Milan Tošnar

Narodil se 27.2.1925 ve Starém Lískovci u Brna, v rodině legionáře[1] z I. světové války, pozdějšího úředníka Legiobanky a učitelky obecné školy. Zde společně s mladšími sourozenci, sestrou Danou (1926–1999) a bratrem Pavlem (1933, 2. na mistrovství Československa 1960 v desetiboji), stráví dětství. Už za studentských let se stává členem jazzového orchestru Rudyho Rodena (smyšlené jméno), kde vystupuje jako kytarista a zpěvák. Za války vystupovali ve Starém Lískovci a v okolních vesnicích. Maturoval na brněnském gymnasiu v roce 1944. Vzhledem k tomu, že byly uzavřeny vysoké školy, nastoupil na rok k brněnské vlakové poště. Uplatnil zde znalost tehdy nezbytné němčiny, kterou se naučil na gymnasiu spolu s francouzštinou. Pro cizí řeči měl vlohy, později zvládl ruštinu a angličtinu. Znalost jazyků využíval i v mnohem pozdějších letech jako sportovní funkcionář a delegát.

Po válce zahájil vysokoškolské studium na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, které zdárně ukončil na jaře 1950. V té době již byl znám jako velmi úspěšný sportovec. V roce 1950 uzavírá sňatek se Zdenkou Petrovou (1927–2001) - atletka, mistryně Československa 1946 ve štafetě na 4 × 100 m za Sokol Brno I, která je mu po boku následujících 51 let. V roce 1952 se stává otcem, narodil se jim syn Libor. Po vojenské základní službě se stěhuje v roce 1951 z Brna do Prahy, kde na Smíchově pak stráví 65 let. V roce 1961 úspěšně obhajuje kandidátskou dizertační práci na Karlově univerzitě v Praze a v roce 1962 vydává společně s Otakarem Šťastným metodickou publikaci Překážkové běhy. A o rok později samostatně metodickou příručku Rozestavné běhy (Atletika do kapsy ; Sv. 6).

Milan Tošnar (první zleva) vítězí na 110 m překážek v čase 14,9 v Praze 29. 8. 1950 (ČSR–Finsko)

V letech před důchodem a hlavně v důchodu se dostává více času i na jeho celoživotní záliby, mimo hudby také na film a kreslení. Byl vášnivým amatérským fotografem a kameramanem. Od počátku 60. let byl zapsán v komparsním rejstříku Československého filmu. Z komparsů se mu podařilo protlačit i do dvou epizodních rolí, ve filmu Páté oddělení (1963) a v televizním seriálu Rodáci (1988). Před důchodem se vrhl na kreslení. Výtvarná výchova byla jednou z jeho specializací na Pedagogické fakultě. Po 5 let, každý týden vycházel ve Světě motorů (1979–1983) jeho seriál obrázků Rychlá kola. Zmapoval tak historii nejenom formule 1 ale také dalších sportovních a závodních vozů. V roce 1995 při oslavách Masarykova okruhu uspořádalo Technické muzeum města Brna výstavu, na které bylo vystaveno několik jeho kreseb závodních automobilů z brněnského okruhu. Po odchodu do důchodu v polovině 80. let částečně opouští Prahu. Kupují si s manželkou chalupu (domek) v Žirovnici na Vysočině, příznačně na polovině cesty mezi Prahou a Brnem. Ani zde – v dalších 15 letech – nepolevuje ve sportovním úsilí. Vštípí sportovní základy vnoučatům, Romanovi a Petře. Ta se ostatně později stává mistryní světa v korejském bojovém umění Taekwon-Do ITF a vnuk aktivně sportuje dodnes, je instruktor lyžování a trenérem Svazu lyžařů České republiky. On sám v létě plave, vesluje a jezdí na kole. Nezřídka si dopřává 50kilometrové výlety na kole. Ojezdil i nejedny „inlajny“. V zimě bruslí, „trápí“ běžky i sjezdovky. Ještě na prahu osmdesátky, v lednu 2005 byl se synem a vnukem lyžovat v italských Dolomitech. 

Legendy čs. překážek: zleva Alois Krul, Milan Tošnar, Jan Mrázek (Prostějov 2011)

Až v posledních 10 letech svůj životní sprint zvolňuje. Jezdí na každoroční srazy maturantů do Brna, účastní se oslav - 80 let Josefa Masopusta (2011), v prosinci 2015 setkání jubilantů armádního sportu[2]. Chodí na atletické mítinky v Praze a je svědkem i posledního vylepšení rekordu na jeho „stodesítce“ (2010). Jezdí v pětileté periodě na Velkou cenu Prostějova (2006, 2011), kterou 5× „nad vysokými ploty“ vyhrál. Milan Tošnar zemřel 15. června 2016 po krátké nemoci ve věku 91 let.[3] Je pohřben na smíchovském hřbitově Malvazinky.

Milan Tošnar na oslavě jubilantů Dukly Praha (první zleva), Praha 2015

Od dorosteneckých let se začal věnovat lehké atletice. V roce 1947 poprvé překonává československý rekord v běhu na 110 m překážek. Vytvořil celkem 11 čs. rekordů, především na oblíbené „stodesítce“, 10 x byl mistrem republiky a 24× reprezentoval ČSR (1946–1955). Byl 2× účastníkem Mistrovství Evropy (Oslo 1946, Brusel 1950) a velmi dobrých výsledků dosáhl na Světových akademických hrách (Paříž 1947, Budapešť 1949, Berlín 1951).

