Kamil Novotný

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1918 se stal úředníkem Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1936 se stal odborovým radou a v roce 1947 byl jmenován odborovým přednostou.

Po únorovém převratu byl dne 1. března 1948 propuštěn ministrem Zdeňkem Nejedlým. Ztratil tak smysl životra, žil ve finančním nedostatku. Onemocněl a v roce 1959 zemřel. Díky úsilí manželky Anny Novotné byl teprve v roce 1969 morálně rehabiliutován.[2]

Uspořádal výstavy českého výtvarného umění v Československu a v zahraničí (v Jugoslávii, Francii, Holandsku, Rakousku, Sovětském svazu atd.), pro řadu z nich psal i texty do katalogů.

Opatroval pozůstalosti umělců, například Štursovu pozůstralost v Tróji.[2]

Byl mimořádným členem a dlouholetým jednatelem Spolku výtvarných umělců Mánes.[p 1]

Od roku 1928 psal výtvarné kritiky a referáty pro deník Právo lidu.

Od roku 1919 působil jako redaktor Časopisu Společnosti přátel starožitností.

V letech 1938–1943 působil jako redaktor časopisu Zprávy památkové péče.

Písemná pozůstalost Kamila Novotného je uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví, který ji získal v roce 1981. Obsahuje dokumenty z let 1898–1974, převážně jen doklady. Dále se zde nalézá korespondence s Emilem Fillou, Alfredem Fuchsem, Jaromírem Johnem, Karlem Košťálem, Jaroslavem Kvapilem, Václavem Poláčkem, Janem Slavíčkem, Spolkem výtvarných umělců Mánes a se Zdeňkem Wirthem. Dále jsou zde uchovány výstřižky s dobovými recenzemi a referáty. Pozůstalost zabírá šest archivních kartónů a má označnení 52/81.[2]