Felix Jenewein

Pocházel z rodiny Felixe Jeneweina (*1805), úředníka továrny na tabák v Sedlci u Kutné Hory, a jeho ženy Barbory (*1818). Měl sestry Filipínu a Barbaru. Otec pocházel z Hallu v Tyrolsku, později rodinu opustil a odstěhoval se na Žižkov.[3][4]

Na doporučení Antonína Lhoty šel ke zkouškám na pražskou Akademii, kde pak studoval historickou malbu u A. Lhoty a u J. Sweertse. Ve studiu pokračoval na vídeňské akademii u prof. Josefa Matyáše Trenkwalda, během studií se podílel na freskové výzdobě Votivního chrámu ve Vídni. Přátelil se s Josefem Tulkou a Maxem Pirnerem, patřil ke generaci Národního divadla. Vyšel z romantismu Mánesova ladění, postupně přešel k nazarenismu a secesi.

14. ledna 1877 narukoval jako jednoroční dobrovolník k 25. pěšímu pluku do Chamulu. 7. srpna 1882 se v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích oženil s učitelkou Marií Stehlíkovou z Kutné Hory (*1862).[5] Většinu svého tvůrčího života působil v Praze.

Zúčastnil se soutěže na výzdobu Rudolfina. Uplatnil se jako ilustrátor (časopisy Paleček, Šotek, Zlatá Praha) a v letech 1890 – 1892 jako profesor kreslení na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1902 vyučoval v Brně na Vysokém učení technickém. V Brně byl také členem poradního sboru a nákupní komise Moravského zemského muzea.

V Brně předčasně zemřel stižen mrtvicí. Byl pohřben v Kutné Hoře na hornickém hřbitově Všech Svatých.[6]

Vytvořil především sugestivní historická díla, v kterých navazuje na nazarenskou katolickou tematiku a kompozici. V mládí se nesetkal s velkým pochopením pro svá tragická a katastrofická témata i temné barevné ladění. Jeho umělecký názor byl doceněn teprve s nástupem secesního symbolismu. Jeho největší monumentální realizací je výzdoba interiéru kostela Svaté rodiny ve Vídni na Neu-Ottakringu z roku 1898 (malba rodokmenu Kristova a apoštolů). Stěžejním dílem je také šestidílný cyklus kartonů Mor malovaný technikou kvaše, dnes ve sbírce Národní galerie v Praze. Jeneweinovu uměleckou pozůstalost odkoupila Moderní galerie Království českého v Praze. Město Kutná Hora zřizuje Galerii Felixe Jeneweina, která každoročně pořádá výstavu z jeho díla.

• Pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře
• Jeneweinova ulice je v Brně a v Kutné Hoře
• Na rodném domě v Kutné Hoře je umístěna umělcova busta

• 
  Felix Jenewein – Jan Ámos Komenský se loučí se svou vlastí (1885)
• 
  Felix Jenewein – Exulanti (1868)
• 
  Felix Jenewein – Hero a Leader
• 
  Felix Jenewein – Mor (1901)
• 
  Felix Jenewein – Pohřeb sebevraha (1901)