Úhošť

August Sedláček v roce 1882 publikoval článek, v němž na základě jazykové podobnosti na Úhošť situoval Wogastisburg. Od té doby je jedním z často zmiňovaných míst, kde se v roce 631 nebo 632 mohla odehrát bitva mezi Sámovým kmenovým svazem a Franskou říší. Podobného názoru jako Sedláček byli později např. Václav Novotný (1912), Lubor Niederle (1919), Rudolf Käubler (1937) či Gerard Labuda (1949).^[zdroj?] Vrcholová plošina byla osídlena od neolitu, ale existence pravěkého ani raně středověkého hradiště na Úhošti nebyla potvrzena. Z období sedmého až desátého století nebyly nalezeny žádné artefakty, které by spojení lokality s Wogastisburkem potvrdily.[2]

Zřícenina jednoho z domů v místech zaniklé vesnice

Od středověku na vrcholové plošině stála vesnice Úhošť zmiňovaná poprvé roku 1401. Žilo v ní okolo 30–50 obyvatel, kteří se živili pěstováním obilí a chovem dobytka. Po roce 1950 vesnice zanikla postupným vysídlením.[3] Se zánikem vesnice ustalo zemědělské využívání území. Pouze po krátkou dobu se dřívější zemědělské plochy využívaly k letní pastvě skotu, kvůli které bylo vybudováno letní ustájení dobytka a do míst jižně od vesnice se svážel hnůj. Pastviny nebyly zabezpečeny a dobytek narušoval i stepní svahy. Ukončení zemědělské činnosti vedlo také k postupnému zarůstání pastvin a luk, které se proměňují ve středoevropský opadavý les, jenž nahrazuje původní cenná xerofilní stanoviště s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.[4]

Stará mez na vrcholové plošině

Chráněné území poprvé vyhlásilo Ministerstvo kultury ČSR dne 4. října 1974 v kategorii státní přírodní rezervace. Nově bylo přehlášeno ministerstvem životního prostředí s účinností od 1. února 2016.[1] Přitom došlo k rozšíření chráněného území o vrcholovou plošinu (do té doby bylo součástí rezervace jen úbočí) a bývalé vojenské cvičiště Naše radost, které se nacházelo mezi vrchem, Pokuticemi a Kadaňskou Jesení. Na západě se rezervace rozšířila do pravostranné části údolí Donínského potoka. Menší oblasti byly připojeny i na severním a jižním úpatí.[5]

Správcem chráněného území je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – regionální pracoviště Správa Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.[1]

Chráněné území měří 344,9124 hektaru a nachází se v nadmořské výšce 320–593 metrů v katastrálních územích Pastviny, Pokutice, Suchý Důl u Klášterce nad Ohří, Úhošť, Úhošťany a Zásada u Kadaně.[1]

Geomorfologie

Okraj vrcholové plošiny na západě

Úhošť je v geomorfologickém členění částí celku Doupovské hory, okrsku Jehličenská hornatina a podokrsku Martinovská hornatina.[13] Vrch s nadmořskou výškou 593 metrů má charakter stolové hory s vrcholovou plošinou mírně ukloněnou směrem k severovýchodu. V jižní části se nachází vrcholový hřbet, který vznikl denudací tefritového lávového proudu.[14] Na základě skluzových ploch odhalených vrtem poblíž Brodců se předpokládá, že tvar a pozice horninového bloku hory je výsledkem gravitačního posouvání způsobeného zahlubováním údolí Ohře a odplavováním usazenin Mostecké pánve.[8] Západní a severní úpatí kopce bylo v minulosti postiženo rotačními a kernými sesuvy různého stáří, jejichž celková rozloha je přibližně 4–5 km².[8]

Na skalních výchozech je místy patrná sloupcová odlučnost horniny.[6] Části svahů bez skalních výchozů jsou pokryté čtvrtohorními kamenito-hlinitými sedimenty. Na severní a západní straně se objevují sutě a na západě a severozápadě také spraše a sprašové hlíny.[11]

Flóra

Pastvina na vrcholové plošině

V oblasti Úhoště se vyskytuje zhruba 560 cévnatých rostlin.[14] K nejcennějším rostlinným formacím patří stepi, travnaté porosty stepního charakteru a lesostepi. V těchto formacích se nachází mnoho zvláště chráněných rostlin – tařice skalní (Aurinia saxatilis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), několik druhů kavylů (Stipa sp.). Vzácný je kavyl olysalý (Stipa smirnovii). V listnatých lesích a křovinách roste kruštík širolistý pravý (Epipactis helleborine), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), plamének přímý (Clematis recta), a medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum).

Národní přírodní rezervace Úhošť se překrývá s evropsky významnou lokalitou Doupovské hory a se stejnojmennou ptačí oblastí.[1] V západní části roste v údolí Donínského potoka lípa srdčitá chráněná od roku 1997 pod názvem Meziříčská lípa jako památný strom. Lípa je přibližně 25 metrů vysoká a její obvod kmene měří asi 350 centimetrů.[19]

Předmětem ochrany, kvůli kterému byla vyhlášena národní přírodní rezervace, je samotná stolová hora[20] a na ni vázaný soubor ekosystémů, k nimž patří:

• skalní vegetace s kostřavou sivou (5 %),
• úzkolisté suché trávníky (5 %),
• širokolisté teplomilné trávníky s význačným zastoupením vstavačovitých a jalovce (5–8 %),
• acidofilní suché trávníky (8–10 %),
• suché bylinné lemy (do 5 %),
• nízké xerofilní křoviny (3 %),
• hercynské dubohabřiny (10 %),
• suťové lesy (do 5 %),
• květnaté bučiny (do 5 %),
• středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (3 %).[21]

Území rezervace patří k nejzachovalejším lokalitám tohoto typu.[22] Mezi hlavní druhy jejího ohrožení patří zejména zarůstání bezlesých ploch, které postihuje především dříve uměle odlesněné pastviny, ale i primární bezlesé plochy s charakterem stepi nebo skalnaté stepi. Negativně působí také rozrývání půdního pokryvu černou zvěří a nelegální jízdy terénních motocyklů a čtyřkolek.[23]

Cílem ochrany přírody v rezervaci je podpora přirozených procesů v lesních porostech, odstranění nepůvodních dřevin, uchování stepních společenstev a mokřadních druhů, odstranění antropogenních jevů a zachování geologických profilů.[24]

Žatecká pánev s Kadaňskou Jesení a tušimickou elektrárnou z východního okraje vrcholové plošiny

Na vrcholovou plošinu Úhoště vedou cesty z Brodců, Pokutic, Kadaňské Jeseně a Úhošťan. Podél cesty z Pokutic je červeně značená turistická trasa, která pokračuje okolo západního okraje plošiny, sestoupí jižním úbočím směrem k Brodcům a dále údolím Donínského potoka do Zásady u Kadaně.[16] Celková délka červeně značené trasy v rezervaci je 5,57 kilometru s převýšením 273 metrů.[25] Souběžně s trasou je vedena také naučná stezka Úhošť, ze které odbočuje značená odbočka do Úhošťan.[16] Celková délka naučné stezky je asi 7,5 kilometru.[26] Východním úbočím vede také modře značená turistická trasa z Kadaňské Jeseně do Úhošťan.[16]