Vořikovští z Kunratic

V roce 1546 získal sladovník Václav Voříkovský (†1582) městské právo na Starém Městě pražském. Jeho synem byl Šimon (†1618), který se roku 1608 stal úředníkem desetipanského soudu a roku 1612 staroměstským radním. Šimonův syn Václav (†1641) patřil již mezi staroměstskou elitu a někdy po roce 1604 získal erb a predikát z Kundratic.

Jeho syna Václava zvolili staroměstským konšelem a v letech 1635–1637 působil jako královský rychtář, získal právo psát se z Kunratic. Jeho vnuk Daniel František vykonával funkci písaře menších zemských desk, v roce 1683 byl přijat do rytířského stavu a obdržel polepšení erbu.

Bratři Daniel a Václav díky své statečnosti při švédském obléhání Prahy v roce 1648 byli spolu s celou staroměstskou radou odměněni vladyctvím. V roce 1658 získali zvláštní majestát pro svůj rod.

Bohuslav Jan se stal primasem a nejvyšším městským vachmistrem. Většina příslušníků rodu zastávala významné funkce i díky svému univerzitnímu vzdělání. Jako bakaláři či mistři svobodných umění se stávali zemskými soudci či rady u dvorské kanceláře.

Adam Jiří (1752–1831) po studiích práv na pražské univerzitě působil jako rada zemského soudu. Patřil mu statek Chanovice, v roce 1792 získal majestátem úřad nejvyššího korouhevníka za rytířský stav. Po ukončení působení ve státní sféře se stal děkanem filosofické fakulty pražské univerzity.

Začátkem 18. století se rozdělili do dvou větví, první z nich vymřela koncem 19. století v Plzni, druhá o několik let později v Praze.

V Praze sídlili v domě U Voříkovských v Liliové ulici na Starém Městě.

V šikmo stříbrně děleném štítě měli zlatomodrého lva, který v pravé tlapě drží tři klasy a v levé rádlo.

Spojili se například s Jezberovskými z Olivové Hory a především s nešlechtickými rodinami.