Hall of Fame Open

Hall of Fame Open, oficiálně Hall of Fame Open for the Van Alen Cup,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v americkém Newportu na Rhode Islandu, v prvním dějišti grandslamu US Championships. Od roku 1976 každoročně probíhá v červenci týden po Wimbledonu, jakožto úvodní událost americké letní sezóny. Dějištěm se staly otevřené travnaté dvorce areálu Newport Casino, otevřeného v červenci 1880. Od roku 1954 v klubu sídlí Mezinárodní tenisová síň slávy. V závěru turnaje, během víkendu, jsou do síně slávy každoročně uváděny nové osobnosti.[2][3]

Hall of Fame Open
Hall of Fame Open for the Van Alen Cup
Centrální dvorec areálu

Založeno1976
OdehránoHall of Fame Open 2021
MístoNewport, Rhode Island Spojené státy americké Spojené státy americké
DějištěMezinárodní tenisová síň slávy
Souřadnice41°28′59″ s. š., 71°18′25″ z. d.
Povrchtráva / venku
Soutěže28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace535 535 USD
Prize money466 870 USD
Obdobíčervenec
ŘeditelBrewer Rowe
ATP Tour
1990–1997ATP World Series
1998–2008ATP International Series
2009–ATP Tour 250

www.halloffameopen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vedlejší dvorce areálu

V letech 1976–1989 se turnaj hrál v rámci okruhu Grand Prix, jenž byl v sezóně 1990 nahrazen ATP Tour. Od sezóny 2009 je řazen do kategorie ATP Tour 250, jakožto jediný travnatý turnaj mimo evropský kontinent.[2] V sezóně 2021 se stal částí severoamerické série na tvrdých betonech US Open Series.

Historie

Počátky tenisu v Newportu na Rhode Islandu jsou spjaty s ranou érou amerického tenisu. Sedmiakrový sportovní klub Newport Casino byl pro místní rezidenty otevřen v červenci 1880. Slovo „Casino“ je odvozeno z italského „la casina“, znamenající “malý dům”, a nemělo souvislost s hazardem. Roku 1881 se v areálu odehrál úvodní ročník tenisového grandslamu US National Lawn Tennis Championships, jenž na newportských travnatých dvorcích probíhal do roku 1914.[2][3]

Mezi lety 1915–1964 se v Newportu hrál turnaj Newport Casino Invitational, kterého se zúčastnili také Bill Tilden, Bill Johnston, Don Budge, Pancho Gonzales, Ken Rosewall, Rod Laver a Roy Emerson. V období 1965–1967 na něj navázal VASSS Pro Tennis Championships, kde byl poprvé v tenise vyzkoušen devítibodový tiebreak.[4] Mezi roky 1971–1974 do Newportu premiérově zavítal ženský profesionální tenis v podobě Virginia Slims of Newport, s účastí Kerry Melvilleové, Margaret Courtové, Billie Jean Kingové a Chris Evertové. Následně se na kurty klubu vrátil mezi sezónami 1983–1990.[2][3]

V roce 1976 byla založena mužská profesionální událost Hall of Fame Tennis Championships, která se do roku 1989 hrála v rámci okruhu Grand Prix. Se vznikem ATP Tour v sezóně 1990 byla do túry včleněna. Až do prvního titulu Američana Johna Isnera na Hall of Fame Tennis Championships 2011 dvouhru nikdy nevyhrál nejvýše nasazený tenista.[5] Isner v Newportu prožil debut na okruhu ATP již v roce 2007. Titulem z Hall of Fame Open 2019 se pak stal prvním čtyřnásobným vítězem turnaje.[6] Navázal tak na trofeje z let 2011, 2012 a 2017, kdy se stal po Haasovi druhým tenistou od zavedení statistik ATP v roce 1991, jenž na turnaji nečelil žádnému brejkbolu.[7][3]

Mezi šampiony se zařadili i bývalá světová jednička Lleyton Hewitt, čtvrtý hráč žebříčku Greg Rusedski, grandslamový finalista Mark Philippoussis, či dvojnásobný vítěz grandslamu Johan Kriek.[3]

Trofej

Vítěz dvouhry získává Van Alen Cup (Pohár Vana Alena), stříbrnou trofej z dílny klenotnictví Tiffany & Co., pojmenovanou po americkém tenistovi a funkcionáři Jimmy Van Alenovi, jenž v 50. letech dvacátého století působil jako prezident newportského tenisového klubu. Z jeho iniciativy vznikla Mezinárodní tenisová síň slávy, když za její zřízení lobboval u vedení Americké tenisové asociace.

