Václav Novotný (historik)

Václav Novotný (5. září 1869 Ivančice[1] – 14. červenec 1932 Řevnice[2]) byl český historik Gollovy školy a profesor českých dějin na Univerzitě Karlově v Praze.

Prof. PhDr. Václav Novotný
Václav Novotný
Narození5. září 1869
Ivančice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. července 1932 (ve věku 62 let)
Řevnice
Československo Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Povolánípedagog a historik
NárodnostČeši
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Badatelsky se věnoval raným českým dějinám a husitství, pojetím českých dějin měl blízko k Palackému a Masarykovi, metodou byl pozitivisticky zaměřený na fakta a kritiku pramenů. Jím zřízená edice Laichterova nakladatelství České dějiny měla nenaplněnou ambici stát se novým celkovým zpracováním tématu, které by nahradilo dosud nepřekonané Palackého Dějiny.

Životopis

Narodil se v Ivančicích na jižní Moravě v rodině učitele Václava Novotného (1828-1895), dětství a mládí prožil v Českých Budějovicích. Po maturitě zamířil do Prahy studovat dějiny a pomocné vědy historické. Byl žákem profesorů Jaroslava Golla a Josefa Emlera. Zajímal se o poezii a sám např. publikoval jako šestnáctiletý v Zábavných listech (báseň Józa huslař). Jako pokrokář a realista projevoval zájem o veřejné politické dění žurnalistickými příspěvky v Radikálních listech, Neodvislosti a českobudějovickém Pokroku, blízký vztah měl k Času. V roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů.

V roce 1893 se stal doktorem filosofie, v letech 1895–1896 byl profesorem gymnázia v Praze II, jeho žádost o místo adjunkta v pražském městském archivu byla v roce 1896 zamítnuta, přes vřelé doporučení V. V. Tomka (1818–1905) i Josefa Emlera (1836–1899). V období 1896–1908 byl úředníkem místodržitelského archivu v Praze, v roce 1898 habilitoval jako soukromý docent pro české dějiny. V roce 1905 se mu dostalo titulární mimořádné profesury, ale skutečným mimořádným profesorem byl jmenován až v roce 1908, řádným profesorem se stal v roce 1911 a zůstal jím až do závěru svého života v necelých 63 letech. V letech 1918/1919 působil jako děkan Filosofické fakulty UK. Od roku 1904 byl mimořádným a od roku 1915 řádným členem Královské české společnosti nauk, od 1923 až do smrti tajemník její I. třídy. Od roku 1909 byl dopisujícím, 1918 mimořádným a 1924 řádným členem České akademie věd a umění a předsedou její komise pro vydávání Sbírky pramenů českého hnutí náboženského ve 14. a 15. století. Od roku 1916 působil jako řádný člen Archivní rady ve Vídni, byl též předsedou Historického spolku a stál v čele jeho komise pro vydávání Pramenů dějin českých. Účastnil se též mezinárodních historických kongresů v Bruselu (1923) a Oslo (1928). Byl též rytířem francouzské čestné legie.

Vedle univerzity přednášel od jejího zřízení v roce 1919 na Státní archivní škole v Praze, v letech 1922–1929 také na Škole vysokých studií pedagogických. Ve své vědecké práci se zaměřil na husitství, mistra Jana Husa, náboženské dějiny a postupně celé starší české dějiny. Jeho písemnou pozůstalost převzal od Historického ústavu ČSAV v roce 1991 Archiv Akademie věd ČR (tehdy ještě Ústřední archiv ČSAV) v Praze. Pohřben je na smíchovském hřbitově na Malvazinkách.

Rodinný život

S manželkou Ludovikou, rozenou Raflerovou měl dceru Jiřinu (syn Václav zemřel předčasně).[3]

Archivní fondy a sbírky v Česku
  • Novotný Václav; Archiv Akademie věd ČR
  • Novotný Václav st.; Státní okresní archiv České Budějovice
  • Rodinný archiv Novotných; Muzeum Ivančice

Biografie
  • Václav Vojtíšek. Václav Novotný. O jeho osobě a díle. Praha 1932. 13 s.
  • Rudolf Urbánek. Václav Novotný. Praha 1933. 73 s.
  • Jaroslava Hoffmannová. Václav Novotný (1869-1932). Život a dílo univerzitního profesora českých dějin. Praha, Academia 2014. 557 s., 40 s. obr. příl.