Pro lehkou atletiku ho objevil vedoucí dorostu Moravské Slávie František Klempa a brněnský trenér prof. Antonín Friedl, který ho trénoval (1941–1945). První závod za dorostence Moravské Slávie 28. září 1941 na 60 m př. vyhrál. Milan Tošnar působil v klubech: SK Moravská Slavia (1941–1945), VSB (Vysokoškolský sport Brno 1946–1947, trenér J. Olešovský), Sokol Královo Pole (1948), Sokol Včela Brno (1949–1950) a ATK-ÚDA-Dukla Praha (1950–1958). Po 2. světové válce v roce 1947 překonal československý rekord na 110 m př. a po 19 letech tak „vymazal“ výkon 15.2 s. legendárního „Otce“ Otakara Jandery dosažený v roce 1928. Byl prvním Čechem, který zaběhl 110 m př. pod 15 sekund. (14.9 s, Praha 2. července 1949).

Byl 10× Mistrem republiky (Mistrovství Československa mužů a žen v atletice): 6× 1946-50 a 1954 (110 m př.), 2× 1948-49 (400 m př.), 1946 (4 × 100 m), 1951 (4 × 400 m). Překonal 11 čs. rekordů: 5× na 110 m př. 15.1 -14.6 s[4], 3× na 200 m př. 25.5 (1946) – 24.9 (1947) - 24,8 (1949)[5], 2× na 400 m př. 54.4 a 54.1 (1949)[5], 1× ve štafetě 4 × 400 m 3:22.2 (1951)[4]. V prestižní Velké ceně města Prostějova v běhu na 110 m př. zvítězil 5× (1948, 1950–1952 a 1955).

Za Československo startoval v letech (1946–1955) v 24 mezistátních utkáních, včetně 2 účastí na Mistrovství Evropy (Oslo 1946, Brusel 1950). Úspěšný byl na Světových akademických hrách (v současnosti Universiády): 1947 – International University Games CIE, Paříž, 2. místo 110 m př. (15.2), 1949 – World Student Games UIE, Budapešť, 2. místo 110 m př. (15.1), 5. místo 400 m př. (55.8), 1951 – World Student Games UIE, Berlín, 3. místo 110 m př. (14.6).

Od roku 1951 spojuje svůj sportovní život s armádním klubem ATK, ÚDA a Dukla Praha. Aktivní sportovní dráhu po 17 letech závodění ukončil vítězstvím na 110 m př. v Jablonci nad Nisou 9. května 1958 v čase 15.4 s. Po ukončení aktivního závodění na sklonku 50. let se stává trenérem sprinterů a překážkářů Dukly Praha. Mezi jeho svěřenci byli mj. Václav Janeček, Vilém Mandlík, František Mandlík, Jiří Černošek, František Mikluščák, Milan Čečman, Jiří Kynos. Pracuje rovněž v atletickém svazu ČSTV (1959–1962) jako předseda metodické komise (dnes této pozici odpovídá šéftrenér reprezentace). V roce 1960 je jako trenér účastníkem Olympijských her v Římě. Od atletiky v polovině 60. let přechází ke kopané. Stává se asistentem trenéra v Dukle Praha, zodpovědným za atletickou přípravu. S ní získává jeden z posledních titulů mistra republiky (1965/66), 2× Československý pohár (1966, 1969) a také s ní postupuje do semifinále Poháru mistrů evropských zemí (1966/67). V letech 1970–1983 pracuje ve vedení armádního sportu, na tehdejší Správě vrcholového a výkonnostního sportu Ministerstva obrany.

• 110 m překážek: 14.6 s, 9. srpna 1951, Berlín (ATK Praha)[4]
• 200 m překážek: 24.8 s, 17. května 1949, Brno (Sokol Včela Brno)[5]
• 400 m překážek: 54.1 s, 25. července 1949, Moskva (Sokol Včela Brno)[5]
• 100 m: 10.9 s, 1950 (Sokol Včela Brno)[6]
• 4 × 400 m štafeta: 3:22.2 min., 30. září 1951, Praha (ATK Praha)[4]

Lehká atletika

• Dukla Praha (1952–1965, hlavní trenér 1952–1956)
• předseda metodické komise atletického ústředí ČSTV (1959–1962)

Kopaná

• Dukla Praha (1965–1969, asistent trenéra)

Funkcionář

• správa vrcholového a výkonnostního sportu MO (1970–1983)

• 1953: mistr sportu
• 1961: vzorný trenér

• Překážkové běhy / Milan Tošnar, Otakar Šťastný; obrázky nakreslil Milan Tošnar a Milan Hon; fot. H. Grundlach ... [et al.]; Praha: Sportovní a turistické nakladatelství 1962, 135 s., [24] s. fot. příl. : il., tab.[7]
• Rozestavné běhy / Milan Tošnar; obr. Milan Med a [autor]; Praha: Sportovní a turistické nakladatelství 1963, 38 s. : il., fot.[8]
• Dukla s olympijskou vlajkou / Bakalář Robert, Kotrba Jan; Tabulky sest. Milan Tošnar, Předml. : Vlastimil Řádek... [et al.] ; Praha: Naše vojsko, 1980, 293 s., [24] s. fot.: il. tab.