Hrobka rodu Mensdorff-Pouilly

Hrobka rodu Mensdorff-Pouilly v Nečtinách je novorománská pohřební kaple sv. Terezie pro příslušníky šlechtického rodu Mensdorff-Pouilly z roku 1858. Nachází se v ohrazeném parčíku za hospodářským dvorem v západní části vesnice Hrad Nečtiny, která spadá pod obec Nečtiny, v nadmořské výšce 550 metrů. Hrobová kaple je ve vlastnictví obce a je památkově chráněná.[1]

Pohřební kaple svaté Terezie v Nečtinách
Základní informace
Slohnovorománský
Výstavba1858
Současný majitelobec Nečtiny
Poloha
AdresaHrad Nečtiny, Česko Česko
Souřadnice49°57′29,17″ s. š., 13°9′13,77″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky24943/4-1457 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Původně lotrinský šlechtický rod Mensdorff-Pouilly, kterému byl v Rakousku v roce 1818 přiznán hraběcí stav, koupil panství Nečtiny v roce 1839.[2] Po smrti prvního majitele z tohoto rodu Emanuela Mensdorff-Pouilly (1777–1852) přešly Nečtiny v roce 1852 na jeho syna Alfonse Friedricha Mensdorff-Pouilly (1810–1894), který si je zvolil jako své hlavní sídlo. Zatímco zámek Nečtiny nechal přestavět v letech 1855–1858 v novogotickém stylu, novou rodinnou hrobku nechal na vyvýšeném místě postavit v roce 1858 v novorománském stylu.[3] Pohřební kaple byla zasvěcena svaté Terezii. V roce 1945 byl majetek této větve rodu znárodněn. Po válce začala kaple chátrat, teprve po roce 1992 byla zdevastovaná stavba zrestaurována.[1]

Architektura a sochařská výzdoba

Exteriér
Erb rodu a latinský nápis nad vchodem
Portál kaple

Hrobní kaple byla postavena na kruhovém půdorysu s předsazenou předsíní. Nad nízkou pultovou střechou se zvedá zděná válcová lucerna zakončená kupolí, která je pobita plechem a na jejímž vrcholu je kříž. Lucerna je hladce omítaná, ukončuje ji hlavní římsa, která je nesena konzolami a nad ní probíhá drobný obloučkový vlys. Průčelí přízemí je hladce omítané a ukončuje ho profilovaná římsa. Vysoká obdélníková okna s profilovaným ostěním jsou zakončena půlkruhovými záklenky.[1] Výplně tvoří barevné vitráže, na kterých převládá modrá a červená barva. Vstupní portál s profilovaným ostěním a půlkruhovým záklenkem je obrácený k východu. V nadpraží na konzolách je osazena půlkruhová římsa. Dřevěné dveře jsou zdobeny gotizujícími vyřezávanými prvky (kružbou). Celek vstupu zdůrazňuje stupňovitě řešený štít se středním půlkruhovým tympanonem, do něhož je vložena litinová kruhová deska s erbem rodu Mensdorff-Pouilly a pod ní je obdélná deska s latinským nápisem RESURGENT.[1]

Interiér

Za vchodem je malá obdélná předsíň, která je zaklenuta českou plackou. Na ni navazuje krátká chodba, která je zaklenuta valenou klenbou a po stranách ji zdobí tři páry plochých výklenků, ovšem ve středních výklencích jsou ještě hlubší niky. Samotná kaple je centrála, kterou obklopuje v kruhu arkáda z osmi oblouků. Za oblouky je arkádová chodba, zaklenutá českými plackami, mezi nimiž jsou dělicí pásy valené klenby. Stěny v interiéru jsou hladké a nečleněné. Nad arkádami je prolomeno osm oken, která mají stejné rozměry jako přízemní arkády. Centrála je zaklenuta šestnáctidílnou klenbou, která je oddělena vysokou, bohatě profilovanou římsou, nesenou klasicistními konzolami. Uprostřed klenby je kříž. Podlaha je tvořena jemnou mozaikou z oblázků, která napodobuje motivy klenby s křížem uprostřed. Na západě se v ose kaple za arkádovou chodbou nachází malá sakristie, která má půdorys čtverce a je zaklenuta českou plackou.[4]

Ná západní straně kaple je oltář s kamennou sochou ukřižovaného Krista od Emanuela Maxe (1810–1901) z roku 1858,[5][6] na kterém je vyryt nápis Em: Max, inv: et fec: Prag 1858. Kříž je zasazen do kamene, po kterém se plazí had, který v tlamě drží Adamovo jablko hříchu. Lavice nejsou původní součástí vybavení, v kapli se nacházejí od roku 2008. Mají gotické tvarosloví s fiálami, na čelní straně jsou dva erby (pravý představuje Sasko), které se vztahují k Žofii Sasko-Kobursko-Saalfeldské, a mezi nimi je trojúhelník jako symbol Nejsvětější Trojice s okem Prozřetelnosti uprostřed. Původně bylo v kapli 6 křesel, která nepřečkala 2. polovinu 20. století.

