Věc Makropulos (opera)

Premiéra opery Věc Makropulos se uskutečnila 18. prosince 1926 v Národním divadle v Brně[1] za Janáčkovy účasti:

dirigent: František Neumann

režie: Ota Zítek

výtvarník: Josef Čapek

Emilia Marty: Alexandra Čvanová

Albert Gregor: Emil Olšovský

Baron Prus: Zdeněk Otava

V Národním divadle v Praze byla opera uvedena poprvé v roce 1928 (premiéra 1. března). Následovala uvedení v letech 1956, 1965, 1977, 1985 a 1993[2] Poslední zdejší uvedení proběhlo v roce 2008.[2]

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo tuto operu scénicky roku 1964 [3] a pak ještě roku 2012 v koncertním provedení s Evou Urbanovou v hlavní roli.[4] V předvečer 90. výročí od své premiéry ji na svém reportoáru mělo opetovně Národní divadlo Brno a to koprodukci s GöteborgsOperan v režii Davida Radoka.[5] Pro sezonu 2020-21 nachystalo premiéru této opery též plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla[6] Jedná o její první zdejší uvedení.

Věc Makropulos se dostává stále častěji též na světová jeviště, a to zejména na ta v německy mluvících zemích. V posledních letech ji uvedli mj. ve Vídni (2015), Innsbrucku (2016), Berlíně (2016), Darmstadtu (2018), Curychu (2019), či Bonnu (2019).[7] Inscenaci Vlámské opery v Antwerpách bylo možné vidět v roce 2016 v rámci festivalu Janáček Brno.[8]

V kanceláři solicitátora Vítka u advokáta Kolenatého se rozvine expozice děje. Už skoro sto let se táhne soudní spor mezi rodinou Gregorů a rodem barona Josefa Ferninanda Prusa o statek Loukov. Před sporem na panství vládl baron Prus, který zemřel bez potomků a bez závěti. V dědictví nastoupil jeho bratranec Emerich. Ovšem proti němu vystoupili synovec Prusovy matky baron Szephazy s žalobou o celé dědictví a jakýsi Ferdinand Karel Gregor s nároky na statek Loukov. Bez závěti se soudní spor vleče až do teď. Gregor si na obhajobu vzal advokáta Kolenatého a po něm to přebírali jeho potomci až k současnému dr. Kolenatému, který zastupuje Alberta Gregora, což je vnuk Ferdinanda Gregora. Na druhé straně stojí Jaroslav Prus. Vypadá to, že Jaroslav proces vyhraje, pokud se nenajde závěť Josefa Ferdinanda Pruse, která by zněla ve prospěch Albertova děda. Albert už je zoufalý a naděje na jeho dědictví se rozplývá. Zvrat do situace přinese zpěvačka Emilia Marty. Ta se dozví o sporu a vstupuje do kanceláře, kde vylíčí, co přesně ví. Prozradí, kde je uložena závěť, která je ve prospěch Ferdinanda Gregora. Advokát jde do Prusova domu a závěť opravdu nalezne. Emilia Marty vyžaduje od Alberta Gregora jako odměnu za závěť, že ji odevzdá řecké listiny, které byly v majetku jeho praděda. Listiny si však ponechal Prus, který je nalezl v závěti ve žluté obálce, a nechce je Emilii vydat. K výhře Alberta ve sporu chybí doklad, že synem Prusovým, který je označen za dědice, byl skutečně Ferdinand Gregor. Emilia slíbí, že takový doklad advokátovi pošle.

Po představení opery vypravuje uklízečka strojníkovi o slavném úspěchu zpěvačky. Blouzní o ní i Kristína, dcera solicitátora Vítka, a Emiliině kráse podléhá i Kristinin milý, Prusův syn Janek. Za Emilií přispěchá sem i Prusa, Albert a slabomyslný stařec Hauk, který ve zpěvačce pozná svou někdejší lásku, španělskou cikánku Eugenii. V rozhovoru s Prusem prozradí Emilia další podrobnosti o Josefu Prusovi i o jeho záhadné milence Elině. Zde je také poprvé zmíněno jméno Elina Makropulos, které je uvedeno v matričním zápise u matky Ferdinanda Gregora. Prus proto tvrdí, že ne Gregor, ale právě Makropulos by mohl být jedině dědicem. Emilia tedy slíbí další doklad, že Gregor a Makropulos byli vlastně jedna a tatáž osoba. Emilia opět vyžaduje vydání žluté obálky s listinami, ale Prus stále odmítá. Vynucuje si proto listiny od Janka, který je má z lásky k ní otci ukrást. To vyslechne Prus a slíbí listiny odměnou za lásku.

Děj se přesouvá k Emilii do ložnice. Prus je překvapen podivnou chladností své milenky, když následně se dozví, že jeho syn Janek se zabil, dozvěděv se o otcově návštěvě u Emilie. Následně se rozvíjejí bouřlivé scény od vstupu Hauka, který vyzývá Emilii, aby s ním uprchla, až po vstup advokáta, Vítka, Gregora a Kristíny. Advokát prohlašuje dokument poslaný mu Emilií za padělek, protože je na něm podpis stejným rukopisem jako na fotografii, kterou Emilia dala Kristíně. Všichni se nakonec vrhají na Emiliin kufřík, kde objeví listiny s podpisem různých jmen, vždy téhož rukopisu a iniciály E. M. Emilia konečně prozradí tajemství. Je dcerou lékaře Makropula, který vynalezl pro císaře Rudolfa II. elixír mládí - lektvar prodlužující lidský život o 300 let a musel ho vyzkoušet na ní, své dceři Elině Makropulos. Prožila za ta léta několik životů a ztratila schopnost citu, lásky, ale i nenávisti a smyslu pro dobro či zlo. Život ji omrzel, ale přesto když se blížil konec třísetleté lhůty, přišla sem - nikoli kvůli uměleckému úspěchu, ale aby vyzvedla z pozůstalosti svého někdejšího milence Josefa Ferdinanda Pruse, jediného člověka, kterého před sto lety milovala, co mu kdysi zapůjčila. A byl to právě otcův recept, ona "Věc Makropulos", díky které by si znovu prodloužila mládí. Po prozrazení svého tajemství si uvědomí nicotu svého života a listinu nabízí komukoliv z přítomných. Všichni ji odmítají a Kristina ji vezme do rukou a zničí. Emilia vykřikne "Pater hemon" a padá k zemi.

• ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Leoš Janáček, s. 184–188.
• Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 25, 196
• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 285.
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 760–762.

• Dílo Věc Makropulos (opera) ve Wikizdrojích
• Věc Makropulos v databázi Archivu Národního divadla
• Rozbor díla od Miroslava Nováka z listopadu 1998 na stránkách Heidelberské univerzity
• Věc Makropulos, titulky v maďarštině, na YouTube.com