Drongovití

Čeleď popré popsal popsal irský zoolog Nicholas Aylward Vigors v roce 1825. Zařazení druhů do čeledi bylo po dlouhou dobu předmětem vědeckých debat. V současné době (2022) zahrnuje pouze jeden rod Dicrurus (monotypický Chaetorhynchus byl přeřazen k pávíkovitým).[1]

Seznam druhů

Drongo šedobřichý

K roku 2022 bylo popsáno 30 druhů. Následující seznam obsahuje většinu z nich:[1]

• • Drongo africký (Dicrurus adsimilis)
  • Drongo indomalajský (Dicrurus aeneus)
  • Drongo aldaberský (Dicrurus aldabranus)
  • Drongo andamanský (Dicrurus andamanensis)
  • Drongo vraní (Dicrurus annectans)
  • Drongo lesklý (Dicrurus atripennis)
  • Drongo filipínský (Dicrurus balicassius)
  • Drongo vločkoprsý (Dicrurus bracteatus)
  • Drongo šedobřichý (Dicrurus caerulescens)
  • Drongo sundský (Dicrurus densus)
  • Drongo chocholatý (Dicrurus forficatus)
  • Drongo hnědokřídlý (Dicrurus fuscipennis)
  • Drongo vlasatý (Dicrurus hottentottus)
  • Drongo kouřový (Dicrurus leucophaeus)
  • Dicrurus lophorinus
  • Drongo lesní (Dicrurus ludwigii)
  • Drongo černý (Dicrurus macrocercus)
  • Drongo novoirský (Dicrurus megarhynchus)
  • Dicrurus menagei
  • Drongo principeský (Dicrurus modestus)
  • Drongo celebeský (Dicrurus montanus)
  • Drongo vlajkový (Dicrurus paradiseus)
  • Drongo dlouhoocasý (Dicrurus remifer)
  • Drongo sumaterský (Dicrurus sumatranus)
  • Drongo mayottský (Dicrurus waldenii)

Drongo chocholatý na Madagaskaru

Tito hmyzožraví ptáci se běžně vyskytují v otevřených lesích nebo porostech keřů. Jsou černé až šedé barvy a některé druhy mají též kovový odlesk. Díky dlouhým vidlicovitým ocasům je možné snadno je odlišit od jiných druhů ptáků, asijské druhy drongů navíc mívají výrazné zdobné ocasy. Mají krátké nohy a vzpřímený postoj, podobně jako ťuhýkovití (Laniidae). Svoji kořist loví ve vzduchu ale i na zemi: záleží na jednotlivém druhu a příležitosti. Některé druhy drongů, například drongo vlajkový (Dicrurus paradiseus), dokáží napodobovat zvuky jiných druhů zvířat, dokonce i savců.

Hnízda si staví většinou na vysokých stromech, kam pak samičky nakladou dvě až čtyři vejce. Navzdory své velikosti, tito ptáci dokáží být, nejen při obraně hnízda, velmi agresivní a útoční. Nebojí se ani útočit na daleko větší druhy zvířat, pokud jsou v ohrožení jejich potomci.

Krom toho, že dokáží napodobovat i zvuky některých savců, dokáže například drongo africký (Dicrurus adsimilis) vyvolat falešný poplach, tedy i v případě, že v blízkosti není žádný dravec nebo predátor. Využívá toho například v situaci, kdy se na mraveništi krmí jiné druhy hmyzožravých ptáků a oni také chtějí získat nějakou potravu, spustí falešný poplach a čekají, až se ostatní rozlétnou.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drongo na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu drongovití na Wikimedia Commons