Seznam pochovaných

V hrobce bylo pochováno třináct osob ze třech generací rodu.

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[7]

PořadíGene-raceJméno pohřbenéhoDatum a místo narozeníOtecDatum a místo sňatku, choťPohřeb a uložení do hrobkyPoznámky
Datum a místo úmrtíMatka
Poznámka: generace jsou počítány od Alberta Louise (1731–1800), kterému byl ve Francii udělen hraběcí titul s přídomkem de Roussy a který za Velké francouzské revoluce opustil Francii.
1.Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
19. 8. 1778
Coburg		František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
15. 7. 1750 Coburg –
9. 12. 1806 Coburg		23. 2. 1804 Coburg:
Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3)		Sestra Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské a Leopolda I. Belgického a teta královny Viktorie; nositelka velkokříže ruského Řádu sv. Kateřiny.[8] Porodila 6 synů.
9. 7. 1835
Tušimice		Augusta Reuss Ebersdorf
19. 1. 1757 Saalburg-Ebersdorf – 16. 11. 1831 Coburg
2.3.Hugo Ferdinand Mensdorff-Pouilly24. 8. 1806
Coburg		Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3)Císařský komoří (1841), plukovník kyrysnického pluku č. 4, nositel velkokříže portugalského řádu sv. Benedikta z Avizu, komtur Sasko-ernestinského domácího řádu.[8]
21. 10. 1847 GräfenbergŽofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1)
3.2.Emanuel Mensdorff-Pouilly
24. 1. 1777 Pouilly/NancyAlbert Louis Pouilly-Chaffour (č. 14)
13. 12. 1731 Pouilly – 14. 11. 1800 Miltenberg		23. 2. 1804 Coburg:
Žofie ze Sasko-Koburg-Saalfeldu (č. 1)		V roce 1839 získal inkolát v Čechách, koupil Nečtiny.
28. 6. 1852 VídeňAntoinetta Filipína z Custine
21. 8. 1746 Méty –
29. 3. 1800 Bayreuth
4.4.Antonie Mensdorff-Pouilly8. 8. 1848 Boskovice[9]Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)Pohřbena 10. 2. 1855.[10]Zemřela jako dítě ve věku 6 let.[10]
7. 2. 1855 Boskovice[10][pozn. 1]Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5)
5.Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie31. 8. 1823
Vídeň		František Xaver Josef z Dietrichstein-Proskau-Leslie
9. 7. 1774 Vídeň – 17. 7. 1850 Innsbruck		23. 7. 1843 Vídeň:
Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)		Poslední rozloučení se konalo 2. 1. 1857 v Boskovicích a poté byly ostatky převezeny do rodinné hrobky.[11]Dáma Řádu hvězdového kříže (1848) a palácová dáma, dědička Boskovic;[12] porodila 4 děti.
29. 12. 1856 Boskovice[11][12]Rosa z Wallisu
8. 10. 1792 Vídeň – 27. 6. 1844 Vídeň
6.4.Arthur Mensdorff-Pouilly4. 5. 1852Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)Poslední rozloučení se konalo 20. 1. 1862 v Boskovicích, poté byly ostatky převezeny do rodinné hrobky.[13]Zemřel jako dítě v 9 letech.[13]
16. 1. 1862 Boskovice[13][12]Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5)
7.4.Terezie Mensdorff-Pouilly12. 3. 1863Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)Poslední rozloučení se konalo 16. 1. 1867 v Boskovicích, do rodinné hrobky byla pohřbena o dva dny později.[14]Zemřela jako dítě ve věku 4 let.[14]
14. 1. 1867
Boskovice[14][pozn. 2]		Marie Terezie z Lambergu (č. 9)
8.4.Fridrich Mensdorff-Pouilly18. 1.[12] nebo 19. 1. 1869
Boskovice (?, v matrice Boskovic chybí)		Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)Zemřel jako dítě.
17. 1.[12] nebo 18. 1. 1872
Boskovice (?, v matrice Boskovic chybí)		Marie Terezie z Lambergu (č. 9)
9.Marie Terezie z Lambergu3. 12. 1833
Moor		František Filip z Lambergu
30. 11. 1790 Prešpurk (Bratislava) – 28. 9. 1848 zavražděn na mostě mezi Budínem a Peští		31. 5. 1862 Vídeň:
Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)		V Boskovicích byla 4. 2. 1876 farářem vykropena a poté převezena do rodinné hrobky.[15]Dáma Řádu hvězdového kříže (1863) a palácová dáma,[12] porodila 4 děti.
1. 2. 1876 Boskovice[15][12]Karolína Hoyos
3. 5. 1811 Vídeň – 19. 4. 1875 Vídeň
10.3.Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly
25. 1. 1810
Coburg		Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3)23. 7. 1843 Vídeň:
Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5)		Pohřben 14. 12. 1894 v rodinné hrobce.[16]Zakladatel hraběcí linie (bratr Alexander založil knížecí linii), císařský komoří (1841), c. k. tajný rada (1881), doživotní člen rakouské Panské sněmovny (od 1862), plukovník kyrysnického pluku č. 4 (1852), komtur Leopoldova řádu (1860), nositel velkokříže belgického Leopoldova řádu, velkokříže portugalského Kristova řádu, velkokříže saského Vojenského řádu sv. Jindřicha, majitel statků Nečtiny a Boskovice.[8] Zbudoval rodinnou hrobku a přestavěl zámek v Nečtinách.
10. 2. 1894 Boskovice[16][8]Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1)31. 5. 1862 Vídeň:
Marie Terezie z Lambergu (č. 9)
11.3.Artur August Mensdorff-Pouilly19. 8. 1817
Coburg		Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3)25. 10. 1853 Benátky (rozvedeni 1882[17]):
Magdalena Kremzow
13. 11 . 1835 – 15. 4. 1899 Vídeň		Císařský komoří (1846), generálmajor (1877), rytíř Řádu železné koruny 3. třídy, rytíř Leopoldova řádu (s válečnou dekorací, 1866), nositel ruského Řádu sv. Stanislava 2. třídy (1853), komtur belgického Leopoldova řádu (1853), majitel statku Einöd b. Cilly.[8]

