Malostranský hřbitov

Kostel Nejsvětější Trojice na Malostranském hřbitově

Hřbitov byl založen v roce 1680 za morové epidemie a náležel k malostranskému kostelu sv. Václava (zbořenému v 18. století). O založení se zasloužil např. lékař a profesor Josef Bohumír Mikan.

Nejprve zde byly postaveny kaple sv. Rocha (1703) a Nejsvětější Trojice (1715), později kostel Nejsvětější Trojice (1831-1837).

V roce 1787 učinila reforma Josefa II. z malostranského hřbitova městské pohřebiště pro celý levý břeh Vltavy (tj. Hradčany, Malou Stranu a později Smíchov). Později, když byl hřbitov obklopen zástavbou, byl v roce 1884 uzavřen a jeho funkci převzal hřbitov na Malvazinkách.[1]

V letech 2015–2016 byl kvůli ochraně před vandaly hřbitov uzavřen a proběhlo zajištění cenných náhrobků a celková rekonstrukce hřbitova.[2] Malostranský hřbitov byl znovu zpřístupněn veřejnosti v červnu 2016.[3] U příležitosti obnovy a zpřístupnění hřbitova připravil historik Pavel Fabini ve spolupráci se Spolkem Malostranský hřbitov výstavu přibližující jeho historii a uměleckou hodnotu.[4]

E. Max: Václav Michal Pešina z Čechorodu klečící před Ježíšem Kristem

Nejznámější náhrobky Malostranského hřbitova jsou:

• náhrobek klečícího biskupa Leopolda Leonarda z Thun-Hohensteina – litinový náhrobek [5] vytvořil Václav Prachner a později se stal inspirací pro Myslbekův náhrobek arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga v katedrále svatého Víta.[6]
• Svatá holčička – legendami opředený náhrobek Anny Degenové, „dcery strážmistra a nádenice“, s působivou plastikou dítěte od Josefa Maxe.[7]

Autory náhrobků jsou kromě obou zmíněných sochařů také Josefův bratr Emanuel Max, Josef Malínský nebo dílna potomků Ignáce Platzera.[8]

Jan Nepomuk Vitásek, náhrobek varhaníka od J. Maxe

Je zde pohřbena řada pražských osobností 18. a zejména 19. století:

• Bradáč, Vincenc – hudební skladatel[9]
• Dientzenhofer, Kryštof a Kilián Ignác – barokní architekti[9]
• Dusík, Jan Ladislav – klavírista a hudební skladatel[9]
• Duškovi, Josefína a František Xaver, hostitelé W. A. Mozarta na Bertramce[9]
• Hellich, Josef Vojtěch - malíř[9]
• Malínský, Josef - sochař a řezbář[9]
• Kohl, Ludvík – malíř[9]
• Kuchař, Jan Křtitel - hudební skladatel
• Mánes, Antonín – malíř[9]
• Morstadt, Vincenc – malíř a vedutista Prahy[9]
• Pešina z Čechorodu, Václav Michal – spisovatel a iniciátor dostavby katedrály sv. Víta[9]
• Pfleger Moravský, Gustav – spisovatel[9]
• Platzer, Ignác František – pozdně barokní sochař[9]
• Ringhoffer, František – průmyslník[9]
• Stich, Jan Václav (znám také jako Givoanni Punto) - hudební skladatel
• Thun-Hohenstein, Leopold – biskup a poslední pasovský kníže, který přestavěl nedalekou usedlost Cibulku na empírový zámeček s parkem[9]
• Tomášek, Václav Jan Křtitel – hudební skladatel, jeho pomník nese velkou Davidovu lyru a do kamene vytesané jeho životní heslo: „Jen pravda je diadémem umění". [9]
• Vitásek, Jan Nepomuk Augustin – hudební skladatel, zakladatel pražské varhanické školy[9]

Některé osobnosti byly známé ve své době. Vedle kaple sv. Rocha je malý jehlanec s nápisem dr. Caspar Rojko - profesor dějepisu, spisovatel a člen kanonie premonstrátů. Vedle něho je pomník světícího biskupa Františka Viléma Tippmanna, hned vedle je pomník Marie komtesy Comorovské d’Orawa-Liptowa, pomník nechala zhotovit císařovna Marie Anna v roce 1852, vedle leží zpovědník císařovny Marie Anny Monsignore don Aloisio Bragato a dál je Tomáš Ulrich - pražský měšťan a mlynářský mistr s manželkou Annou, dále pomník P. Emanuela Alex. Vidimského^[zdroj?], notáře, dále rodina Panzkých, dále dr. Karel Hornstein - ředitel hvězdárny Klementina, Anny Zedlitzové - komorné císařovny Marie Anny.[9]

Některé náhrobky, např. náhrobek K. J. Erbena, byly přemístěny při záboru části hřbitova kvůli výstavbě komunikace v roce 1951.