Josef Matoušek

Josef Matoušek (13. ledna 1906 Hořice[1]17. listopadu 1939 Praha) byl český historik a vysokoškolský pedagog popravený 17. listopadu 1939.

Doc. PhDr. Josef Matoušek
Narození13. ledna 1906
Hořice
Úmrtí17. listopadu 1939 (ve věku 33 let)
Praha
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
NárodnostČeši
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorik, pedagog a archivář
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
RodičeJosef Matoušek
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Pamětní deska (Praha-Smíchov, Švédská 1084/31)
Osobní věstník MNO číslo 42 ze dne 20. října 1945 - titulní strana: udělení Československého válečného kříže 1939-1945

Život

Josef Matoušek byl synem JUDr. Josefa Matouška (v té době soudního adjunkta v Hořicích, pozdějšího národně demokratického ministra průmyslu, obchodu a živností) a jeho manželky Marie, rozené Jínové.[1]

Vystudoval Vančurovo reálné gymnázium[2] na Smíchově a poté historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Josefa Šusty; promován byl 13. 2. 1929.[3] V roce 1931 začal pracovat v Archivu země České. Badatelsky se zajímal zejména o 15. a 16. století a české dějiny v 19. století.

Politicky byl činným v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Kritizoval Benešovu politiku a požadoval lepší vztahy s tehdejším Polskem a Itálií. V mnoha svých názorech se shodoval s Karlem Kramářem. Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským.

Po německé okupaci se stal členem Národního souručenství a Českého svazu pro spolupráci s Němci, který však na rozdíl od kolaborantské Česko-německé společnosti odmítal proněmecký aktivismus. Ve svých článcích se Matoušek zastával Čechů v okupovaném pohraničí, kladl důraz na ochranu českého jazyka, národního hospodářství a kultury a taktéž požadoval větší míru autonomie. Měl i podíl na vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého. Ve svých politických názorech byl pořád českým nacionalistou. Vedl korespondenci se svými známými ze studií v Římě, kteří byli fašisticky zaměření, ale nesouhlasili s italským spojenectvím s nacistickým Německem.

V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. Popraven byl jako první z popravených toho dne.

Dílo

  • Úsilí o český deník roku 1860 a založení Národních listů (1928)
  • Karel Sladkovský a český radikalismus za revoluce a reakce (1929)
  • Kurie a boj o konsistoř pod obojí za administrátora Rezka (1931)
  • Cancellaria Arnesti a dvě sbírky formulářového století patnáctého (1933)
  • Z nejnovějších studií o italských o risorgimentu (1933)
  • Turecká válka v evropské politice v letech 1592-1594 (1935)

Odkazy

Reference

  1. Matrika narozených, Hořice, 1902-1910, snímek 321, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-18.
  2. Škola nyní existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance.
  3. Promoce. Národní listy. 10. 2. 1929, s. 4. Dostupné online.

Literatura

  • Pasák, Tomáš: 17. listopad 1939 a Univerzita Karlova, Univerzita Karlova, Praha, 1997 ISBN 80-7184-255-9
  • Leikert, Jozef: Černý pátek sedmnáctého listopadu, Univerzita Karlova, Praha, 2001 ISBN 80-238-7632-5

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.