Jeho první manželka byla cirkusovou krasojezdkyní.

23. 4. 1904
Velenje		Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1)11. 12. 1902 Velenje:
Bianka z Wickenburgu
6. 10. 1837 Štýrský Hradec – 19. 9. 1912 Velenje
12.4.Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly
16. 8. 1864 Boskovice[18][12]Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)2. 9. 1890 Vídeň:
Ida Marie z Paaru (č. 13)		Politik, císařský komoří (1888), c. k. tajný rada (1913), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, čestný rytíř Maltézského řádu, majitel statků Nečtiny a Boskovice.[12]
20. 6. 1935
Brno		Marie Terezie z Lambergu (č. 9)
13.Ida Marie z Paaru1. 3. 1867
Vídeň		Karel z Paaru
7. 7. 1834 Bechyně –
21. 4. 1917 Vídeň		2. 9. 1890 Vídeň:
Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (č. 12)		Dáma Řádu hvězdového kříže (1890) a palácová dáma,[12] porodila 7 dětí.
9. 8. 1945
Nečtiny		Leopoldina z Pallavicini
7. 10. 1845 Vídeň –
26. 10. 1928 Kardašova Řečice

Podle uložení

Sarkofágy s rakvemi jsou umístěny v arkádové chodbě, která obklopuje centrální prostoru kaple.

Zleva:

  • 1. Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (Sophie von Sachsen-Coburg-Saalfeld; 19. 8. 1778 – 8. 7. 1835)
  • 2. Emanuel Mensdorff-Pouilly (24. 1. 1777 – 28. 6. 1852)
  • 3. Hugo Ferdinand Mensdorff-Pouilly (24. 8. 1806 – 21. 10. 1847)
  • 4. Antonie Mensdorff-Pouilly (Antonia Maria Theresia Mensdorff-Pouilly; 8. 8. 1848 – 7. 2. 1855[10]
  • 5. Artur Mensdorff-Pouilly (Arthur Emanuel Hugo Alexander Mensdorff-Pouilly; 4. 5. 1852 – 16. 3. 1862)
  • společný sarkofág:
    • 6. Terezie Mensdorff-Pouilly (Therese Mensdorff-Pouilly; 12. 3. 1863 – 14. 1. 1867[14])
    • 7. Fridrich Mensdorff-Pouilly (Fredericus Mensdorff-Pouilly; 19. 1. 1869 – 18. 1.[12] nebo 19. 1. 1872)
  • 8. Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (Theresia von Dietrichstein-Proskau-Leslie; 31. 8. 1823 – 29. 12. 1856)
  • 9. Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (Alphons Friedrich Ferdinand hrabě Mensdorff-Pouilly; 25. 1. 1810 – 10. 12. 1894)
  • 10. Marie Terezie z Lambergu (Maria Theresia von Lamberg, 3. 12. 1833 – 1. 2. 1876)
  • 11. Artur August Mensdorff-Pouilly (19. 8. 1817 – 23. 4. 1904)

