Hřbitov Malvazinky
Hřbitov Malvazinky, též Smíchovský hřbitov, je rozlehlý městský hřbitov v části pražské čtvrti Smíchova zvané podle někdejší usedlosti Na Malvazinkách. Byl založen roku 1876, v době po zrušení původního smíchovského hřbitova u kostela na dnešním Arbesově náměstí, kdy rychle se rozrůstající populace pražského předměstí již nemohla užívat Malostranský hřbitov, zrušený roku 1787.
Smíchovský hřbitov Malvazinky | |
---|---|
Hrobky na hřbitově Malvazinky | |
Lokalita | |
Stát | Česko |
Obec | Praha |
Adresa | Praha 5-Smíchov |
Zeměpisné souřadnice | 50°3′42,84″ s. š., 14°23′12,84″ v. d. |
Specifikace | |
Náboženství | křesťanství |
Kostel | kostel svatých Filipa a Jakuba |
Architekti | Antonín Viktor Barvitius Adolf Duchoň |
Výstavba | 1876 |
Počet hrobů | 13 374[1] |
Rozloha | 7,58 ha [zdroj?] |
Odkazy | |
Kód památky | 40386/1-1413 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Poloha a popis
Hřbitov Malvazinky leží na návrší při západním okraji pražské čtvrti Smíchov, v oblasti bývalých vinic a dnešní čtvrti Malvazinky, těsně u hranice s Radlicemi. Svou rozlohou (7,58 ha) i počtem pohřbených (54 468) patří mezi největší hřbitovy v Praze. Založen byl v roce 1876 podle návrhu Antonína Viktora Barvitia v místech, kde se nacházely hospodářské usedlosti z někdejšího odkazu malostranského měšťana Tomáše Malvazyho.
Dominantou hřbitova je novorománský kostel sv. Filipa a Jakuba, postavený v letech 1894 až 1896 podle plánů architzekta Adolfa Duchoně[2], s využitím stavebního materiálu, 2 zvonů a tří barokních soch (Krista Spasitele nad vstupním portálem kostela, sv. Filipa a Jakuba v nikách pod arkádami) ze zbořeného smíchovského kostela týchž patronů.[3]. Areál hřbitova s kostelem je od roku 1958 chráněn jako nemovitá kulturní památka.[4][5]
Na hřbitově je pohřbeno několik desítek významných československých i českých osobností.[4][6]
Popis hřbitova
Na hřbitově se nachází 8 420 hrobů a dalších 680 urnových hrobů. Vedle toho je v areálu hřbitova ještě 12 kaplových hrobek. K rozptylu slouží dvě rozptylové loučky.[4]
Pohřbené osobnosti
- československý prezident Antonín Novotný
- spisovatelé Jakub Arbes, Ondřej Sekora, Hermann Ungar, Jiří Karásek ze Lvovic
- filosofové Ladislav Klíma, Milan Machovec, Egon Bondy
- architekt a stavitel František Weyr
- fotograf Oldřich Škácha
- divadelní režisér Petr Lébl
- herci Ferenc Futurista, Eman Fiala, Karel Hradilák, Vladimír Smíchovský a Miloš Nedbal
- lékaři Jan Janský, Karel Chodounský
- fotbalista František Veselý
- kněz, první smíchovský arciděkan Jan Křtitel Pauly
- biskup Kajetán Matoušek
- evangelický teolog a historik Gustav Adolf Skalský
- hudebník ze skupiny The Plastic People of the Universe Milan Hlavsa
- herečky Milada Gampeová, Antonie Nedošinská
- tiskař a nakladatel - rodina Neubertova
- hudební skladatel Karel Weis
- historik a vysokoškolský pedagog Josef Matoušek[7]
- historik, vysokoškolský pedagog a člen protinacistického odboje Vladimír Juřík
- malíř Vojtěch Kubašta
- sochař Čeněk Vosmík
- podnikatel Josef Walter
- automobilový závodník František Kůrka
- historička baletu a pedagožka dějin baletu na AMU Božena Brodská
- historikové umění Růžena Vacková, Emanuel Poche a Libuše Urešová
- atlet (110 m překážek) a trenér Milan Tošnar
- vynálezce Ivan Puluj
- klavírista, hudební skladatel a aranžér Rudolf Rokl
- zpěvák Karel Gott[8]
- armádní generál Alois Podhajský
- zpěvačka Eva Pilarová[9]
- klavírista, hudební skladatel a pedagog Jindřich Kàan z Albestů
- šoumen a zpěvák Daniel Nekonečný
- moderátor Vlado Štancel
Další památky
- Kříž s korpusem Ukřižovaného Krista
- Boží muka s gnómónem - šest metrů vysoký barokní sloup s reliéfy Božích muk, nápisy a letopočtem 1675 na vrcholu; na základové desce má vytesán pamětní zápis o povodni z roku 1737. Stával na smíchovské Schwarzenberské silnici před domem čp. 193 a sloužil také jako gnómón - sluneční hodiny. Na Malvazinecký hřbitov byl přenesen po zboření domu před rozšířením komunikace na Nádražní ulici, aby nepřekážel provozu.
Odraz v kultuře
Dva bývalí zaměstnanci hřbitova – Jakub Sejkora a Josef Jeřábek – založili hudební uskupení Pláče kočka a debutové album této skupiny se jmenovalo Malvazinky a obsahovalo také písně inspirované tímto hřbitovem.
Odkazy
Reference
- Malvazinecký hřbitov. Významné osobnosti, umělecká díla. Tisk-skládačka. Vydalo Infocentrum Správy pražských hřbitovů, Praha 2020
- Jeroným Lány, Hřbitov Malvazinky (1876-1999). Vydala Správa pražských hřbitovů, Praha 1999
- Jan PAULYːPamátník města Smíchova. Praha 1898, s. 58-61.
- Správa pražských hřbitovů: Hřbitov Malvazinky [online]. Praha: Správa pražských hřbitovů [cit. 2011-01-08]. Dostupné online.
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-14]. Identifikátor záznamu 152448 : hřbitov Malvazinky. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- EXNER, Oskar. Podívejte se na hřbitov na Malvazinkách [online]. Praha: Hlavní město Praha, 2010-11-30 [cit. 2011-01-08]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- Spolek pro vojenská pietní místa: Josef Matoušek. Vladimír Štrupl, 13.01.2006. Dostupné z WWW.
- GOTT, Karel. Poděkování za vyjádření soustrasti | karelgott.com. www.karelgott.com [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. (česky)
- HÖSCHLOVÁ, Hana. Hrob Evy Pilarové jen 6 metrů od Gotta! Už víme, jak to bude vypadat | Blesk. www.blesk.cz [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (česky)
Literatura
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hřbitov Malvazinky na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Hřbitov Malvazinky
- Historie hřbitova Malvazinky
- Jiří Peňás: Dobrá společnost na hřbitově. In: Lidovky.cz, 24. listopadu 2009.
- Historie a plánek hrobů