Jan Žáček (spisovatel)

Narodil se v rodině hudebníka a operetní zpěvačky. Po maturitě na gymnáziu odešel jako herec k divadlu. Pracoval v činohře Moravského divadla v Olomouci, ve Vesnickém divadle a v Horáckém divadle v Jihlavě. Roku 1949 byl při pokusu o útěk za hranice v Tachově zatčen a krátce vězněn. Hereckou profesi musel opustit poté, co onemocněl tuberkulózou. Po vyléčení pracoval v různých profesích (například jako metodik v Krajské poradně Lidové umělecké tvořivosti) a v letech 1957–1958 dokonce jako dělník na stavbě elekrárny v Opatovicích nad Labem. Pak se stal scenáristou a dramaturgem v pražském divadle Rokoko. V době normalizace se živil jako autor, režisér a interpret různých estrád a kabaretů. V sezoně 1991–1992 byl dramaturgem a scenáristou v brněnském Divadle u Jakuba. Roku 1991 se stal členem sboru správců dědictví Jakuba Demla, který postupně vydává spisovatelovo dílo.[2]

Ačkoliv byl téměř do konce sedmdesátých let považován za dramatika, těžiště jeho literární tvory tvoří historické romány a prozaická zpracování životů významných představitelů a světců katolické církve (svatý Jan Sarkander, svatý Klement Maria Hofbauer nebo královéhradecký biskup Edvard Jan Nepomuk Brynych). Jako dramatik je autorem grotesek, parodií, tragikomedií a televizních mikrokomedií, ve kterých zobrazoval aktuální mezilidské vztahy. Kromě toho publikoval v různých periodikách (Dikobraz, Lidová demokracie, Svobodné slovo a další) své scénky a fejetony. Jeho dílo bylo do značné míry ovlivněno přátelstvím a osobními kontakty s Jakubem Demlem a Timotheem Vodičkou.[2] Roku 2007 obdržel za své dílo od arcibiskupa Jana Graubnera Řád svatého Cyrila a Metoděje.[3]