Kadaňská Jeseň

Název vesnice je odvozen z výrazů jasan nebo jesení (jasanový porost). V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Geßen (1470), Gesen (1508), Gehsen (1510), Gössen (1631), Gesen nebo Gössen (1787) a Jeseň (1848).[5]

Domy u křižovatky

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1468. Kadaňská Jeseň byla šosovním dvorem v majetku kadaňských měšťanů.[6] V berní rule z roku 1654 je ves uvedena jako součást městského statku v Milžanech, ke kterému kromě Milžan a Jeseně patřilo dalších šestnáct vesnic. Tehdy zde stálo šest zemědělských dvorů, z nichž pět patřilo k šosovním. Šest zdejších sedláků mělo dohromady devatenáct potahů, dvacet krav, dvanáct jalovic, 120 ovcí a dvacet prasat.[7]

Roku 1687 byl z Jeseně vytvořen samostatný šosovní statek, z něhož byly ještě před koncem sedmnáctého století vyčleněny tři samostatné šosovní dvory, zatímco další tři usedlosti tvořily jediný šosovní dvůr. Jejich majiteli byli nadále kadaňští měšťané.[7] Hlavním zdrojem obživy bývalo zemědělství. Pěstovalo se obilí, brambory a v menším množství hrách, vikev a čočka.[8]

U vesnice se těžila ložiska zelené hlinky (seladonitu), ze které se vyráběly zelené nátěry domovních fasád. V malém lomu se ve druhé polovině 19. století těžil také vápenec v množství asi 36 m³ ročně. Některé vrstvy vápence zde byly tvořeny skořápkami sladkovodních plžů (Conchylia), ze kterých se leštěním získával materiál pro výrobu ozdobných předmětů známý jako kadaňský mramor. Zájem o něj však trval jen krátkou dobu po kadaňské výstavě v roce 1885.[9]

Hlinka se u Jeseně těžila do konce druhé světové války a pozůstatky šachet byly uzavřeny v roce 1955. Ve druhé polovině dvacátého století bývalo až do roku 1994 vojenské cvičiště Naše radost. Od poloviny osmdesátých let se mezi Kadaňskou Jesení a Krásným Dvorečkem těží štěrk.[8]

Kadaňská Jeseň stojí asi jeden kilometr jižně od Kadaně v severní části katastrálního území Úhošťany. To se nachází na severovýchodě Doupovských hor na rozhraní okrsku Jehličenská hornatina a Rohozecká vrchovina. Hranice mezi okrsky prochází západní částí vsi. Zástavba stojí na mírném svahu v nadmořské výšce 350–370 metrů, ale směrem k severu se terén svažuje příkřeji do údolí řeky Ohře. Geologické podloží v okolí vesnice tvoří třetihorní vulkanoklastika bazaltových hornin, na kterých se vyvinul půdní typ kambizem eutrofní.[10]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se vesnice nachází v mírně teplé oblasti MT11, ale podél severovýchodního okraje zástavby vede hranice s mírně teplou oblastí MT7.[11] Pro teplejší oblast MT11 jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 17–18 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–650 milimetrů, počet letních dnů je 40–50, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 140–160 a sněhová pokrývka zde leží 50–60 dnů v roce.[12]

Vesnice stojí na území rozsáhlé ptačí oblasti Doupovské hory a s výjimkou zástavby východně od silnice do Úhošťan také v oblasti evropsky významné lokality Doupovské hory.[13] K západnímu okraji vesnice zasahuje národní přírodní rezervace Úhošť a na jihozápadním okraji roste památný strom Lípa pod Úhoštěm s obvodem kmene 585 centimetrů.[14]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 88 obyvatel (z toho 37 mužů), z nichž byli tři Čechoslováci, 83 Němců a dva cizinci. Všichni byli římskými katolíky.[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 98 obyvatel: tři Čechoslováky, 94 Němců a jednoho cizince. Opět se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[16]

Mariánský sloup

Roku 1850 se Kadaňská Jeseň stala samostatnou obcí v okrese Kadaň, kterou zůstala až do reformy území správy v roce 1960, kdy se z ní stala část obce Úhošťany v okrese Chomutov. Spolu s nimi je od 1. ledna 1989 částí Kadaně.[6] Při sčítání lidu v letech 1869–1950 k Jeseni patřily osady Pokutice a Zásada u Kadaně.[18] Podle Zdeny Binterové však Zásada bývala v letech 1880–1910 samostatnou obcí.[8]

• Barokní sloup se sochou Panny Marie z roku 1717[19]
• Národní přírodní rezervace Úhošť