Zprava:

  • 12. Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (Alfons Wladimir Franz Emanuel Rochus hrabě Mensdorff-Pouilly; 16. 8. 1864 – 20. 6. 1935)
  • 13. Ida z Paaru (Ida Maria hraběnka Paarová; 1. 3. 1867 – 9. 8. 1945)

Osoby připomenuté pouze na pamětních deskách

V hrobce jsou také zmíněny tři osoby, které zde ovšem nebyly pohřbeny. Pamětní desky, které je připomínají, jsou umístěny na chodbě v posledních nikách od vstupu, vlevo je bílá deska Alberta Louise Pouilly a vpravo černá deska Eduarda Marii Josepha Johannese Sarkandra a jeho ženy Giseldy Anny Mensdorff-Pouilly.

PořadíGene-raceJméno pohřbenéhoDatum a místo narozeníOtecDatum a místo sňatku, choťPohřeb a uložení do hrobkyPoznámky
Datum a místo úmrtíMatka
14.1.Albert Louis z Pouilly a Chauffouru13. 12. 1731
Pouilly		Louis Josef z Pouilly a Chauffouru
okolo 1702 – 2. 3. 1755 Carignan		3. 4. 1770 Roussy le Village (Moselle):
Antoinetta Filipína z Custine
21. 8. 1746 Méty –
29. 3. 1800 Bayreuth		otec Emanuela Mensdorff-Pouilly (č. 3)
14. 11. 1800
Miltenberg nebo 29. 6. 1795		Luce Louise z Hézecques
* 30. 10. 1711 zámek Lobut
15.5.Eduard Mensdorff-Pouilly25. 3. 1900
Boskovice		Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (č. 12)23. 2. 1922 Staatz:
Giselda Collalto et San Salvatore (č. 16)
11. 4. 1966
Greillenstein		Ida Marie z Paaru (č. 13)
16.Giselda Anna Collalto et San Salvatore21. 9. 1902
Teschendorf		Manfred Collalto et San Salvatore
18. 1. 1870 San Salvatore – 22. 7. 1940 Uherčice[nepřesný odkaz]		23. 2. 1922 Staatz: Eduard Mensdorff-Pouilly (č. 15)porodila 6 dětí
27. 11. 1983
Horn		Thekla z Ysenburg-Büdingenu
16. 10. 1878 Büdingen – 22. 2. 1950 Mistelbach

Odkazy

Poznámky
  1. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 257 uvádí úmrtí v březnu 1862.
  2. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 257 mylně uvádí datum úmrtí 13. ledna 1867.

Reference
  1. Památkový katalog: Pohřební kaple sv. Terezie [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
  2. MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 204.
  3. BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (IV). Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 226.
  4. Památkový katalog - původní evidenční list [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
  5. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. S. 450.
  6. RYBAŘÍK, Václav. Kamenná sochařská díla bratrů Josefa a Emanuela Maxových [online]. Revuekamen.cz [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
  7. MAREK, Miroslav. Rodokmen Mensdorff-Pouilly [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
  8. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 256. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
  9. Matrika narozených 1846–1854, rok 1848, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
  10. Matrika zemřelých 1848–1869, rok 1855, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
  11. Matrika zemřelých 1848–1869, rok 1856, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
  12. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 257
  13. Matrika zemřelých 1848–1869, rok 1862, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
  14. Matrika zemřelých 1848–1869, rok 1867, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
  15. Matrika zemřelých 1870–1908, rok 1876, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (česky)
  16. Matrika zemřelých 1870–1908, rok 1894, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (česky)
  17. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser. Gotha: Justus Perthes, 1892. Dostupné online. S. 653. (německy)
  18. Matrika narozených 1862–1871, rok 1864, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.