Doupovské hory
Doupovské hory (německy Duppauer Gebirge) jsou geomorfologický celek na jihu Krušnohorské soustavy. Pohoří leží převážně na pravém břehu řeky Ohře a jen malá část mezi Ostrovem a Kláštercem nad Ohří zasahuje také na břeh levý. Název získaly podle zaniklého města Doupov.
Doupovské hory | |
---|---|
Úhošť z jihovýchodu | |
Nejvyšší bod | 934 m n. m. (Hradiště) |
Délka | 36 km |
Šířka | 25 km |
Rozloha | 607 km² |
Nadřazená jednotka | Podkrušnohorská oblast |
Sousední jednotky | Krušné hory, Mostecká pánev, Rakovnická pahorkatina, Tepelská vrchovina, Slavkovský les, Sokolovská pánev |
Podřazené jednotky | Jehličenská hornatina, Hradišťská hornatina, Rohozecká vrchovina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Doupovské hory na mapě Česka | |
Horniny | čedič |
Povodí | Ohře, Střela |
Souřadnice | 50°15′30″ s. š., 13°9′30″ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | IIIB-4 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geologie
Pohoří se nachází v oblasti Podkrušnohorského zlomového prolomu, kde se kříží Podkrušnohorský zlom s Jáchymovským zlomem. Nejstarší částí pohoří, která vznikala ve svrchním eocénu v době před téměř 38 milióny lety, je tufy tvořená jihovýchodní část v okolí Dvérců. Naopak nejmladší horniny z doby před 22 milióny lety (spodní miocén) se nacházejí u Vojkovic.[1] Doupovské hory jsou tvořeny třetihorními sopečnými materiály: lávou (tefrity, leucitity) a tufem. Historicky se předpokládalo, že Doupovské hory jsou zbytek stratovulkánu, z něhož se však dochovala již jen erozí značně rozrušená kaldera. Novější stupeň poznání napovídá, že se spíše jednalo o štítovou sopku,[2] přesněji o vulkanicko-sedimentární komplex. Sopečná centra se nacházela v oblastech Pustého zámku, Jehličné, Houšťky nebo Turče.[1]
Geomorfologie
V geomorfologickém členění jsou Doupovské hory geomorfologickým celkem Podkrušnohorské oblasti v Krušnohorské soustavě. Dělí se do tří okrsků: Hradišťská hornatina, Jehličenská hornatina a Rohozecká vrchovina.[3]
Pohoří má podobu ploché hornatiny kruhovitého půdorysu, jejíž nejvyšší vrcholy o výšce 700 až 934 m obklopují oválnou erozní sníženinu ležící v úrovni přibližně 550 m. Na lávových proudech vznikly strukturní plošiny, v sypkých pyroklastických uloženinách se vytvořily příkré svahy. Snížená centrální část se otevírá směrem k východu a je odvodňována říčkou Liboc, která se k východu prořezává hlubokým údolím. Jádro pohoří je obklopeno (především na východě) oddělenými nižšími kopci, které mají podobu sopečných kup a kuželů či tabulových hor se stupňovitými svahy.[4]
Významné hory a kopce
- Hradiště (934 m)
- Pustý zámek (933 m)
- Těš (928 m)
- Javorná (911 m)
- Větrovec (901 m)
- Vysoká pláň (890 m)
- Velká Jehličná (828 m)
- Trmovský vrch (744 m)
- Černý vrch (678 m)
- Úhošť (593 m)
- Skytalský vrch (552 m)
- Šumburk (541 m)
- Chlum (539 m)
- Mravenčák (531 m)
Vodstvo
Hlavním vodním tokem území je Ohře, která odvodňuje největší část Doupovských hor, téměř 500 km². Na území Doupovských hor má délku toku 129,5 km.[5] Přitéká ze Sokolovské pánve a na území Doupovských hor vstupuje u obce Šemnice. Území opouští pod vodní nádrží Kadaň a dále pokračuje v Mostecké pánvi.[6] Při severozápadním okraji protéká Ohře mohutným průlomovým údolím[4] hlubokým až 400 m.[1]
V Doupovských horách ústí do Ohře zleva několik menších levostranných přítoků Ohře, pramenících v Krušných horách. Největším z nich je říčka Bystřice, ovšem na území Doupovských hor je její povodí pouze 9,6 km². Dalšími menšími levostrannými přítoky Ohře v území jsou Plavenský potok, Pekelský potok a Hučivý potok. Největší část Doupovských hor odvodňují pravostranné přítoky Ohře. Prvním z nich je při západní hranici Lučinský potok na jehož soutoku s nepojmenovaným potokem (lokálně Svatoborský potok) se nachází zajímavý dvojitý vodopád, označovaný jako Lučinsko–svatoborské vodopády.[7]
