Karel Lier
Karel Lier (14. listopadu 1843, Dobruška[1] – 4. října 1909, Praha) byl český herec a režisér. Působil zejména ve Švandově divadle ve vážných i komických rolích.
Karel Lier | |
---|---|
Karel Lier (1898) | |
Narození | 14. listopadu 1843 Dobruška Rakouské císařství |
Úmrtí | 4. října 1909 (ve věku 65 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
Manžel(ka) | Antonie Bollardová |
Děti | Marie Rýdlová dcera |
Příbuzní | Antonín Rýdl zeť Františka Bollardová švagrová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se v chudé maloměstské rodině v Dobrušce 14. listopadu 1843.[2] Rodiče si nemohli dovolit poslat ho na studia. Katecheta Böhm mu ale zajistil pobyt v Praze u své tety, hospodyně u dr. Michla. Brzy samostatně nastudoval množství literatury. Když se vrátil do Dobrušky, přijal místo u okresního soudu, přičemž ve volném čase hrál ochotnické divadlo. Tam ale projevil takový talent, že mu doporučili zanechat úřednické kariéry a věnovat se herectví profesionálně. Odjel do Prahy, kde se zapojil do kroužku divadelních nadšenců, mezi nimiž byl i pozdější starosta Ferdinand Vališ. Odbornou průpravu mu zajistil režisér J. Svoboda.[3]
Roku 1868 přijal angažmá v Plzni. Poté vystřídal několik společností, nejvíce ale hrál ve Švandově divadle na Smíchově. Roku 1893 si zahrál ve Vídni (Josefstadt), v roce 1898 působil jako režisér v divadle Uranie na výstavě architektury a inženýrství v Praze. Na zkoušku vystoupil i v Národním divadle, ale jeho projev nebyl srovnatelný s výkonem stálých členů souboru a smlouvu nezískal.[2]
Během své kariéry ztvárnil komické i vážné role. Nejlépe mu vyhovovali veseloherní otcové a operetní světáci. Ve vážných rolích měl úspěch například jako Shylock (Kupec benátský), Hamlet a Jago (Othello).[2] Kolegové ho znali jako vtipného, zábavného a taktního společníka.[4]
V létě 1909 uskutečnil se souborem Švandova divadla zájezd do Luhačovic, kde s úspěchem sehrál jedny ze svých posledních úloh ve fraškách Kontrolor spacích vagonů (autor: Alexandre Bisson, překlad: Olga Fastrová) a Cesta do pekel (autor: Gustav Kadelburg, překlad: Vilém Táborský).[5]
Dne 1. října 1909 ho ranila mrtvice, které za tři dny podlehl.[2] Zemřel 4. října 1909 ráno,[6] pohřben byl na Malvazinkách.[7]
Jeho manželkou byla herečka Antonie Bollardová [8].
Citát
„ | V Karlu Lierovi jsme měli umělce, který se mohl směle měřit s mnohou hereckou veličinou. Škoda, že jsme to nevěděli, pokud žil. | “ |
— Rudolf Deyl [9] |
Dílo
Knižně vydal:[10]
- Abeceda z hereckého života (1896–7), básně k recitaci
- Umělec a enthusiast : komický výstup pro dva pány (1896–7)
- Ve fraku : solový výstup (1899)
Odkazy
Reference
- SOA Zámrsk, Matrika narozených 1840-1857 v Dobrušce , sign. 26-4, ukn. 1486, str.109. Dostupné online
- ŠUBERT, František Adolf. Karel Lier †. Národní politika. 1909-10-05, roč. 27, čís. 275, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-12-03].
- A. N. Z divadla na výstavě. Zlatá Praha. 1898-09-09, roč. 15, čís. 44, s. 526. Dostupné online [cit. 2011-12-03].
- ZUNA, Otakar. Za Karlem Lierem…. Národní listy. 1909-10-05, roč. 49, čís. 275, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-12-03].
- JANKO-VALESKÝ, Z. Poslední »štace« Lierova. Národní listy. 1909-10-06, roč. 49, čís. 276, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-12-03].
- Karel Lier mrtev. Národní listy. 1909-10-04, roč. 49, čís. 274, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-03].
- Pohřeb Karla Liera. Národní listy. 1909-10-05, roč. 49, čís. 275, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-03].
- Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 51
- Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 58
- Podle katalogu Národní knihovny.
Literatura
- Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 50–8
- Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 201
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Lier na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Lier
- Správa pražských hřbitovů. Adoptované hroby: Herci, dramaturgové, režiséři - Karel Lier. Archivováno 16. 11. 2016 na Wayback Machine