Fridrich Vilém I.

Friedrich Wilhelm I. (Kirchgasse, Berlin-Neukölln – Český Rixdorf)

Když arcibiskup Salcburského knížectví Leopold Anton von Firmian vykázal ze země svým radikálním patentem více než 20 tisíc evangelíků, tito odcházeli v zimě 1731/1732 do vyhnanství – nevědouc kam jít. Útočiště jim dne 2. února 1732 nabídl Fridrich Vilém I. a dne 30.4. téhož roku je přijal v Berlíně.

Proto byla v srpnu 1732 vyslána k pruskému králi česká delegace vedená Janem Liberdou s žádostí o přijetí i pobělohorských exulantů, kteří sem tajně a dlouhodobě proudili v malých skupinách z Čech, Moravy i Slezska. Po překonání počáteční nedůvěry (než se král přesvědčil o jejich pracovitosti a zbožnosti) byl dne 21.11.1735 položen základní kámen českého kostela v Berlíně, Na přání krále byly pro tento kostel zhotoveny dva zvony s biblickými citáty a věnováním, český překlad delšího věnování: Tyto dva zvony darovalo milostivě Jeho Veličenstvo král v Prusku, Friedrich Wilhelm, zdejšímu evangelickému českému sboru, který byl vzat pod jeho ochranu. V Berlíně roku 1736. Nad portálem kostela byl do kamene vytesán nápis, který v překladu zněl: Jeho Královské Veličenstvo v Prusku, Friedrich Wilhelm, nechal v Kristově roce 1736 postavit tento kostelík pro zdejší český sbor, který našel pod jeho mocnou ochranou, podobně jako před ním Salcburští, svobodu svědomí.[1]

V lednu 1737 dal král vyměřit pozemky pro stavbu 34 českých domů (Fridrichovo město, Vilémova ulice, tč. Berlín), v únoru pozval do Berlína i české exulanty z Chotěbuzi a Gerlachsheimu a 9. dubna 1737 bylo rozhodnuto o usazení 36 českých rodin v Českém Rixdorfu. Vděční exulanti po tomto panovníkovi pojmenovávali své syny a v roce 1912 mu v Českém Rixdorfu nechali na své náklady zhotovit sochu, jejíž autorem je sochař Alfred Reichel (1856-1928).[2] Po smrti Fridricha Viléma I. přijímal pobělohorské exulanty i jeho syn, Fridrich II. Veliký.[3]

28. listopadu roku 1706 se oženil se svou sestřenicí, hannoverskou princeznou Žofií Doroteou, dcerou budoucího britského krále Jiřího Ludvíka Brunšvicko-Lüneburského a Žofie Dorotey z Celle. Sňatek byl dohodnut především s přispěním babičky obou snoubenců, Žofie Hannoverské.

V manželství spolu žili dva zcela rozdílní lidé: intelektuální Žofie Dorotea, milující hudbu, zajímající se o umění, literaturu a módu, a spartánsky založený princ, jehož největší vášní byla armáda a správa země, která se pod jeho panováním stala vysoce prosperujícím státem.

Dvě nejstarší děti Fridricha I. - Vilemína a Fridrich na portrétu od Antoina Pesne

Z manželství vzešlo čtrnáct potomků, sedm synů a sedm dcer, čtyři z nich však zemřeli v útlém věku:

• Fridrich Ludvík (1707–1708);
• Vilemína (1709–1758), ∞ 1731 markrabě Fridrich Braniborsko-Bayreuthský, z manželství se narodila jedna dcera;
• Fridrich Vilém (1710–1711);
• Fridrich (1712–1786), pozdější pruský král, ∞ 12. června 1733 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Bevernská, manželství zůstalo bezdětné;
• Šarlota(1713–1714);
• Bedřiška Luisa (1714–1784), ∞ 30. května 1729 markrabě Karel Vilém Braniborsko-Ansbašský; ∞ 1733 vévoda Karel I. Brunšvicko-Lüneburský, z manželství se narodili dva synové;
• Filipína Šarlota (1716–1801), ∞ 1733, vévoda Karel I. Brunšvicko-Lüneburský, z manželství se narodilo třináct dětí;
• Karel (1717–1719);
• Žofie Dorota (1719–1765), ∞ 1734 markrabě Fridrich Vilém Braniborsko-Schwedtský, z manželství se narodili tři synové a dvě dcery;
• Luisa Ulrika (1720–1782), ∞ 1744 švédský král Adolf I. Fridrich, z manželství se kromě prvního mrtvě narozeného dítěte narodili tři synové a dcera;
• August Vilém (1722–1758), ∞ 1742 Luisa Amálie Brunšvicko-Lüneburská; z manželství se narodili dcera a tři synové, z nichž nejstarší Fridrich Vilém se stal jako Fridrich Vilém II. pruským králem;
• Anna Amálie (1723–1787), ∞ 1743 baron Fridrich von der Trenck, tajný sňatek byl anulován;
• Jindřich (1726–1802), ∞ 1752 Vilemína Hesensko-Kasselská, manželství zůstalo bez potomků;
• August Ferdinand (1730–1813), ∞ 1755 Alžběta Luisa Braniborsko-Schwedtská, z manželství se narodilo pět synů a dvě dcery;