Henrietta Anna Stuartovna

Henrietta Anna se narodila v Bedford House v Exeteru, když v Anglii zuřila občanská válka. Jejími staršími bratry byli pozdější angličtí králové Karel II. Stuart a Jakub II. Stuart. Dva týdny po narození děvčátka opustila její matka Henrietta Marie, rodem francouzská princezna, Anglii a přeplavila se do své rodné země. Henriettu Annu zanechala v péči lady Villiersové. Děvčátko uvidělo svou matku poprvé až po dvou letech. Od roku 1649, když byl její otec král Karel I. na základě rozsudku anglického parlamentu popraven, našla útočiště spolu s matkou a staršími sourozenci na francouzském dvoře, kde byl králem matčin synovec Ludvík XIV.

31. března roku 1661, ve věku 17 let, se Henrietta Anna provdala za svého bratrance Filipa I. Orleánského, bratra krále Ludvíka XIV. Svatba se uskutečnila v kapli Palais-Royal v Paříži. Manželství nepatřilo ke šťastným. Filip byl chorobně žárlivý, na druhé straně ji zanedbával a dával přednost společnosti mužů; jeho favorité ji otevřeně ponižovali. Henrietta Anna se kvůli tomu obrátila na krále Ludvíka XIV., z čehož povstaly pomluvy, že snad by oni dva měli mít spolu poměr; jejich vztah byl v každém případě velmi blízký. Henrietta Anna využila svého vlivu na krále k tomu, že jeden z oblíbenců jejího muže byl poslán do vyhnanství. Když však se jednou z jejích dvorních dam stala Louise de La Vallière, dostala se Henrietta Anna na královském dvoře do pozadí: Ludvík XIV. poznal Louisu u své švagrové, zamiloval se do ní a měl s ní i nemanželské děti. Henrietta Anna se poté úzce spřátelila s Olympií Mancini, neteří kardinála Mazarina. Když však Henrietta Anna jako velmi mladá zemřela, vzpomínal na ni Ludvík XIV. a tesknil více než její manžel.

Henrietta drží portrét svého manžela

Henrietta Anna je známa svou korespondencí, kterou vedla se svým bratrem, králem Karlem II., k němuž ji poutal velmi těsný vzájemný vztah. Aby ho podpořila, přijela v roce 1670 do Anglie vyjednat uzavření tajné Doverské smlouvy, aliance mezi Anglií a Francií.

Z manželství Henrietty Anny a Filipa Orleánského vzešli čtyři potomci:

• Marie Louisa Orleánská (1662–1689), nazývaná Mademoiselle d'Orléans; v roce 1679 se provdala za Karla II. Španělského, španělského krále,
• Filip Karel, vévoda z Valois (1664–1666),
• mrtvě narozená dcera (1665),
• Marie Anna Orleánská (1669–1728) nazývaná Mademoiselle de Valois; v roce 1684 se provdala za savojského knížete Viktora Amadea II., krále Sardinie.

Kromě porodů těchto donošených dětí Henrietta Anna čtyřikrát potratila: v roce 1663, 1666, 1667 a 1668. Vyčerpaná opakovanými porody a potraty zemřela v Saint-Cloud jako šestadvacetiletá krátce po návratu z vytoužené návštěvy Anglie. Po její smrti (zemřela poté, co vypila sklenici vody) se vynořily zvěsti o tom, že ji otrávil žárlivý milenec jejího manžela, Filip, rytíř de Lorraine-Armagnac. Proto byla provedena pitva, která ukázala, že příčinou smrti byl zánět pobřišnice způsobený spontánní perforací žaludku.

Po její smrti se Filip, který potřeboval mužského potomka, oženil podruhé, a to s Alžbětou Šarlotou Falckou.

Po smrti posledního potomka z přímé mužské linie Stuartovců kardinála Jindřicha Benedikta Stuarta (vnuka krále Jakuba II., Henriettina staršího bratra), se jakobité snažili prosadit na anglický trůn Henriettiny potomky, což se však nepodařilo.

Vystupuje v románu Tři mušketýři ještě po deseti letech, kde jsou jejími dvorními dámami Louise de La Vallière, pozdější milenka Ludvíka XIV., a Nicole-Anne Constance de Montalais.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Henrietta Anna Stuartovna na Wikimedia Commons