Van Alenovým příspěvkem světovému tenisu byl jeho vynález tiebreaku, hraného do devíti bodů, formou náhlé smrti při stavu míčů 8:8, kdy měli oba hráči setbol či mečbol. S myšlenkou zkrácené hry přišel v roce 1954.[8] Experimentálně byl tiebreak vyzkoušen na turnaji v Newport Casinu roku 1965. Na program hlavní soutěže se poprvé dostal během únorového U.S. Pro Indoor Championships 1970 ve Filadelfii. Do grandslamu byl zařazen na US Open 1970. V první hrací den, 2. září 1970, dospěl set do tiebreaku téměř v polovině ze 46 odehraných zápasů. Část hráčů podepsala protest adresovaný vedení newyorského grandslamu. Důvodem rozhodnutí Americké tenisové asociace bylo také zkrácení nadměrně dlouhých zápasů pro televizní diváky po uzavření smlouvy se stanicí CBS.[8] Na US Open 1975 pak následovala modifikace tiebreaku na standardní 7bodovou verzi.[8][9][10][4]

Vývoj názvu

  • 1976–1984: Miller Lite Hall of Fame Championships
  • 1985–1990: Volvo Hall of Fame Tennis Championships
  • 1991–2003: Miller Lite Hall of Fame Championships
  • 2004–2012: Campbell's Hall of Fame Tennis Championships
  • 2013–2016: Hall of Fame Tennis Championships
  • 2017–2018: Dell Technologies Hall of Fame Open
  • 2019–: Hall of Fame Open[2]

Přehled finále

Dvouhra

Rok vítěz finalista výsledek
2021 Kevin Anderson Jenson Brooksby7–6(10–8), 6–4
2020nehráno pro pandemii koronaviru
2019 John Isner Alexandr Bublik7–6(7–2), 6–3
2018 Steve Johnson Ramkumar Ramanathan7–5, 3–6, 6–2
2017 John Isner Matthew Ebden6–3, 7–6(7–4)
2016 Ivo Karlović Gilles Müller6–7(2–7), 7–6(7–5), 7–6(14–12)
2015 Rajeev Ram Ivo Karlović7–6(7–5), 5–7, 7–6(7–2)
2014 Lleyton Hewitt Ivo Karlović6–3, 6–7(4–7), 7–6(7–3)
2013 Nicolas Mahut Lleyton Hewitt5–7, 7–5, 6–3
2012 John Isner Lleyton Hewitt7–6(7–1), 6–4
2011 John Isner Olivier Rochus7–5, 7–6(7–4)
2010 Mardy Fish Olivier Rochus5–7, 6–3, 6–4
2009 Rajeev Ram Sam Querrey6–7(3–7), 7–5, 6–3
2008 Fabrice Santoro Prakash Amritraj6–3, 7–5
2007 Fabrice Santoro Nicolas Mahut6–4, 6–4
2006 Mark Philippoussis Justin Gimelstob6–3, 7–5
2005 Greg Rusedski Vince Spadea7–6(7–3), 2–6, 6–4
2004 Greg Rusedski Alexander Popp7–6(7–5), 7–6(7–2)
2003 Robby Ginepri Jürgen Melzer6–4, 6–7(3–7), 6–1
2002 Taylor Dent James Blake6–1, 4–6, 6–4
2001 Neville Godwin Martin Lee6–1, 6–4
2000 Peter Wessels Jens Knippschild7–6(7–3), 6–3
1999 Chris Woodruff Kenneth Carlsen6–7(5–7), 6–4, 6–4
1998 Leander Paes Neville Godwin6–3, 6–2
1997 Sargis Sargsian Brett Steven7–6(7–0), 4–6, 7–5
1996 Nicolas Pereira Grant Stafford4–6, 6–4, 6–4
1995 David Prinosil David Wheaton7–6(7–3), 5–7, 6–2
1994 David Wheaton Todd Woodbridge6–4, 3–6, 7–6(7–5)
1993 Greg Rusedski Javier Frana7–5, 6–7(7–9), 7–6(7–5)
1992 Bryan Shelton Alexander Antonitsch6–4, 6–4
1991 Bryan Shelton Javier Frana3–6, 6–4, 6–4
1990 Pieter Aldrich Darren Cahill7–6, 1–6, 6–1
1989 Jim Pugh Peter Lundgren6–4, 4–6, 6–2
1988 Wally Masur Brad Drewett6–2, 6–1
1987 Dan Goldie Sammy Giammalva Jr.6–7, 6–4, 6–4
1986 Bill Scanlon Tim Wilkison7–5, 6–4
1985 Tom Gullikson John Sadri6–3, 7–5
1984 Vidžaj Amritraž Tim Mayotte3–6, 6–4, 6–4
1983 John Fitzgerald Scott Davis2–6, 6–1, 6–3
1982 Hank Pfister Mike Estep6–1, 7–5
1981 Johan Kriek Hank Pfister3–6, 6–3, 7–5
1980 Vidžaj Amritraž Andrew Pattison6–1, 5–7, 6–3
1979 Brian Teacher Stan Smith1–6, 6–3, 6–4
1978 Bernard Mitton John James6–1, 3–6, 7–6
1977 Tim Gullikson Hank Pfister6–4, 6–4, 5–7, 6–2
1976 Vidžaj Amritraž Brian Teacher6–3, 4–6, 6–3, 6–1

