Henrietta Marie Bourbonská

Narodila se v pařížském Louvru jako nejmladší dcera francouzského krále Jindřicha IV. a jeho manželky Marie Medicejské. Jejími staršími bratry byli pozdější král Ludvík XIII. a Gaston Orleánský, staršími sestrami Izabela Bourbonská, pozdější španělská královna, a Kristina Marie Bourbonská, vévodkyně-regentka savojská. Její otec byl zavražděn, když měla Henrietta necelý rok a o sedm let později byla její matka vypovězena z Francie. Henrietta byla vychována jako horlivá katolička a posléze provdána za anglického krále Karla I.

Sňatek Henrietty i Karla per procura se uskutečnil 11. května 1625, vzápětí po jeho nástupu na trůn, pár se však potkal teprve 13. června 1626, v kostele sv. Augustina v Canterbury v hrabství Kent, a svatební obřad byl potvrzen. Vzhledem ke svému katolickému vyznání nebyla Henrietta Marie spolu se svým mužem korunována.

Henrietta Marie si přivezla z Francie svůj vlastní dvůr, jehož všichni členové byli stejně jako ona katolického vyznání. Jejich vydržování stálo královskou pokladnu velké prostředky. Karel chtěl manželčin dvůr poslat pryč a ponechat jí pouze zpovědníka a dvě dvorní dámy jako společnice, ale nakonec svůj příkaz odvolal. Královský pár se hádal, kdykoli se potkal, a potom se nevídal celé týdny. Královna nesnášela vévodu Buckinghama, králova favorita. Když byl Buckingham v srpnu roku 1628 zavražděn náboženským fanatikem Johnem Feltonem, její vztahy s manželem se výrazně zlepšily.

Henrietta Marie a Karel I. se svými syny Karlem a Jakubem (Antoon van Dyck, 1633)

Z manželství Henrietty Marie a Karla vzešlo devět potomků, dva z nich však zemřeli v útlém věku a další dva v mládí:

• Karel Jakub (*/† 1629)
• Karel II. (1630–1685), král anglický a skotský
• Marie (1631–1660), provdána za Viléma II. Oranžského, nizozemského místodržitele
• Jakub II. (1633–1701), král anglický a skotský
• Alžběta (1635–1650)
• Anna (1637–1640)
• Kateřina (*/† 1639)
• Jindřich (1640–1660), vévoda z Gloucesteru
• Henrietta Anna (1644–1670), provdána za Filipa I. Orleánského, mladšího bratra francouzského krále Ludvíka XIV.

Královna Henrietta jako vdova okolo roku 1655

Její odmítnutí vzdát se katolicismu způsobilo, že se od ní mnoho lidí odvrátilo; např. William Laud, arcibiskup z Canterbury, či Thomas Wentworth, 1. hrabě ze Straffordu. Přesto, když se v Anglii schylovalo k občanské válce, hledala Henrietta Marie prostředky na podporu svého muže. Konflikt vypukl v srpnu roku 1642, když Henrietta nebyla v Anglii. Posílala royalistům peníze, ale do země se vrátila teprve v roce 1643, kdy se spolu s vojenskými jednotkami a zbraněmi vylodila v Bridlingtonu v Yorkshire a podpořila tak royalisty bojující v severní Anglii. O několik měsíců později se s králem naposledy setkala v Oxfordu. Když Karel I. utrpěl poslední porážku a odmítl podepsání ústavy, Henrietta v červnu roku 1644 spolu s dcerou Henriettou Annou a se syny uprchla do Francie; nejstarší syn Karel II. se usadil v Haagu v Holandsku. Karel I. byl 30. ledna roku 1649 sťat, anglická monarchie byla nahrazena republikou (Commonwealth of England) (1649–1653) a později protektorátem (1653–1659) pod osobní vládou Olivera Cromwella, jenž se prohlásil Lordem Protektorem.

Královna se usadila v Paříži, kde se kolem ní shromáždili vyhnanci-royalisté z Anglie. Vrátila se do Anglie teprve po restauraci monarchie v říjnu roku 1660 a usadila se v Somerset House v Londýně. V roce 1665 se opět vrátila do Francie. Zde založila klášter v Chaillot, kde se usadila. Zemřela 10. září roku 1669 v Château de Colombes a byla pohřbena v místě posledního odpočinku francouzských králů, v bazilice Saint-Denis u Paříže.

Jménem Henrietty Marie byly nazvány jeden ze států USA – Maryland (latinsky terra Mariae – Mariina země) a výběžek pevniny Cape Henrietta Maria v Hudsonově zálivu ve státu Ontario.