Jiří Hladík

Pochází z pražské rodiny, která se přistěhovala do severočeského pohraničí, do šluknovského výběžku, v roce 1946. Narodil se 7. prosince 1953 v Rumburku. Jeho otec pracoval jako údržbář v domě u řádových sester sv. Cyrila a Metoděje, později i v ústavu sociální péče v Krásné Lípě (tzv. Palmovka), kde byly řádové sestry Vincentky - Dcery křesťanské lásky, které se staraly o mentálně postižené a staré lidi umístěné tehdejším komunistickým režimem do pohraničí. Blízkost řádových sester, mezi nimiž vyrůstal, na něho měla formační vliv vzhledem k budoucímu kněžskému povolání. Řeholní sestry ho také vzdělaly v základech katolické víry a katechismu. Biřmován byl kardinálem Štěpánem Trochtou. Vyučil se prodavačem smíšeného zboží, poté vystudoval potravinářskou průmyslovsku v Pardubicích. Po vyučení rok pracoval v Plzni jako laborant ve státním veterinárním ústavu, pak odešel studovat ke kněžství do semináře v Litoměřicích.

Jiří Hladík před katedrálou sv. Štěpána v Litoměřicích (1. ledna 2012).

Na kněze byl vysvěcen 26. června 1981. V kněžské službě působil postupně jako kaplan v Turnově, administrátor farnosti v Bystřici a v Libáni. Dále byl od 1. října 1990 duchovním správcem v Jablonném v Podještědí, a také okrskovým vikářem a děkanem v Turnově. 11. dubna 1995 se stal také sídelním kanovníkem kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích s kanonikátem svatoštěpánským II.

V době svého turnovského působení se stal nejprve členem dominikánského řádu a přijal řeholní jméno Václav. Jeho formace v řeholním životě byla předznamenána působením řádových sester v dětství, později se zúčastňoval tajných filosofických přednášek významného dominikána Dr. Metoděje Habáně. Ještě v dětství jezdil do Jablonného v Podještědí, kde je hrob sv. Zdislavy. Zde na něho měl zase formační vliv kněz P. Jindřich Gajzler, OP., který Jiřího Hladíka pro dominikánský řád získal.

Posléze se v roce 1994 stal členem Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou.

V roce 1995 byl požádán o převzetí děkanství v Karlových Varech s kostelem sv. Máří Magdalény v tehdy nově vzniklé plzeňské diecézi, kde působil 13 let do roku 2008. Závěr jeho působení v lázeňském městě byl negativně zatížen úsilím města vybudovat kolem barokního kostela moderní architekturu, která by znehodnotila původní stavební dispozici Kiliána Ignáce Diezenhofera, stavitele kostela. Tyto městské stavební vize vedly umělecky a esteticky cítícího Hladíka k návratu do litoměřické diecéze.

15. září 2008 se stal farářem katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích. Od 1. října 2008 do 31. března 2010 vykonával funkci kancléře litoměřické diecézní kurie. V rámci diecéze se stal od 16. března 2009 členem umělecko-technické rady a členem liturgické komise; v rámci litoměřického vikariátu od 1. ledna 2010 členem vikariátní rady. 12. února 2011 byl zvolen proboštem litoměřické kapituly sv. Štěpána a 14. února 2011 byl litoměřickým biskupem Janem Baxantem do funkce potvrzen s platností do 13. února 2014.[1] Podle stanov litoměřické kapituly (Hlava II., čl. 1.), schválených dne 11. dubna 1995, mu jakožto proboštovi náleží vlastním právem také titul prelát. Dne 10. února 2014 byl kanovníky opět zvolen na pětileté funkční období.[2] Následně byl 2. března 2014 spolu s J.M. can. Karlem Havelkou (který byl jmenován děkanem litoměřické kapituly) instalován biskupem Mons. Baxantem.[3] 12. září 2015 byl při slavné mši svaté v kostele Zvěstování Panny Marie při generální kapitule českého velkopřevorství konané v klášteře Teplá přijat do orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského aBohemia pasován do hodnosti církevního komtura.

V únoru 2019 byl litoměřickou kapitulou zvolen proboštem potřetí, opět na pětileté období.[4]

Dne 10. září 2020 byl velkopřevorem Českého velkopřevorství Janem Josefem hrabětem Dobrzenský z Dobřenic jmenován generálním vikářem orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského – Bohemia pro území Čech a Moravy.[5]