Kraje v Česku

Krajské dělení ve středověku

Dvanáct českých krajů vytvořil v polovině 13. století Přemysl Otakar II., nahradil jimi původní zřízení hradské. Na Moravě existovaly předtím úděly. Na území českých zemí představovaly kraje od středověku až do 19. století, kdy byly původní kraje zrušeny, správní celky stojící mezi panstvími a zeměmi. Od vlády krále Jiřího z Poděbrad do roku 1714 existovalo v Čechách krajů 14, poté došlo opět k redukci na 12 krajů. Po vzniku Československa měly být zavedeny župy, ale zemské zřízení přetrvalo až do roku 1948. Tehdy bylo zákonem o krajském zřízení území Československa rozděleno na 19 „malých“ krajů (13 v české části státu a 6 na Slovensku). Zároveň byly zrušeny země jako správní jednotky, přičemž se jednalo o druhé (po Protektorátu) územně správní členění v dějinách, které nerespektovalo historické zemské hranice, kterýžto stav se už nezměnil. Sídelní města krajů a částečně i rozloha odpovídaly současným krajům v Česku. Hlavní město Praha byla součástí Pražského kraje, od 17. května 1954 se však na základě zákona o národních výborech stalo samostatným celkem – od té doby se rozrostl počet krajů na 14. Roku 1960 byly nahrazeny většími kraji.

„Velké“ kraje 1960–2020

České kraje v letech 1948–1959 a jejich členění na okresy

České kraje v letech 1960–2020 a jejich členění na okresy

Roku 1960 zákonem o územním členění státu vzniklo v Československu 10 (z toho 7 v české části) větších krajů, mimo hlavní město Prahu. Orgány nových „velkých“ krajů (krajské národní výbory) byly ustaveny téhož roku, v roce 1990 byly ale zrušeny.[3][4]

Názvy a sídla tehdejších krajů na českém území (samostatnou územní jednotkou, která z některých hledisek byla postavena na roveň těmto krajům, bylo území hlavního města Prahy):

1. Středočeský kraj se sídlem v Praze
2. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích
3. Západočeský kraj se sídlem v Plzni
4. Severočeský kraj se sídlem v Ústí nad Labem
5. Východočeský kraj se sídlem v Hradci Králové
6. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně
7. Severomoravský kraj se sídlem v Ostravě

Jelikož roku 2000 vznikly nové samosprávné kraje, existovaly v České republice dvě různé soustavy krajů několik let vedle sebe.[5] Definitivně byly staré územní kraje zrušeny zákonem o územně správním členění státu ke dni 1. ledna 2021 (krajských soudů a krajských státních zastupitelství se však reforma nedotkla[6][7]).

Samosprávné kraje Česka od roku 2000

Systém samosprávných krajů a obvodů obcí s rozšířenou působností

Vytvoření vyšších územně samosprávných celků předpokládá článek 99 Ústavy České republiky. Kraje byly vytvořeny 1. ledna 2000 ústavním zákonem o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který stanoví názvy a sídla krajů a vymezil jejich územní obvody výčtem okresů. Tyto kraje zhruba kopírují kraje z let 1948–1960, zároveň jsou české NUTS 3.^[zdroj?!] Samosprávné kompetence získaly na základě zákona o krajích (krajské zřízení) dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev.

Na hlavní město Prahu se ale zákon o krajích nevztahuje, Praze přiznává postavení a pravomoci obce a zároveň kraje zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Volby do krajských zastupitelstev se pak konají podle zákona č. 130/2000 Sb. Volby do zastupitelstva hlavního města Prahy se konají v termínech obecních voleb a podle jejich volebního systému. Agenda krajů byla významně rozšířena k 1. lednu 2003 v souvislosti se zrušením okresních úřadů.

Dvakrát byly některé z krajů přejmenovány: poprvé byl k 31. květnu 2001 (dnem vyhlášení) novelizačním ústavním zákonem č. 176/2001 Sb. přejmenován Budějovický kraj na Jihočeský kraj, Jihlavský kraj na Vysočinu, Brněnský kraj na Jihomoravský kraj a Ostravský kraj na Moravskoslezský kraj, podruhé pak ústavním zákonem č. 135/2011 Sb. k 1. srpnu 2011 Vysočina na Kraj Vysočina.

