016 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  61. Rytíř Žumbera [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  62. Sv. Barbora [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  63. kaple sv. Barbory Plzeň-Litice [online]. web: Katolické bohoslužby v České republice [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  64. Sv. Florian [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  65. Socha svatého Jana Nepomuckého na Rooseveltově mostě v Plzni II [online]. web: Drobné památky cz, 201-08-29 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  66. Sv. Jan Nepomucký (Rooseveltův most) [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  67. Socha svatého Jana Sarkandra na Rooseveltově mostě v Plzni [online]. web: Drobné památky cz, 2014-08-29 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
  68. Sv. Jan Sarkander [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  69. Základní kámen k expozici Zikmunda a Hanzelky [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  70. Znak města Plzně [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  71. Znak Plzeňského kraje a Velký státní znak [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
  72. Socha v areálu nemocnice Plzeň - Lochotín II [online]. web: Drobné památky cz, 2014-05-06 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  73. Žena s kočárkem [online]. web: Křížky a vetřelci (Katalog drobného umění na území Plzně) [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  74. BALÍKOVÁ, Marta; HEČKOVÁ, Petra. Žena s kočárkem [online]. web: Sochy a města cz [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  75. Zkrocení živlu [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  76. Klavír [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  77. Dělící keramická stěna v Nejedlého sadech (sady Pětatřicátníků) [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-10]. Dostupné online.
  78. Sochařské řešení vestibulu Amerického Centra [online]. web: Křížky a vetřelci Plzeň cz, 1995 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
  79. Reliéfy ve vestibulu České spořitelny [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-10]. Dostupné online.
  80. Mír budoucnost lidstva [online]. web: Křížky a vetřelci Plzně cz [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
  81. NĚMCOVÁ, Barbora. Titulem Plzeňská ikona se pyšní nakladatel i zvířecí záchranář [online]. Plzeň: 2012-08-14 [cit. 2020-11-03]. Anketu vyhlašuje tým „Plzeň 2015“ a jednotlivé osoby coby Plzeňské ikony jsou voleny na základě nominací z řad široké veřejnosti.. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.