Naděžda Kniplová
Naděžda Kniplová (18. dubna 1932 Ostrava – 14. ledna 2020[1]) byla česká operní pěvkyně–sopranistka, sólistka Národního divadla v Praze, Státní opery Praha aj.
Naděžda Kniplová | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 18. dubna 1932 Ostrava |
Úmrtí | 14. ledna 2020 (ve věku 87 let) |
Povolání | zpěvačka, operní pěvkyně a pedagožka |
Nástroje | hlas |
Hlasový obor | soprán |
Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda (1967) zasloužilý umělec (1970) národní umělec (1983) Cena Thálie (2011) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vzdělání
Základy hudebního vzdělání získala od svého otce, který byl ředitelem hudební školy v Hranicích a organizátorem hudebního života na severovýchodní Moravě. Absolvovala pražskou státní konzervatoř (u J. Vavrdové) (1947 až 1953) a HAMU (u K. Ungrové a Z. Otavy) (1954 až 1958).[2] Již od roku 1957 působila v Ústí nad Labem, od roku 1959 ve Státním divadle v Brně, kde mj. triumfovala jako Renata v československé premiéře Prokofjevova Ohnivého anděla. V červenci 1964 se stala sólistkou Národního divadla v Praze, kde se uvedla rolí Ortrudy v Lohengrinovi.
Umělecká činnost
Citát: „…Kniplová měla všechny předpoklady být typickou wagnerovskou heroinou, především znělé, temné tóny střední polohy hlasu, průrazné, bezpečné široké výšky a hlasovou vytrvalost…“
Když jí Karajan nabídl roli Brünnhildy (Prsten Nibelungův) na salcburském festivalu, spolupráce s ním jí otevřela dveře světových operních domů (Vídeň, Barcelona, San Francisco ad.), především v rolích wagnerovských. Z těchto rolí vytvořila Kniplová všechny tři Brünnhildy (Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů), Isoldu (Tristan a Isolda), Kundry (Parsifal), Sentu (Bludný Holanďan) a Ortrudu (Lohengrin). Z postav dalších autorů to byla především Turandot, Tosca, Lady Macbeth (Macbeth), Leonora (Fidelio). Z českého repertoáru ztvárnila Kostelničku (Její pastorkyňa), Emilii Marty (Věc Makropulos), Miladu (Dalibor), Libuši, Šárku, Evu a další. Natočila několik kompletních operních nahrávek. V roce 2011 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v opeře. Cenu odmítla převzít se zdůvodněním, že si ocenění zasloužila už mnohem dříve.[3]
Pedagogická činnost
Od roku 1991 byla profesorkou na pražské AMU.[4] Též spolupracovala s Pěveckou konzervatoří Praha Josefa Rybičky.
Ocenění
Odkazy
Reference
- Zemřela uznávaná operní pěvkyně Naděžda Kniplová, před lety odmítla Thálii. iDNES.cz [online]. 2020-01-14 [cit. 2020-01-14]. Dostupné online.
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 219.
- http://kultura.idnes.cz/divadlo.aspx?c=A110324_150252_divadlo_ob
- Český biografický slovník XX. století II, s. 87.
Literatura
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 282.
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha : Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 118–119.
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 219–220.
- Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 7–11.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 87.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Naděžda Kniplová
- Naděžda Kniplová v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Naděžda Kniplová v databázi Archivu Národního divadla
- Naděžda Kniplová v archivu Národního divadla Brno
- Naděžda Kniplová ve Filmové databázi
- Naděžda Kniplová na Kinoboxu.cz
- Slavní pěvci Národního divadla
- Čeští operní pěvci
- Rozhovor s Naděždou Kniplovou k životnímu jubileu na stránkách Opera Plus (1)
- Rozhovor s Naděždou Kniplovou k životnímu jubileu na stránkách Opera Plus (2)
- Rozhovor s Naděždou Kniplovou k životnímu jubileu na stránkách Opera Plus (3)