Vladimír Zvara

Maturoval roku 1944 na gymnáziu v Tisovci, v letech 1945-1950 studoval na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Jeden rok pak působil na Urologické klinice LF UK v Bratislavě a pak se věnoval vědecké kariéře. Jako téma dizertační práce si zvolil spojení močovodu a střeva. Práci obhájil roku 1955. Po ukončení aspirantury byl krátce zaměstnán na nefrologickém oddělení Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze a na Urologické klinice v Brně. Zaměřoval se na dětskou urologii. Působil dlouhodobě na LF Univerzity Komenského, od roku 1970 jako profesor (v letech 1962-1964 byl děkanem této fakulty, od roku 1962 až do roku 1991 vedoucím katedry urologie). Od roku 1981 byl členem-korespondentem ČSAV a SAV. Publikoval v odborném tisku, přispěl k výchově mnoha lékařských specialistů.[2]

Angažoval se i politicky. V letech 1964-1971 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[4] Ve volbách roku 1964 se stal poslancem Slovenské národní rady.[5]

V letech 1964-1968 byl pověřencem zdravotnictví.[2] V lednu 1968 zasedl do státoprávní komise SNR, která měla prověřit reformu postavení Slovenska v ČSSR.[6]

Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. Ve FS setrval do konce volebního období, tedy do voleb roku 1971.[7] Měl také vládní pozici. Ve vládě Štefana Sádovského a Petera Colotky působil v letech 1969-1971 jako ministr zdravotnictví SSR.