Josef Koenigsmark

Narodil se jako syn úředníka. Po maturitě roku 1935 na reálném gymnáziu v Plzni začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval roku 1939. V letech 1944 byl uvězněn pro odbojovou činnost, ale v únoru roku 1945 se mu podařilo uprchnout. Po skončení války získal titul doktora práv. [2]

Již před válkou byl zaměstnán v Ústředním svazu československého průmyslu a po skončení druhé světové války pracoval u tohoto zaměstnavatele až do roku 1949. Pak byl chvíli ředitelem, ale již od roku 1950 dělníkem v Kovoslužbě Plzeň, od roku 1954 pracoval jako vedoucí umělecké výroby v družstvu plzeňského Díla, v letech 1956–1958 byl dramaturgem Krajského domu osvěty v Plzni a v letech 1960–1963 uměleckým vedoucím plzeňského Divadla Alfa. Od roku 1963 pracoval jako šéfdramaturg a režisér Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze a od roku 1967 jako šéfredaktor Západočeského nakladatelství v Plzni. V tom samém roce navštívil USA. Na začátku normalizace (roku 1970) byl propuštěn, zůstal ve svobodném povolání a roku 1976 odešel do důchodu.[2] Zemřel roku 1993 v Plzni a byl pohřben do rodinné hrobky na zdejším hřbitově u svatého Jiří.

Hrobka rodiny Koenigsmarkovy na hřbitově u svatého Jiří v Plzni

Nejprve redigoval plzeňské studentské časopisy a publikoval i v dalších periodikách. Ve třicátých letech vydal tři sbírky básní. Přispíval do Československého rozhlasu (za války pod pseudonymem Josef Schovanec a v sedmdesátých a osmdesátých letech jako Jan Kříž). Je autorem skečů, humoresek, libret, rozhlasových her a písňových textů pro kabarety, ale také povídek a reportáží a sci-fi próz. Jeho scénické práce jsou založené na lidovém humoru. Překládal, a to nejen dramata, ale i operní a operetní libreta.[1][3]