Čtyřhra

Rok vítězové finalisté výsledek
2021 William Blumberg
Jack Sock
Austin Krajicek
Vasek Pospisil
6–2, 7–6(7–3)
2020nehráno pro pandemii koronaviru
2019 Marcel Granollers
Sergij Stachovskij
Marcelo Arévalo
Miguel Ángel Reyes-Varela
6–7(10–12), 6–4, [13–11]
2018 Jonatan Erlich
Artem Sitak
Marcelo Arévalo
Miguel Ángel Reyes-Varela
6–1, 6–2
2017 Ajsám Kúreší
Rajeev Ram
Matt Reid
John-Patrick Smith
6–4, 4–6, [10–7]
2016 Samuel Groth
Chris Guccione
Jonathan Marray
Adil Shamasdin
6–4, 6–3
2015 Jonathan Marray
Ajsám Kúreší
Nicholas Monroe
Mate Pavić
4–6, 6–3, [10–8]
2014 Chris Guccione
Lleyton Hewitt
Jonatan Erlich
Rajeev Ram
7–5, 6–4
2013 Nicolas Mahut
Édouard Roger-Vasselin
Tim Smyczek
Rhyne Williams
6–7(4–7), 6–2, [10–5]
2012 Santiago González
Scott Lipsky
Colin Fleming
Ross Hutchins
7–6(7–3), 6–3
2011 Matthew Ebden
Ryan Harrison
Johan Brunström
Adil Shamasdin
4–6, 6–3, [10–5]
2010 Carsten Ball
Chris Guccione
Santiago González
Travis Rettenmaier
6–3, 6–4
2009 Jordan Kerr
Rajeev Ram
Michael Kohlmann
Rogier Wassen
6–7(6–8), 7–6(9–7), [10–6]
2008 Mardy Fish
John Isner
Rohan Bopanna
Ajsám Kúreší
6–4, 7–6(7–1)
2007 Jordan Kerr
Jim Thomas
Nathan Healey
Igor Kunicyn
6–3, 7–5
2006 Robert Kendrick
Jürgen Melzer
Jeff Coetzee
Justin Gimelstob
7–6(7–3), 6–0
2005 Jordan Kerr
Jim Thomas
Graydon Oliver
Travis Parrott
7–6(7–5), 7–6(7–5)
2004 Jordan Kerr
Jim Thomas
Gregory Carraz
Nicolas Mahut
6–3, 6–7(5–7), 6–3
2003 Jordan Kerr
David Macpherson
Julian Knowle
Jürgen Melzer
7–6(7–4), 6–3
2002 Bob Bryan
Mike Bryan
Jürgen Melzer
Alexander Popp
7–5, 6–3
2001 Bob Bryan
Mike Bryan
André Sá
Glenn Weiner
6–3, 7–5
2000 Jonatan Erlich
Harel Levy
Kyle Spencer
Mitch Sprengelmeyer
7–6(7–2), 7–5
1999 Wayne Arthurs
Leander Paes
Sargis Sargsian
Chris Woodruff
6–7, 7–6, 6–3
1998 Doug Flach
Sandon Stolle
Scott Draper
Jason Stoltenberg
6–2, 4–6, 7–6
1997 Justin Gimelstob
Brett Steven
Kent Kinnear
Aleksandar Kitinov
6–3, 6–4
1996 Marius Barnard
Piet Norval
Paul Kilderry
Michael Tebbutt
6–7, 6–4, 6–4
1995 Joern Renzenbrink
Markus Zoecke
Paul Kilderry
Nuno Marques
6–1, 6–2
1994 Alexander Antonitsch
Greg Rusedski
Kent Kinnear
David Wheaton
6–4, 3–6, 6–4
1993 Javier Frana
Christo van Rensburg
Byron Black
Jim Pugh
4–6, 6–1, 7–6
1992 Royce Deppe
David Rikl
Paul Annacone
David Wheaton
6–4, 6–4
1991 Gianluca Pozzi
Brett Steven
Javier Frana
Bruce Steel
6–4, 6–4