Další vodní toky, které pohoří odvodňují, jsou většinou krátké a některé často vysychají. Vodní toky na vnějších svazích pohoří vytvořily radiální (prstencovitou) říční síť. Centrální a východní část odvodňují řeky Liboc a Blšanka do povodí Ohře. Vodu z jižní části hor odvádí Malá a Velká Trasovka do povodí Berounky.[1]
Vodní nádrže
Nejvýznamnější a největší vodní nádrží v Doupovských horách je vodní nádrží Kadaň o vodní ploše 65,4 ha s objemem vody 2,62 mil. m³. Na území se nachází asi 50 rybníků, z nichž největší je rybník Velký Rohozec na Doláneckém potoce jihovýchodně od obce Podbořanský Rohozec o vodní ploše 9,2 ha s objemem vody 166 tis. m³.[8]
Minerální vody
Přírodní mineralizované kyselky se nacházejí pouze v severní části Doupovských hor v úseku od Kyselky do zaniklé vesnice Žebletín u Kadaňského Rohozce. Nejvýznamnější výskyty při pravém břehu Ohře jsou u v širším okolí Kyselky a Korunní. Pod obchodní značkou Mattoni se prodává studená minerální voda z mnoha vrtů v okolí Kyselky, veřejnosti je přístupný pramen Otto. Obdobná studená minerální voda, ovšem s vyšším obsahem vápníku a naopak nižší obsahem sodíku, se prodává pod obchodní značkou Korunní. Jímací vrty se nacházejí v areálu plnírny a nejsou veřejnosti přístupné. Volně přístupný je pramen v údolí v blízkosti železnice. Při levém břehu Ohře jsou významné vývěry minerálních vod u jihozápadního okraje Klášterce nad Ohří. Prameny Evženie, Městský pramen a Klášterecký pramen jsou jímány vrty a využívány v přilehlých lázních.[9][10]
V údolní nivě potoka Lomnice se jímají minerální vody prodávané pod značkou Aquila.[1]
Ochrana přírody
Celé Doupovské hory jsou chráněny jako významná ptačí oblast soustavy Natura 2000[11] o rozloze 63 116 ha. Na území je také vyhlášeno významné ptačí území o rozloze 63 000 ha. Na východním okraji se nachází přírodní park Doupovská pahorkatina a do západní části zasahuje přírodní park Stráž nad Ohří.
Maloplošná chráněná území
- Národní přírodní rezervace: Úhošť
- Národní přírodní památky: Skalky skřítků, Rašovické skály
- Přírodní rezervace: Dětanský chlum, Sedlec
- Přírodní památky: Čedičová žíla Boč, Jalovcové stráně nad Vrbičkou, Louka vstavačů u Černýše, Mravenčák, Pastviště u Okounova, Svatý kopeček u Kadaně, Valeč, Vrbina u Nové Vsi
Turistika
Více než polovinu plochy pohoří zabírá pro veřejnost nepřístupný Vojenský újezd Hradiště. Turistické stezky proto vedou pouze po okrajových částech hor.
Odkazy
Reference
- MATĚJŮ, Jan. Doupovské hory. Ochrana přírody. 2010, čís. 4, s. 2–6. Dostupné online. ISSN 1210-258X.
- RAPPRICH, Vladislav. Za sopkami po Čechách. Praha: Grada, 2012. 240 s. ISBN 978-80-247-3796-6.
- BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Nakladatelství Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Doupovské hory, s. 124–125.
- Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Doupovské hory, s. 126.
- Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN 978-80-7075-909-7, ISBN 978-80-87458-11-2. S. 113. [dále jen Matějů, Hradecký, Melichar – Doupovské hory].
- Prohlížení - geomorfologické členění - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-11-01]. Dostupné online.
- Matějů, Hradecký, Melichar – Doupovské hory, s. 114-115.
- Matějů, Hradecký, Melichar – Doupovské hory, s. 116-117; 498.
- Matějů, Hradecký, Melichar – Doupovské hory, s. 128-130.
- Lázně Evženie [online]. Lázně Evženie Klášterec nad Ohří [cit. 2018-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-30.
- Doupovské hory [online]. AOPK ČR, 2008-04-22 [cit. 2015-10-27]. Dostupné online.
Literatura
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Doupovské hory na Wikimedia Commons
- BURIÁNEK, Jan. Vědci se s horami mýlili. Nový objev přepíše učebnice [online]. Deník.cz, 2015-07-07 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.