Jorge Amado
Jorge Leal Amado de Faria (10. srpna 1912, Itabuna, Brazílie — 6. srpna 2001, Salvador[2]) byl brazilský spisovatel.
Jorge Amado | |
---|---|
Jorge Amado (1972) | |
Narození | 10. srpna 1912 Itabuna |
Úmrtí | 6. srpna 2001 (ve věku 88 let) Salvador |
Příčina úmrtí | srdeční zástava |
Povolání | spisovatel, novinář, básník, romanopisec a politik |
Alma mater | Právnická fakulta Federální univerzity v Rio de Janeiru |
Žánr | román |
Významná díla | Mulatka Gabriela Dona Flor a její dva manželé Pasačka koz, aneb, Návrat marnotratné dcery. Kapitáni s písku Tereza Batista: Home from the Wars |
Ocenění | velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (1980) International Nonino Prize (1984) velkodůstojník Řádu prince Jindřicha (1986) Prix mondial Cino Del Duca (1990) Camõesova cena (1994) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Zélia Gattai (1945–2001) |
Příbuzní | James Amado[1] (sourozenec) |
Vlivy | Joaquim Maria Machado de Assis |
Podpis | |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se jako syn majitele kakaové plantáže na farmě Ferradas v okresu Itabuna v brazilském státě Bahia.[3] Když měl jeden rok, rodina se kvůli epidemii neštovic přestěhovala do nedalekého města Ilheus, kde trávil celé dětství. Jezuitskou školu a gymnázium studoval ve městě Salvador. Během studia začal psát a vstoupil do literárních kruhů. Pomáhal zakládat Akademii rebelů.
Jeho první román Země karnevalu (O país do carnaval) vyšel roku 1931. V roce 1933 se oženil, ve stejném roce vyšel jeho druhý román Kakao (Cacau).
Roku 1935 ukončil úspěšně studium práv na vysoké škole v Rio de Janeiro. Jako aktivní člen Brazilské komunistické strany byl donucen roku 1941 emigrovat do Argentiny a pak do Uruguaye. Zpět se vrátil roku 1944. V tomtéž roce se rozvedl.
Roku 1945 kandidoval úspěšně na brazilského Národního shromáždění za komunistickou stranu. Navrhl dodnes platný zákon o náboženské svobodě. V tomtéž roce se podruhé oženil. Jeho žena Zélia Gattai (1916) byla dcerou italských přistěhovalců.
Roku 1947 byla Brazilská komunistická strana zakázána a Amado byl nucen s celou rodinou emigrovat. Od 1950 do 1952 žil v Československu, kde se narodila jeho dcera Paloma.
Amado zemřel 6. srpna 2001 v Salvadoru (Bahia). Jeho popel byl uložen na zahradě jeho domu na ulici Alagoinhas v den jeho nedožitých 89. narozenin.
Vyznamenání a ocenění
Státní vyznamenání
- velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 8. března 1980[4]
- velkodůstojník Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 14. července 1986[4]
- Řád Carlose Manuela de Céspedes – Kuba, 1988[5]
Ostatní ocenění
- Mezinárodní Stalinova cena míru (Sovětský svaz, 1951)[6]
- Latinidad (Francie, 1971)
- Nonino (Itálie, 1982)
- Dimitrovova cena (Bulharsko, 1989)
- Cena Pabla Nerudy (Rusko, 1989)
- Premio Etruria de Literatura (Itálie, 1989)
- Cino del Duca (Francie, 1990)
- Mediterráneo (Itálie, 1990)
- Cena Luíse de Camões (Brazílie-Portugalsko, 1995)
- Cena ministerstva kultury (Brazílie, 1997)
Dostal titul člena čestné legie v Argentině, Chile, Španělsku, Francii, Portugalsku a Venezuele. Byl doktorem honoris causa na univerzitách v Brazílii, Portugalsku, Itálii, Izraeli a Francii.
Spisy
Amado napsal více než 30 románů a divadelních her. Některé byly zfilmovány. V jeho románech je silný sociální náboj, např. popisoval boje o půdu, vykořisťování dělníků, pracujících na kakaových plantážích, všudypřítomnou chudobu[7] a politickou moc, líčil Brazílii jako směsici kultur a etnik.
Anna Seghers ho považovala za 'brazilského Balzaca'.[8] Od roku 1961 byl členem Brazilské literární akademie (Academia Brasileira de Letras).[9] Nejznámější do češtiny přeložená díla (v závorce rok vydání v portugalštině):
- Kakao (1933)
- Pot (Suor, 1934)
- Jubaiba (1935)
- Rytíř naděje : Život Luise Carlose Prestese (Vida de Luis Carlos Prestes, 1942)
- Země bez konce (Terras do Sem-Fim, 1943)
- Země zlatých plodů (São Jorge dos Ilhéus, 1944), román
- Kapitáni s písku (1949)
- Mulatka Gabriela (1958)
- Staří námořníci (1961)
- Pastýři noci (1964)
- Dona Flor a její dva manželé (1966)
- Zmizení svaté Barbory (1988)
- Pasačka koz, aneb návrat marnotratné dcery
Amadovy knihy do češtiny překládali: Jan Otokar Fischer, Pavla Lidmilová, Křišťan Bém, Zdeněk Hampl a další.
Odkazy
Reference
- Dostupné online.
- Literatur: Brasilianischer Schriftsteller Jorge Amado ist tot. Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). 2001-08-07. Dostupné online [cit. 2016-01-23]. ISSN 0174-4909. (Deutsch)
- HILDEBRANDT, Camilla. Der "brasilianische Balzac": Vor 100 Jahren wurde der Schriftsteller Jorge Amado geboren [online]. Deutschlandfunk, 2012-08-10 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. (německy)
- ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-11-14]. Dostupné online.
- AMADO, Amado. Cacao. Gabriela, clavo y canela. Caracas, Venezuela: Biblioteca Ayacucho, 1991. 396 s. ISBN 9802761559, ISBN 9789802761555. OCLC 28324959 S. 389. (španělsky)
- Jorge Amado gestorben [online]. Kultur - Wiener Zeitung Online, 2001-08-08 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.
- FLÖRKE, Solveig. LITERATUR: Wie Amado das Brasilien-Bild in Europa prägte [online]. DW.COM, rev. 2012-08-10 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.
- Literatur: Jorge Amado ist tot [online]. SPIEGEL ONLINE, 2001-08-07 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.
- Jorge Amado [online]. Academia Brasileira de Letras [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jorge Amado na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jorge Amado
- Fundação Casa de Jorge Amado
- Jorge Amado v Databázi knih