1990 Darren Cahill
Mark Kratzmann
Todd Nelson
Bryan Shelton
7–6, 6–2
1989 Patrick Galbraith
Brian Garrow
Neil Broad
Stefan Kruger
2–6, 7–5, 6–3
1988 Kelly Jones
Peter Lundgren
Scott Davis
Dan Goldie
6–3, 7–6
1987 Dan Goldie
Larry Scott
Chip Hooper
Mike Leach
1–6, 6–3, 7–5
1986 Vidžaj Amritraž
Tim Wilkison
Eddie Edwards
Francisco González
4–6, 7–5, 7–6
1985 Peter Doohan
Sammy Giammalva Jr.
Paul Annacone
Christo Van Rensburg
6–1, 6–3
1984 David Graham
Laurie Warder
Ken Flach
Robert Seguso
6–4, 7–6
1983 Vidžaj Amritraž
John Fitzgerald
Tim Gullikson
Tom Gullikson
6–3, 6–4
1982 Andy Andrews
John Sadri
Syd Ball
Rod Frawley
3–6, 7–6, 7–5
1981 Brad Drewett
Erik Van Dillen
Kevin Curren
Billy Martin
6–2, 6–4
1980 Andrew Pattison
Butch Walts
Fritz Buehning
Peter Rennert
7–6, 6–4
1979 Robert Lutz
Stan Smith
John James
Chris Kachel
6–4, 7–6
1978 Tim Gullikson
Tom Gullikson
Colin Dibley
Bob Giltinan
6–4, 6–4
1977 Ismail El Shafei
Brian Fairlie
Tim Gullikson
Tom Gullikson
6–7, 6–3, 7–6

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hall of Fame Open na anglické Wikipedii.

  1. 2019 HALL OF FAME OPEN [online]. International Tennis Hall of Fame [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
  2. TOURNAMENT HISTORY [online]. Hall of Fame Open [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Tennis and the Newport Casino [online]. International Tennis Hall Of Fame & Museum, 2011 [cit. 2020-03-19]. S. 83–96. Dostupné online. (anglicky)
  4. THE VAN ALEN CUP [online]. Hall of Fame Open [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Isner Breaks "Casino Curse"; Claims Second Career Title [online]. ATP World Tour.com, 10-07-2011 [cit. 2011-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Isner Makes History With Fourth Newport Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
  7. John Isner wins 3rd Hall of Fame title [online]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  8. RENNER, Rick. The US Open introduced the tiebreak set 50 years ago today [online]. USTA, 2020-09-02 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
  9. GRIMSLEY, Will. Tennis: Its History, People and Events. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall, 1971. Dostupné online. ISBN 0139033777. S. 26–30. (anglicky)
  10. TIGNOR, Steve. 1970: The Tiebreaker Is Introduced [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.