Tereza Boučková

Tereza Boučková je nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta a jeho druhé ženy Anny Kohoutové, asistentky režie. Bratr Ondřej, malíř a scénograf, žije v Rakousku a sestra ve Švýcarsku.

Po absolvování základní školy studovala na dvouleté ekonomické škole, brzy ale přestoupila na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, kde v roce 1976 maturovala. Po maturitě podepsala Chartu 77 a pak pracovala mj. jako uklízečka, poštovní doručovatelka, domovnice nebo balička gramofonových desek. Další studium jí nebylo umožněno, ale vzdělávala se soukromě, složila státní zkoušku z angličtiny, navštěvovala přednášky tzv. bytových univerzit.

Několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU. Svůj herecký talent mohla uplatnit jen v disidentských představeních konaných v bytě Vlasty Chramostové, např. v roce 1978 spolu s ní, svým otcem Pavlem Kohoutem, Pavlem Landovským a Vlastou Třešňákem účinkovala v inscenaci Kohoutovy adaptace Shakespearova Macbetha (Play Macbeth).

Od roku 2001 je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu.

Angažuje se v ochraně životního prostředí, podporuje mj. Hnutí DUHA, Děti Země. V Evropských volbách 2004 kandidovala za Stranu zelených.[1]

Po krátkém prvním manželství se v roce 1985 podruhé provdala za Ing. Jiřího Boučka, se kterým se přestěhovala do chaty svých prarodičů v osadě Záhrabská (Vráž u Berouna, v katastru obce Svatý Jan pod Skalou), kde žijí dodnes. Mají tři syny, dva adoptované, Dominika a Mariána, a jednoho vlastního, Vincka (*1991).

Literární práci se Tereza Boučková věnuje od konce osmdesátých let jako prozaička. Na konci 80. let 20. století samizdatově (edice Expedice, časopisy Revolver Revue, Host) publikovala několik povídek, povídka Indiánský běh vyvolala rozruch, neboť se v ní autorka kriticky vyjádřila k řadě známých osobností, např. ke svému otci Pavlu Kohoutovi nebo Václavu Havlovi. Podle této povídky je také pojmenována celá kniha (sbírka tří próz Indiánský běh, Žena z okolí Týru a Krok, sun, krok…), za kterou obdržela Cenu Jiřího Ortena (1990). Až poté vyšla kniha oficiálně, v roce 1991 v nakladatelství Fragment a o rok později v nakladatelství Grafoprint v rozšířeném vydání ilustrovaném autorčiným bratrem Ondřejem Kohoutem pod názvem Indiánský běh a Končiny štěstí, končiny ticha. Kniha byla přeložena do několika jazyků. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení.

V první polovině 90. let napsala divadelní hry Romeo na kolečkách a Hana a Marie.

Prózy Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže, Krákorám jsou jednotlivě zastoupeny v antologiích české literatury v USA, Velké Británii, Dánsku, Polsku, Srbsku, Koreji atd., časopisecky byly publikovány v mnoha dalších zemích.

Napsala také scénář k celovečernímu filmu Smradi, který měl premiéru v roce 2002 a byl nominován na Českého lva v sedmi kategoriích, jedna z nominací byla také za scénář. Děj je inspirován životním příběhem manželů Boučkových, adopcí dvou romských dětí.

Vystupuje také s písničkářem Bedřichem Ludvíkem. Setkali se v České televizi, kde Bedřich Ludvík byl jedním z dramaturgů filmu Smradi. Pro časopis Reportér píše fejetony v rubrice Po přeslici.