Zákonem č. 387/2004 Sb. bylo k 1. lednu 2005 přesunuto 25 obcí z kraje Vysočina do Jihomoravského kraje a tři obce (Huzová, Moravský Beroun, Norberčany) z Moravskoslezského kraje do Olomouckého kraje. Další změna hranic krajů proběhla k 1. 1. 2016 v souvislosti se zmenšením území vojenských újezdů. Některá vyčleněná katastrální území tak zákonem č. 15/2015 Sb. přešla z Karlovarského do Ústeckého kraje, z Jihomoravského do Olomouckého kraje a naopak z Olomouckého do Moravskoslezského kraje.

Novému krajskému uspořádání se postupně a částečně přizpůsobila i veřejná správa. Například dosavadních osm krajských ředitelství policie se dne 1. 1. 2010 změnilo na 14, která odpovídají územnímu správnímu členění České republiky.[8] Pouze organizace krajských soudů a krajských státních zastupitelství stále odpovídá dřívějšímu stavu, v nově ustavených krajských městech (vyjma Karlových Varů a v případě státního zastupitelství i Pardubic) jsou ale jejich pobočky.

školství

kraje zřizují střední školy[15][18]

zdravotnictví

zodpovědnost za nemocnice[15]

doprava

stavba a opravy silnic druhé a třetí třídy[15][18], integrované dopravní systémy[19], objednávání veřejné dopravy mezi městy a obcemi[20], vliv na stavbu a umístění dálnic skrze schvalování plánů územního rozvoje[16][21]

sociální služby

zodpovědnost za domovy pro seniory[19], kraje rozdělují příspěvky chudým a mají zodpovědnost za sociální zařízení [16][18]

ochrana přírody

kraje vyhlašují přírodní park, přírodní rezervaci nebo památku [18]

legislativa

zastupitelstvo kraje smí navrhovat Poslanecké sněmovně zákony a podávat stížnosti k Ústavnímu soudu[21]

rozdělování dotací z EU

kraje spolupracují na rozdělování financí z EU v rámci tzv. regionů soudružnosti (NUTS-2)

integrovaný záchranný systém

krajský úřad, hejtman a hasičský záchranný sbor kraje plní některé úkoly v rámci integrovaného záchranného systému.[22]

• 
  Hlavní město Praha
• 
  Středočeský kraj
• 
  Jihočeský kraj
• 
  Plzeňský kraj
• 
  Karlovarský kraj
• 
  Ústecký kraj
• 
  Liberecký kraj
• 
  Královéhradecký kraj
• 
  Pardubický kraj
• 
  Kraj Vysočina
• 
  Jihomoravský kraj
• 
  Olomoucký kraj
• 
  Moravskoslezský kraj
• 
  Zlínský kraj

Volby do zastupitelstev krajů se konají jednou za čtyři roky. Poprvé byly uspořádány v roce 2000 a jejich vítězem se stala ODS, stejně jako roku 2004. V letech 2008 a 2012 v krajských volbách zvítězila ČSSD. V krajských volbách v roce 2016 nejvíce hlasů získalo hnutí ANO. Ve volbách 2020 získalo ANO také většinu hlasů, avšak ve většině krajů skončilo v opozici.

14 krajů je uvedeno v číslovaném pořadí podle zákona, za pomlčkou je uvedeno sídlo kraje (tzv. krajské město).

• 
  1. Hlavní město Praha
• 
  2. Středočeský kraj – Praha
• 
  3. Jihočeský kraj (do 30. 5. 2001 Budějovický kraj) – České Budějovice
• 
  4. Plzeňský kraj – Plzeň
• 
  5. Karlovarský kraj – Karlovy Vary
• 
  6. Ústecký kraj – Ústí nad Labem
• 
  7. Liberecký kraj – Liberec
• 
  8. Královéhradecký kraj – Hradec Králové
• 
  9. Pardubický kraj – Pardubice
• 
  10. Kraj Vysočina (do 30. 5. 2001 Jihlavský kraj, poté do 1. 8. 2011 jen Vysočina) – Jihlava
• 
  11. Jihomoravský kraj (do 30. 5. 2001 Brněnský kraj) – Brno
• 
  12. Olomoucký kraj – Olomouc
• 
  13. Moravskoslezský kraj (do 30. 5. 2001 Ostravský kraj) – Ostrava
• 
  14. Zlínský kraj – Zlín