Drongo černý

Původní rodové jméno Buchanga bylo odvozeno z hindského slova bhujanga. Je pravděpodobné, že označení drongo pochází z Madagaskaru, kde místního dronga chocholatého (Dicrurus forficatus) nazývali domorodci právě takto.[4] Původně bylo tedy slovo drongo používáno pouze jako označení pro ptáky,[5] později se ale rozšířilo jako hanlivé přízvisko díky nechvalně známému australskému závodnímu koni jménem Drongo (1920–1925), který byl známý především kvůli svým neúspěchům.[5] V australském vojenském slangu drongo znamená rekrut nebo pták.[6] I Austrálie má totiž svého zástupce v čeledi drongovitých: dronga vločkoprsého (Dicrurus bracteatus).

V hindštině se drongům černým říká i kotwal, což znamená policista. Krom toho ale existuje mnoho dalších pojmenování: finga v bengálštině; phenshu v ásamštině; cheiroi v manipurštině; kosita nebo kalo koshi v gudžarátštině; ghosia v maráthštině; kajalapati v urijština a další.[7]

Drongo černý byl v minulosti považován za poddruh dronga afrického,[8][9] roku 2007 byly ale druhy rozděleny.[8] Navíc, tyto dva druhy obývají zcela odlišné části světa: zatímco drongo africký obývá oblast jižně od severoafrické Sahary, drongo černý se vyskytuje od Pákistánu směrem na východ.[8] Drongo černý se běžně dělí na sedm poddruhů:[10]

• Dicrurus macrocercus macrocercus Vieillot, 1817
• D. m. albirictus (Hodgson, 1836)
• D. m. minor Blyth, 1850
• D. m. cathoecus Swinhoe, 1871
• D. m. thai Kloss, 1921
• D. m. javanus Kloss, 1921, též drongo černý jávský[11]
• D. m. harterti Baker, 1918

Jednotlivé poddruhy se liší, krom výskytu, především velikostí. Například zástupci subspecie albirictus ze severní Indie jsou větší, než jedinci poddruhu minor.[12] Mezníkem mezi těmito dvěma poddruhy je nominátní poddruh, který je menší než severoindický poddruh a také větší než srílanský poddruh minor.[12]

Pár drongů černých

Vejce dronga černého v muzeu v německém Wiesbadenu

Drongové černí jsou aktivní lovci a jejich kořistí je převážně hmyz. V letech 2010 až 2013 byla provedena rozsáhlá studie stravovacích návyků drongů černých v Ándhrapradéši v Indii.[3] Výsledky byly následující: 59 % kořisti získávají z rostlin, keřů a stromů, 27 % potravy uloví ze vzduchu a 14 % ze země. Používají při tom tři metody. Buď kořist přímo chytají za letu (52 %), nebo uplatňují paběrkování, kdy stojí či skáčou a při tom lapají nehybný hmyz usazený na větvičkách či trávě (27 %), případně sbírají hmyz ze země (21 %).[3] Jídelníček drongů tvoří kobylky, cikády, termiti, vosy, včely, můry a vážky.[10] Velké členovce, jako jsou stonožky a štíři, loví spíše výjimečně.[29] Chytají též motýly z podčeledí danausovitých.[30] Výjimečně požírají malé druhy ptáků.[31][32] Na ostrově Rota byly zaznamenány případy, kdy drongové černí požírali menší druhy pěvců: vrabce polní (Passer montanus), pávíky australasijské (Rhipidura rufifrons) a salangany vanikorské (Aerodramus vanikorensis).[21] Naopak se vyhýbají mouchám.[33] Jsou známy i případy, kdy lovili ryby.[34] Zarděnice (Erythrina) a bombaxy (Bombax) zase navštěvují kvůli nektaru a vodě[35] a lze je vidět živit se i obilninami.[36]

Drongové černí jsou nejčastěji lovecky aktivní za úsvitu. Při hledání kořisti se pohybují ve výšce od 1 do 9 m.[3] Často loví tak, že létají blízko větví a snaží se vyplašit potenciální kořist. Díky tomu, že mrštně létají, jsou schopni chytat hmyz i za letu.[37] Hejna těchto ptáků se též shromažďují v zoraných polích, kde vybírají larvy různých druhů brouků. Často pak vytvářejí skupiny s majnami obecnými (Acridotheres tristis), které mají podobný životní styl i jídelníček.[38] Douglas Dewar v roce 1905 napsal: Mohu bezpečně říct, že v Čennaí jsou majny krmící se za nepřítomnosti drongů černých spíše výjimkou, než pravidlem.[38] Podle Dewara se drongové drží v blízkosti majn, protože čekají, až rozruch v podobě majn způsobí, že ze svých úkrytů vyleze hmyz, který si budou moci chytit.[38] Taková souhra má výhody pro oba druhy. Drongové se též naučili, že umělé osvětlení láká hmyz a proto jej lapají u pouličních lamp.[39]

