Gabriel Rijad Mulamuhič

Narodil se v Bratislavě do rodiny bosenského muslima a slovenské katoličky maďarsko-německého původu. Na přání matky svátost křtu přijal jako novorozenec v dómu svatého Martina. Tato farnost se mu stala téměř na další dvě desetiletí domovem. V dómu prožil dětství, obdržel první svaté přijímání, začal zde ministrovat a z rukou tehdejšího apoštolského administrátora bratislavsko-trnavské arcidiecéze Júlia Gábriše přijal svátost křesťanské dospělosti - biřmování. Po dokončení gymnaziálního studia v roce 1991 rozpoznal své duchovní povolání a přihlásil se do kněžského semináře biskupa Jána Vojtaššáka na Spišské Kapitule a začal studovat magisteriát teologie na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.

Kvůli svým znalostem a zálibě v liturgii často působil jako biskupský ceremoniář arcibiskupa Jána Sokola a dalších biskupů při význačných pontifikálních bohoslužbách, např. při slavnostní mši ke vzniku samostatné slovenské republiky 1. ledna 1993.[1] Při pobytu v semináři ho velice oslovilo dílo sv. Augustina a začal uvažovat o řeholním povolání. Plně se pro něj rozhodl, když se v rámci historického studia setkal se životem a dílem svaté Anežky České, a rozhodl se příklad jejího života následovat. V roce 1995 tedy vstoupil do jí založeného Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, přestěhoval se do Čech a v rámci studia přestoupil na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal titul magistra teologie.

V hlavním řádovém kostele svatého Františka Serafínského u Karlova mostu byl při mši 15. listopadu 1997 vysvěcen na jáhna sídelním biskupem ostravsko-opavským a apoštolským delegátem Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou Františkem Václavem Lobkowiczem O. Praem. Jáhenskou praxi absolvoval v rámci křižovnických farností a v klášteře.

Kněžské svěcení přijal vkládáním rukou a modlitbou otce biskupa Františka Václava Lobkowicze 28. června 1998 na vigilii slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla opět v kostele sv. Františka z Assisi u Karlova mostu. Není bez zajímavosti, že na jeho kněžském svěcení byl jako zástupce apoštolské nunciatury přítomen současný nuncius v České republice Mons. Charles Daniel Balvo.

Slavnou primiční mši svatou sloužil v témže chrámu 30. června ku cti svatého Kříže za přítomnosti tehdejšího apoštolského nuncia v České republice a pozdějšího kardinála Giovanniho Coppy, Mons. Ivana Ljavince, prvního apoštolského exarchy řeckokatolické církve, Michaela Pojezdného, opata Strahovského kláštera, delegací různých řeholních řádů, kongregací a mnoha dalších. Slavnostním kazatelem mu byl generální sekretář České biskupské konference a papežský prelát Karel Simandl.

Jeho prvním pastoračním působením bylo kaplanské místo v křižovnické farnosti Karlovy Vary pod vedením tehdejšího karlovarského děkana Jiřího Hladíka, zároveň byl administrátorem farností Karlovy Vary - Stará Role a Karlovy Vary - Sedlec, kde působil až do roku 1999. Tehdy na žádost biskupa Lobkowicze roku odešel do diecézní farnosti Vřesina u Hlučína v ostravsko-opavské diecézi, kde byl jmenován administrátorem. Nadále rozvíjel své znalosti a zájem o liturgiku a vypomáhal jako ceremoniář místnímu biskupovi, nunciu Coppovi a mnoha dalším prelátům při poutních mších a slavnostních bohoslužbách. Ve Vřesinské farnosti působil do roku 2004, kdy byl přeložen do farnosti Opava - Kateřinky v níž byl roku 2006 ustanoven farářem. Téhož roku byl také jmenován duchovním oblátů cisterciáckého kláštera Osek. Při této činnosti se seznámil s posledním oseckým opatem Jindřichem Bernhardem Thebesem OCist., který ho velice inspiroval a motivoval pro snahu obnovy oseckých poutí v litoměřické diecézi. Byl přítomen jeho poslední návštěvě opatství krátce před jeho smrtí, připravoval obřady posledního rozloučení a ceremonoval jeho pohřeb.

V roce 2007 úspěšně dokončil studium na Slezské univerzity v Katovicích, které započal roku 2005, obdržel titul licenta teologie. Studia prozatím zakončil obhajobou doktorské práce na Katolické univerzitě v Ružomberku roku 2008, za což obdržel titul Ph.D. O rok později byl z ostravsko-opavské diecéze na žádost řeholního představeného Jiřího Kopejska přeložen jako administrátor do farnosti Unhošť na Kladensku. Do jeho farnosti patří též poutní františkánský klášter Hájek, ve kterém občasně celebruje mariánské poutní mše svaté. Od roku 2016 působí jako duchovní v rámci národního lidického památníku a je místopředsedou správní rady Memento Lidice, o.p.s. Každoročně zde v rámci připomínky obětí nacistického režimu pořádá zádušní mši svatou, křížové cesty a pobožnosti. 29. července 2017 zde na základech kostela svatého Martina poprvé po pětasedmdesáti letech udělil svátost křtu.[2]

Je vysoce činný v kulturním životě. Je autorem mnoha historických, teologických, liturgických a duchovních článků v různých periodikách, jeho osobní knihovna čítá desetitisíce svazků. Byl odborným poradcem České televize pro seriál Zasvěcení - Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou,[3] spoluautorem námětu a scénáře dokumentu Anežka Česká[4] či pořadu Cesty víry o Královské kolegiátní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.[5] Podílel se též na přípravě výstavy Ferdinand V. Dobrotivý a umění jeho doby na Pražském hradě. Byl také jedním z hlavních historických a kostýmních poradců pro velkoprodukční filmy posledních let Jan Hus z roku 2015, Marie Terezie z roku 2017 či Hlas pro římského krále, ve kterém si pro své mimořádné historické a liturgické znalosti zahrál i vedlejší roli oddávajícího pařížského biskupa. Hrál dále několik epizodních filmových rolí, většinou v roli kněze.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriel Rijad Mulamuhič na Wikimedia Commons