Akademické gymnázium Štěpánská

Akademické gymnázium (AG) bylo založeno roku 1556 při jezuitské koleji v Klementinu.[3] Název je označením školy, původně přípravky jezuitské akademie, později připojené k univerzitě. Studenti se automaticky stali akademickými občany. Po zániku tohoto práva bylo toto označení ponecháno jen čtyřem gymnáziím,[4] z nichž je pražské akademické gymnázium nejstarší, a tedy je i nejstarším gymnáziem ve střední Evropě. Někdy se proto lze setkat s názvem Staročeské gymnázium.

Po většinu historie výuka trvala 8 let ve dvou stupních, po školské reformě roku 1953 se stalo školou tříletou, byl to takzvaný třetí stupeň jedenáctiletky, později rozšířené na čtyřletou docházku tzv. dvanáctiletky čili Střední všeobecně vzdělávací škola, která měla kromě denního studia také formu večerní školy pro pracující. V této večerní škole roku 1954 maturoval Václav Havel. V roce 1968 byla opět otevřena 1 třída tzv. experimentálního osmiletého gymnázia, v roce 1969 další dvě, ale v roce 1970 byl "experiment" zrušen a všechny tři třídy byly převedeny zpět na základní školu.

Historii budovy a gymnázia je shrnuta například zde.[5] Jezuitský řád byl zrušen roku 1773. Roku 1783 bylo gymnázium císařským rozhodnutím přesunuto do budovy bývalé jezuitské semináře u sv. Václava čp. 240 v Husově ulici (kde pak od roku 1786 sídlila i Česká stavovská inženýrská škola - dnešní České vysoké učení technické v Praze). Roku 1805 se gymnázium vrátilo zpět do Klementina čp. 190. Zde ale nezůstalo dlouho a bylo přemístěno do pronajatých prostor v soukromém domě v Divadelní ulici (původní čp. 995/8). Protože se rozšiřovalo, několik jejích paralelek bylo roku 1874 umístěno v Celetné ulici (původní čp. 596/15) "U města Paříže".^[zdroj?] Z nich později vzešlo gymnázium v Truhlářské. Od roku 1882/1883 na Praze I.[6] Sídlilo v domě čp. 995 na Smetanově nábřeží. Roku 1902 se přestěhovalo do budovy v ulici Na Rejdišti č.o. 1 (dnes hudební konzervatoř). Z této své budovy se gymnázium v roce 1920 přesunulo na Nové Město na místo dnešní Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy elektrotechnické Františka Křižíka Na Příkopě 856/16 (vedle gymnázia Piaristů) a roku 1945 do Štěpánské ulice č.o. 22, budovy Německého státního reálného gymnázia.

Několik stovek, některé uvádí Almanach[7]

Později zde studovali nebo vyučovali například:^[zdroj?]

Zaměření gymnázia je všeobecné, každoročně se otevírají 3–4 třídy. Uchazeči si vybírají mezi posílenou výukou přírodních věd, společenských věd a francouzštiny.[2]

Ve všech třídách je povinně vyučována angličtina a další živý jazyk z nabídky němčina, francouzština, španělština a ruština. Ve třídách společenskovědního a francouzského zaměření je v prvních dvou letech studia vyučována i latina, škola nabízí i klasickou řečtinu a čínštinu jako nepovinný předmět. Studenti mohou získat mezinárodní jazykové certifikáty FCE, CAE, DELF a DELE[2]

Od třetího ročníku se mohou studenti profilovat formou volitelných předmětů. Ve třetím ročníku si každý student z nabídky vybírá 2 nebo 3 dvouleté předměty, ve čtvrtém ročníku k nim přibírá další 2 jednoleté. Všichni studenti pak mohou navštěvovat nepovinné předměty, které nabízejí možnost kulturního a sportovního vyžití a možnost zlepšovat se v některých povinných předmětech.[2]