Karel Jan Václav Paar

Zámek Kardašova Řečice, sídlo knížete Karla Paara

Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů,[1] narodil se jako nejstarší syn knížete Karla Paara (1806–1881) matka Ida Leopoldina (1811–1884) patřila ke knížecí rodině Lichtenštejnů. V mládí sloužil v armádě, do výslužby odešel v roce 1861 v hodnosti rytmistra. V roce 1863 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1866 byl v doplňovacích volbách zvolen za velkostatkářskou kurii poslancem českého zemského sněmu. Českým poslancem byl pak ještě v letech 1870–1872 a 1883–1895. V roce 1881 po otci zdědil titul knížete a rodový majetek, od roku 1881 byl zároveň dědičným členem rakouské panské sněmovny a v roce 1891 získal titul tajného rady. V roce 1896 obdržel Řád zlatého rouna.[2] Užíval také čestný titul nejvyšší dvorský a generální dědičných zemí poštmistr, který byl již jen historickou připomínkou zásluh Paarů na rozvoji poštovnictví v habsburské monarchii v 16. a 17. století. V roce 1905 získal nárok na oslovení Jasnost (Durchlaucht). Zemřel ve Vídni, pohřben byl v rodové hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni.

V roce 1866 se oženil s markraběnkou Leopoldinou Pallaviciniovou (1845–1928), dcerou Alfonse Pallaviciniho. Později byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže a iniciovala přestavbu zámku v Opařanech na psychiatrickou léčebnu (zámek byl v roce 1887 prodán Zemskému výboru). Z jejich manželství pocházelo sedm dětí. Nejstarší syn Alfons (1868–1903) zemřel předčasně, dědicem titulu a majetku se stal Karlův vnuk Alfons (1903–1979). Z dcer se nejstarší Ida Marie (1867–1945) provdala za hraběte Alfonse Mensdorff-Pouillyho.[3]

Po sňatku se s manželkou usadil v Kardašově Řečici. Zdejší zámek dosud neplnil funkci panského sídla, proto byly nutné menší stavební úpravy a vystěhovaní úředníků velkostatků do panského domu. V Kardašově Řečici se Karel Jan Václav zúčastnil veřejného života, byl také členem městské rady a s vkladem 8 000 zlatých založil nadaci na podporu chudých.[4] Na řečickém zámku se narodily tři z jeho sedmi dětí, rodina mluvila česky. Po otci v roce 1881 zdědil další rodový majetek, velkostatky Bechyně, Opařany, Dražíč, Vysoké Veselí a Zdechovice. V Čechách Paarům patřilo přibližně 14 000 hektarů půdy.[5] Dalším majetkem bylo panství Hartberg ve Štýrsku a palác ve Vídni. Důraz na správu majetku v jižních Čechách a ztrátu zájmu o východočeské statky dokládá fakt, že v roce 1889 došlo k prodeji velkostatku Zdechovice (koupil jej podnikatel Jan Schebek)[6] a uvolnění zámku ve Vysokém Veselí pro potřeby školy.[7]

Jeho mladší bratři sloužili v armádě, Eduard (1837–1919) byl c. k. generálplukovníkem a dlouholetým generálním pobočníkem císaře Františka Josefa, další bratr Alois (1840–1909) dosáhl hodnosti c.k. generála jízdy. Jejich švagry byli významní představitelé šlechty a velkostatkáři v Čechách a na Moravě, například Jaromír Černín z Chudenic nebo Leopold III. Podstatský-Lichtenštejn.