Dílo (ukázka)

Zdroj: Český časopis historický (dále jen ČČH)
Zdroj: bibliografická databáze Historického ústavu AV ČR

  • Novotný, Václav : České dějepisectví v prvém desetiletí republiky. P., Historický spolek 1929. 161 s. Zpr.: ČČH 36, 1930, č. 2, s. 401.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Část 2. Díl I. 1215 s. [Zpr.]: ČČH 19, 1913, č. 4, s. 504.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Díl I. část 1. P., 1912. 712 s. Laichterův Výbor nejlepších spisů poučných. Zpr.: -J.P.-,[ Pekař Josef,] ČČH 18, 1912, č. 1, s. 120-121.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Díl 1. [Rejstřík]: Odložilík, Otakar. 1937. část 4. [Zpr.]: ČČH [43], 1937, č. 2, s. 421-422.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Díl 3. Část 1 a 2. Věk Poděbradský. [Napsal.]: Urbánek, Rudolf. P., 1-2, 1915 - 1918, 976 s. + 1047 s. [Rec.]: Krofta Kamil, ČČH [25], 1919, č. 1-2, s. 302-309.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Laichterův Výbor nejlepších spisů poučných. Zpr.: -J.P.-,[ Pekař Josef,] ČČH 17, 1911, s. 125.
  • Novotný, Václav : České dějiny. [3. díl]. Laichter 1928. 1088 s. [Zpr.]: -J.P.-,[ Pekař Josef,] ČČH 34, 1928, č. 2, s. 437-438.
  • Novotný, Václav : Husitství. In: Národní čítanka s. 60-80. [Zpr.]: ČČH [24], 1918, s. 356.
  • Novotný, Václav : Husův glejt. In: ČČH 2, 1896, č. 1, s. 10-24; č. 2, s. 67-86, č. 3, s. 146-171.
  • Novotný, Václav : Inquisitio domorum hospitalis s. Johannis Hierosolimitani per Pragensem archidioecesim facta anno 1383. Z rukopisu vatikánského vyd. P., 1901. 77 s. Archiv České Akademie. Č. 19. Rec.: -G.F.-,[ Friedrich Gustav,] ČČH 7, 1901, č. 2, s. 214.
  • Novotný, Václav : Jan Žižka. Zlatá Praha P., 1924, říjen. 21 s. + 22 př. [Zpr.]: -J.P.-,[ Pekař Josef,] ČČH 31, 1925, č. 3, s. 651.
  • Novotný, Václav: Náboženské hnutí české ve 14. a 15. stol. Část 1, Do Husa. Praha: J. Otto, [1915]. 280 s. Sbírka přednášek a rozprav; ser. 6. č. 10. Dostupné online

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Václav Novotný zemřel (nekrolog). Lidové noviny. 15. 7. 1932, s. 5. Dostupné online.
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 432, obraz 134, Novotný Wenzl

Materiál čerpán též z web stránek http://www.historie.kvalitne.cz Archivováno 14. 1. 2008 na Wayback Machine, kde lze nalézt korespondenci a plné texty prací dr. Novotného a nekrology otištěné na jeho počest.

Literatura
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
  • Hoffmannová Jaroslava: Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Václava Novotného. in: Našim jubilantkám (Sborník příspěvků k poctě životního jubilea Věry Beránkové, prom. hist., PhDr. Dagmar Culkové a PhDr. Marie Liškové). Státní ústřední archiv. Praha 2000. S. 102-111
  • Hoffmannová, Jaroslava : Václav Novotný (1869-1932) a jeho osobní fond v Archivu Akademie věd České republiky. Sborník archivních prací 48, 1998, č. 1, s. 325-355.
  • Hoffmannová, Jaroslava : K univerzitnímu působení Václava Novotného. Mediaevalia Historica Bohemica 6, 1999, s. 161-198.
  • Sekyrková, Milada : Vzájemná korespondence Václava Novotného, Jaroslava Prokeše a Otakara Odložilíka. Sborník archivních prací 51, 2001, č. 1, s. 85-274.
  • Hoffmannová, Jaroslava : Václav Novotný (5.9.1869 - 14.7.1932). Akademický bulletin AV ČR 2002, č. 4, s. 29.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.