Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly

Rodový erb

Byl synem rakouského generála hraběte Emanuela Mensdorffa-Pouilly (1777–1852) a jeho manželky, princezny Žofie Sasko-Koburské (1778–1835). Díky matce byl Alfons Bedřich spřízněn s řadou evropských panovnických rodů, mimo jiné byl synovcem belgického krále Leopolda I. a bratrancem britské královny Viktorie.

Poprvé se 23. července 1843 ve Vídni oženil s hraběnkou Terezií z Ditrichštejna (1823–1856), pozdější dámou Řádu hvězdového kříže (1848) a palácovou dámou,[1] jednou z dědiček obrovského majetku vymírajícího rodu Ditrichštejnů (po otci Františku Xaveru Josefovi z Dietrichstein-Proskau-Leslie zdědila v roce 1850 panství Boskovice).

Jeho druhou manželkou se 31. května 1862 ve Vídni stala hraběnka Marie Terezie Lambergová (1833–1876), pozdější dáma Řádu hvězdového kříže (1863) a palácová dáma,[1] dcera polního podmaršálka Františka Lamberga, který byl zavražděn za revoluce v roce 1848 v Budapešti.

Z obou manželství se narodilo celkem osm děti, čtyři z nich zemřely v dětství. Dědicem rodového majetku byl syn Alfons Vladimír (1864–1935) z druhého manželství.

Studoval na námořní škole v Benátkách a poté sloužil v armádě u jezdectva, mezitím také cestoval a pobýval například v Británii na pozvání své sestřenice královny Viktorie. Rakouskou armádu opustil v roce 1852 v hodnosti plukovníka, získal čestné hodnosti c. k. tajného rady a komořího, díky vlivným příbuzným obdržel též několik zahraničních řádů. V letech 1861–1871 byl poslancem Moravského zemského sněmu, v této funkci se ale angažoval jen minimálně. Od roku 1862 byl doživotním členem rakouské panské sněmovny. Více zásluh si získal jako starosta v Boskovicích (1864–1876), kde se později stal i čestným občanem (1888).

Prvním sňatkem s hraběnkou Terezií z Ditrichštejna získal její dědický podíl na panství Boskovice, součástí ditrichštejnského dědictví byl i dům v Prostějově, fakticky se ale tento majetek stal jejich vlastnictvím až v roce 1854 po vyrovnání s dalšími dědici. Svým hlavním sídlem proto Alfons Bedřich učinil Nečtiny v západních Čechách, které zdědil po otci (1852). Zde nechal v letech 1855–1858 postavit zámek v novogotickém slohu, na okraji zámeckého parku vznikla i rodinná hrobka (1858). Budováním vlastního zázemí i podporou veřejně prospěšných staveb (škola) přispěl k celkovému rozvoji Nečtin ve druhé polovině 19. století. Týká se to i Boskovic, kde zřídil klášter sester kongregace sv. Vincence de Paula, pod jehož patronátem poté vznikla dívčí škola a mateřská škola.

Alfons Bedřich Mensdorff-Pouilly zemřel na zámku v Boskovicích v únoru 1894 ve věku 84 let. Od jeho syna Alfonse pochází dodnes existující rozvětvená linie, tzv. boskovická.