Bitva o Bagdád (2003)

Satelitní snímek Bagdádu pořízený NASA 2. dubna 2003. Viditelný kouř z požárů ropných vrtů, kterým se pokoušelo město bránit útočícím vzdušným silám.

Útok na Bagdád vedly jednotky 3. pěší divize americké armády a 1. divize americké námořní pěchoty. Americká vojska měla k dispozici tanky M1 Abrams, bojová vozidla pěchoty M2 Bradley či transportéry M113. Leteckou podporu jim poskytovaly bojové letouny Harrier GR7, A-10 či bombardéry B-52. Většina z 36 000 iráckých vojáků se nacházela na obranné linii zhruba 50 km od města. Do boje se kromě armády a milicí zapojili i dobrovolníci ze zahraničí.

V dobách nejintenzivnějších bojů prováděla koaliční letadla až tisíc náletů denně. Většina z nich byla zaměřena na postavení irácké republikánské gardy a speciální republikánské gardy. Kromě toho bylo z letadel shozeno kolem 200 000 letáků vyzývajících civilisty, aby neopouštěli své domovy. Ztráty amerického letectva byly minimální. Nedaleko města Karbalá přišlo o vrtulník Black Hawk a u Bagdádu byl sestřelen jeden F-18C Hornet.

Opuštěný irácký tank T-72 Asad Babil

První letecké útoky byly spuštěny již 19. března, krátce poté, co se zjistilo, že pokus o zabití Saddáma Husajna nevyšel. Ke zintenzivnění bombardování došlo 21. března. Ještě před vstupem do města se americká vojska dostala do bojů s iráckou speciální republikánskou gardou. Přesto byly podle vyjádření generálmajora Victora Renuarta dveře do Bagdádu pro koaliční vojska otevřeny. Britský deník The Guardian přinesl informace, podle kterých se podařilo v časných fázích bojů obsadit několik klíčových objektů včetně dvou prezidentských paláců a na jistý čas se jim podařilo obklíčit některé vládní budovy včetně ministerstva vnitra. Nicméně 24. března upozornil americký generál Barry McCaffrey v rozhovoru pro BBC Newsnight na fakt, že pokud bude irácký odpor silný a dobře organizovaný mohou koaliční vojska ztratit až 3 000 mužů.

4. dubna se jednotky 1. brigády 3. pěší divize dostali k bagdádskému mezinárodnímu letišti. Jak se ukázalo šlo o jedno z nejlépe Bránění postavení o které se během války bojovalo. O intenzitě několikahodinových bojů vypovídá i první Medaile cti která byla udělena příslušníkovi 3. pěší divize od dob 2. světové války. Vyznamenán byl seržant první třídy Paul Ray Smith. Bagdádské letiště představovalo v následujících letech důležitý dopravní uzel pro koaliční vojska v Iráku.

Vstup na mezinárodní letiště Bagdád

5. dubna, den po obsazení letiště, byla vyslána obrněná jednotka na průzkum města. Jednotka patřící pod 2. brigádu vyrazila z pozic nacházejících se jižně od města a postupovala po hlavních dopravních trasách směrem k letišti. Cílem bylo zhodnotit stav obrany města. Jednotka nehlásila žádný organizovaný odpor, takže bez závažnějších problémů dorazila k letišti. Z technických důvodů byl ve městě zanechán jeden tank, který později zničilo americké letectvo. Irácké ministerstvo informací zveřejnilo vlastní zprávu podle které byl tank zničen iráckými vojsky.

O dva dny došlo k dalšímu průniku do města. Plánovaná trasa se shodovala s trasou před dvěma dny. Obrana byla posílena několika novými postaveními, což vyvolávalo obavy ze silnějšího odporu nepřítele. Velitel 2. brigády plukovník David Perkins nařídil postup na sever po staré trase, avšak pak se jednotky otočily směrem na východ a ne na západ jako před dvěma dny. Následně bylo za jediný den dobyto vládní centrum známé dnes jako "Zelená zóna", což výrazně urychlilo plán dobývání města.

7. dubna obsadila americké vojska prezidentský palác u řeky Tigris. Očekávalo se, že zbylí představitelé režimu se budou ukrývat ve vládním komplexu nedaleko Saddámova rodiště ve městě Tikrít. Po obsazení paláce vyzvala americká vojska prostřednictvím médií obránce, aby se vzdali, jinak bude město čelit rozsáhlému útoku. Protože obrana nebyla nijak řízena a představitelé režimu opustili své pozice, padlo město do rukou koaličních vojsk.