Tomáš (apoštol)

U starších spisovatelů syrských se jmenuje též Judas Thomas. Podle tradice pocházel z Galileje (snad z města Paneas). Někteří se domnívají, že jako ostatní apoštolové, tak i Tomáš se živil rybolovem. Podle starobylého podání pocházel z chudé rodiny a povoláním byl stavitelem a zedníkem. Faktem zůstává, že patří mezi ty apoštoly, o kterých je více legendárního vyprávění než spolehlivých historických údajů.

Zejména čtvrté evangelium nám nabízí zprávy, které nám podávají některé významné rysy jeho osobnosti.

První zmínka se týká pobídky, s níž se obrací na ostatní apoštoly, když se Ježíš v kritické chvíli svého života rozhodne odejít do Betánie vzkřísit Lazara a nebezpečně se tak přiblíží k Jeruzalému (srov. Mk 10, 32). Tomáš při té příležitosti řekne svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ Tato jeho rozhodnost následovat Mistra je opravdu příkladná. Tomáš byl mužem ducha statečného s naprostou připraveností ztotožnit svůj úděl s Ježíšovým.

Druhé Tomášovo vystoupení je zaznamenáno při Poslední večeři. Ježíš při té příležitosti předpovídá svůj blížící se odchod; oznamuje, že jde připravit místo učedníkům, aby byli i oni tam, kde je on, a říká jim: „Cestu, kam já jdu, znáte.“ (Jan 14, 4) A tehdy Tomáš vystoupil a řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ (Jan 14, 5) Tímto vystoupením se ve skutečnosti staví na poněkud nižší úroveň chápání, ale jeho slova poskytnou Ježíšovi příležitost vyslovit proslulou definici: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14, 6)

Jeho jménem jsou nazvány apokryfní Skutky Tomášovy a Tomášovo evangelium, které ale nebyly zahrnuty do kánonu Nového zákona.

Po Seslání Ducha svatého prokázal Tomáš svoji horlivost a vyšel do světa hlásat evangelium ze všech apoštolů nejdál a na nejvíce různých místech.

Svatý Tomáš nejprve evangelizoval Sýrii a potom Persii (jak o tom referuje už Origenes, citovaný Eusebiem z Cesareje) tzn. země mezi Eufratem a Indem obývané národy (Parthů, Peršanů, Médů, Hyrkánů, Baktarů), které žily na územích dnešních států (Irák, Írán, Turkmenistán, Afghánistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Pákistán). Odtud podle malabarského breviářového čtení se vydal do Číny, zřejmě po hedvábné stezce. Podle jednoho starobylého obrazu se usuzuje i na jeho působení v Tamo. Odtud se pak vydává do západní Indie, a odkud potom křesťanství dosáhne i do jižní Indie, jak o tom vypravují Skutky Tomášovy.

Zde také podstoupil mučednickou smrt. Podle zpráv svatých otců zemřel ve městě Kalamína v Indii (dnešní Mailapur) kolem roku 72, když byl, snad na příkaz krále Mazdaie, proboden kopím. Jeho údajný hrob, nad nímž je katedrála, se nachází v Čennaí (dříve Madrás) v indickém státě Tamilnádu.

Podle jedné z legend se v Persii setkal se Třemi králi a pokřtil je.

Podle apokryfů byl svatý Tomáš do Indie povolán jako stavitel a měl za dva roky indickému králi Gundapharovi postavit palác, ale peníze, které na stavbu dostal, rozdal chudým a králi pak vysvětlil, že mu tím postavil věčný příbytek v nebi a král se díky tomu obrátil.

Podle legend, opouštěly některé ženy své pohanské muže, kteří jim bránili žít křesťansky a ať se k tomu Tomáš vyjádřil souhlasně, jak se uvádí, nebo ne, museli v něm vidět příčinu víry svých žen i jejich odporu k pohanství a proto prý došlo k Tomášovu usmrcení, kdy byl od čtyř vojínů proboden kopím. Také je uváděno v souvislosti s jeho smrtí, že bojoval proti pohanským modlám, a když dal ve městě Kalamíně roztavit bronzovou sochu slunečního boha, tak ho rozlícený velekněz za to probodl kopím.

Jiná legenda vypráví, že prý každého dne večer chodíval svatý Tomáš modlit se na blízký pahrbek, na kterém vytesal ve skále kříž. To vypozorovali modloslužební kněží a srotili se. Jeden z nich Tomáše, jak klečel a modlil se, probodl kopím a ostatní ho dobili kyji. Tak zpečetil svatý Tomáš svou víru mučednickou smrtí.

Existuje i legenda o tom, jak se všichni apoštolové sešli po zesnutí Panny Marie, aby ji pochovali. Jen Tomáš nebyl přítomen. Jeho pozdní příchod je kladen do souvislosti s velkou vzdáleností, kterou musel překonat. Po svém příchodu chtěl vidět ještě naposled Pannu Marii a tak s ostatními apoštoly šel ke hrobu, ze kterého byla vzata do Nebe. Zde se objevuje atribut Mariina pásu, který mu z nebe hodila na důkaz svého Nanebevzetí.

Nejčastěji bývá na obrazech zobrazován, jak se dotýká Kristových ran. Tato scéna je vůbec nejpopulárnější. Na některých obrazech je svatý Tomáš u Mariina hrobu plného růží v okamžiku, kdy mu shůry Panna Maria hází svůj pás.

Jeho atributy jsou kopí, meč, stavitelský úhelník, pás Panny Marie.

V Česku má Tomáše ve znaku město Dobříš

Svatý Tomáš je patronem Goi, Indie, Pákistánu, Portugalska, Ostrovů Svatého Tomáše. Ze živností především architektů, zedníků, stavitelů, geometrů, zeměměřičů, konstruktérů, kameníků, stavebních dělníků a tesařů. Je vzýván při bolestech zad, za dobrý sňatek, proti pochybnostem. Také je patronem nevidomých.

Ostatky svatého Tomáše byly roku 232 císařem Alexandrem přeneseny do Edessy. Roku 1258 putovaly přes řecký ostrov Chios, kde pobyly jen krátce, až nakonec skončily ve středoitalské Ortoně, kde odpočívají dodnes.

Nad udávaným místem jeho smrti v Mailapuru byla roku 1547 postavena katedrála. Katedrála stojí na místě tzv. „Velké Tomášovy hory“. Na oltáři je tam kamenný, údajně svatým Tomášem vytesaný, kříž s nápisem ze 7. století o jeho kázání a umučení. Věřící na západním pobřeží Indie si dodnes na jeho památku říkají „křesťané svatého Tomáše“.

Jeho svátek se slaví v řecké církvi 6. září (den, kdy byly jeho ostatky přeneseny z Edessy na Chios), římskokatolická církev jeho památku slavila do roku 1969 21. prosince, nyní se jeho svátek slaví 3. července (den, kdy byly jeho ostatky přeneseny do Edessy).