Karel Weis

Narodil se v Praze v rodině kováře.[1] Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv.Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista [2]. V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu (Budyšíně).[3] Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé (Vídeň, Berlín). V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie [4].

V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou (*1877), se kterou měl pak čtyři syny (jeden zemřel dvouletý).[5] Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeži.[1] Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách.[6]

Pamětní síň má, jako sběratel jihočeských písní, v Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po Karlu Weisovi, tzv. Weisův dům. V muzeu se nachází jeho pozůstalost, která je uložena v 85 kartonech a čítá několik tisíc dopisů, not, fotografií, výtvarného umění ...

Opera Der polnische Jude (Polský žid), kterou složil na německé libreto, byla při vzniku považována za německé dílo, a tak Národní divadlo v Praze odmítlo její uvedení a postoupilo práva Novému německému divadlu v Praze, které jí nechtělo, protože autor hudby byl Čech.