Úhošť (Kadaň)
Úhošť (německy Burgberg) byla osada na vrcholové plošině čedičového vrchu Úhošť asi 2,5 kilometru jihozápadně od Kadaně. Katastrální území zaniklé osady má rozlohu 188,5 ha.[1]
| Úhošť | |
|---|---|
 Zbytky zdiva | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá osada |
| Obec | Kadaň |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°21′46″ s. š., 13°14′29″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Úhošť (1,89 km²) |
| Nadmořská výška | 590 m n. m. |
  Úhošť | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 96 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název
Název vesnice vznikl z osobního jména Ugost ve významu Uhostův hrad. Německá varianta Burgberg zase odkazuje na zdejší raně středověké hradiště. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Purperk (1401), Purperk (1416), in Purpercze (1445), Purgperk (1543), Purbergk (1593), Burberg (1654) a Purberg nebo Burberg (1846).[2]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1401, kdy ji koupil kadaňský měšťan Haiman Ordof. Když zemřel, zdědila jeho majetek vdova Eliška, která se podruhé provdala za Jana Žehrovského z Kolovrat. Roku 1445 její dědictví tvořené Úhoštěm, Dolany a Úhošťany převzal Mikuláš Žehrovský z Kolovrat. Vzápětí o ně vypukl spor s Kadaní, která jej vyhrála, a majetek připadl příbuzným Haimana Ordofa. Komu v dalších letech vesnice patřila není jasné. Podle Jaroslava Schallera byla v blíže neurčené části druhé poloviny patnáctého století příslušenstvím hradu Egerberk. Úhošť se objevuje také v rozhodnutí o pobělohorské konfiskaci majetku Matyáše mladšího Štampacha ze Štampachu. Zabavený majetek koupil roku 1623 Kryštof Šimon Thun a připojil jej ke kláštereckému panství, u kterého Úhošť zůstal až do zrušení poddanství.[3]
Podle berní ruly z roku 1654 v osadě žili tři sedláci a tři chalupníci (tj. 30–40 lidí). Hlavním zdrojem obživy bylo pěstování obilí a chov dobytka.[4] Sedláci měli sedm potahů a chovali sedm krav, devět jalovic jednu ovci a pět koz. Chudším chalupníkům patřily dva potahy, šest krav, jedna jalovice a tři kozy.[5]
Ve druhé polovině devatenáctého století se u vsi pěstoval především oves, ale také pšenice, žito, ječmen, vikev a brambory. Roku 1898 si 92. pěší pluk z Kadaně zřídil na úbočí Úhoště střelnici, která umožňovala dostřel až 450 metrů. Děti docházely do školy v Úhošťanech, příslušná pošta a četnická stanice byly v Kadani, ale lékaře měli obyvatelé vsi v Radnici.[6] K velkému poklesu počtu obyvatel došlo po druhé světové válce v důsledku vysídlení Němců. Úhošť poté zanikl postupným vysídlením, a osada byla úředně zrušena roku 1963.[7] V místech, kde stávala, se nacházejí zbytky zdí a základů zbořených domů.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 45 obyvatel (z toho 21 mužů). K německé národnosti patřilo 39 lidí a šest k československé. Kromě dvou byli římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 zde žilo 52 obyvatel. Všichni byli německé národnosti a hlásili se k římskokatolické církvi.[9]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 50 | 44 | 48 | 34 | 27 | 45 | 35 | 6 | . | . | . | . | . | 2 |
| Domy | 10 | 8 | 11 | 10 | 6 | 6 | 6 | 1 | . | . | . | . | . | . |
Obecní správa
Roku 1850 se Úhošť stal obcí, ke které patřily osady Meziříčí a Dubčany. Při sčítání lidu v roce 1869 však Úhošť patřil jako osada k Úhošťanům.[5] Při reformě územní správy v roce 1960 bylo katastrální území Úhoště převedeno z okresu Kadaň do okresu Chomutov, ale v té době už ve vsi nikdo nežil.[6]
Osada Dubčany stávala na západním úpatí Úhoště. Po svém zániku zůstala na místě vesnice pouze hájovna, jejíž objekt patřil na konci dvacátého století školnímu statku Střední zemědělské školy v Kadani.[5]
Galerie
Pozůstatky domů
Pozůstatky domů
Pozůstatky domů
Pozůstatky domů
Odkazy
Reference
- Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Úhošť [online]. 2013-01-01 [cit. 2014-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-19.
- PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Úhošť, Burberg, s. 422–423.
- BINTEROVÁ, Zdena. Úhošťany. Kadaň: Město Kadaň, 1998. 40 s. Kapitola Úhošť, s. 27. Dále jen Binterová (1998).
- SMRŽ, Zdeněk. Archeologický výzkum na vrchu Úhošť u Kadaně. Památky, příroda, život. 1983, roč. 15, čís. 4, s. 97, 102.
- Binterová (1998), s. 28.
- Binterová (1998), s. 33.
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 45. ISSN 0231-5076.
- Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248.
- Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 134.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Úhošťany. Kadaň: Město Kadaň, 1998. 40 s. Kapitola Úhošť, s. 26–33.
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska a Kadaňska od A do Z. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2006. 95 s. ISBN 80-239-7630-3. Kapitola Úhošť – Burberk, s. 79.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Úhošť na Wikimedia Commons
- Úhošť na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945