Hnízdo dronga černého (Západní Bengálsko)

Rozmnožování drongů černých probíhá především v jižní Asii (jihozápadní Írán, Srí Lanka, Indie a Indonésie),[40] a to v únoru a březnu. V jiných zemích pak hnízdění probíhá do konce srpna. V tomto období zpívají samičky i samečci.[41] Samotné námluvy zahrnují „hru“, kdy se spolu páry za letu honí a mohou se do sebe zaklesnout i zobáky. Někdy též k těmto hrám může docházet na zemi.[41] Následně samička se samečkem během šesti až devíti dní[40] postaví na větvi hnízdo pohárovitého tvaru. To je tvořeno větvičkami, stébly trávy a různými suchými vlákny.[40] Oblíbeným umístěním hnízda jsou například větve chlebovníků různolistých (Artocarpus heterophyllus) nebo telefonní sloupy.[42] V období dešťů, tedy přibližně na začátku dubna, samička do hnízda naklade vajíčka.[15] Snůška běžně čítá tři, zřídka i čtyři vajíčka. Ta jsou světle krémová s červenými tečkami, s délkou průměrně 24,5 mm a šířkou 19 mm.[43] Následně jsou střídavě inkubována oběma rodiči, holá ptáčata se líhnou po čtrnácti až patnácti dnech. Čtyřdenní ptáčata již mají vytvořené folikuly a ve věku jednoho týdne již mají stvoly per. V 8 dnech poprvé otevírají oči a 16 až 20 dnů od vylíhnutí opouštějí hnízdo. I nadále je však rodiče krmí a chrání až do jednoho měsíce. Po této době už rodiče mladé vyhánějí. Ve věku tří týdnů je u nich již zřetelný i vykrojený ocas.

V případě, že je první snůška zničena (například hnízdo se propadne nebo je napadeno dravcem), může samička snést druhou snůšku.[17] Při krmení mladých často pomáhají i mladí jedinci z předchozí snůšky.[44] Byl dokonce zaznamenán případ, kdy mladé drongy černé krmil bulbul šupinkový (Pycnonotus cafer).[45] I přesto je ale pravděpodobnost, že se ptáčata dožijí dospělosti asi 44 %. Hlavním důvodem takové úmrtnosti je nedostatek potravy, nicméně záleží na tom, zda je období dešťů nebo naopak sucho.[15] Právě počasí mívá na množství kořisti pro drongy velký vliv.[15]

Drongové černí jsou pohlavně dospělí ve věku okolo dvou let.[15]

U některých populací drongů černých lze pozorovat sezónní migrace, především během září.[46] Na konci října pak migrace vrcholí.[46] Severní populace migrují, ptáci přezimují v nižších polohách a jižnějších zeměpisných šířkách až na úroveň centrální Indie na západě a Malajsie a Sumatry na východě.[46] Hejna, která drongové tvoří, mohou být o více než čtyřech stech jedincích.

Roku 2003 bylo v Beidaihe v Číně viděno 825 ptáků během jedné hodiny.[46] V jižním Thajsku v oblasti šíje Kra, bylo zase mezi 27. zářím a 9. říjnem 2003 napočítáno 11 290 migrujících drongů černých, průměrně tedy 30 jedinců za hodinu.[46]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black drongo na anglické Wikipedii.

• BRAZIL, Mark. Birds of East Asia: China, Taiwan, Korea, Japan, and Russia. London: A&C Black, 2009. 531 s. ISBN 9780691139265. S. 300. (anglicky)
• ANDERTON, John C.; RASMUSSEN, Pamela C. Birds of South Asia: The Ripley Guide. 2. vyd. Washington: Buteo Books, 2012. 1072 s. ISBN 9788496553859. S. 590. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu drongo černý na Wikimedia Commons
• Taxon Dicrurus macrocercus ve Wikidruzích