Láva
Láva je geologické označení roztavené horniny, která se dostává na povrch během sopečných erupcí, či lávových výlevů proudící sopečným komínem. Jejím podzemním ekvivalentem je magma, které vystupuje sopečným jícnem nebo v okolí litosférických zlomů a prasklin na zemský povrch, kde se následně rozlévá do okolí v závislosti na své viskozitě. Teplota lávy se pohybuje obyčejně v rozmezí mezi 750 a až 1 200 °C. Je tvořena roztavenými fázemi hornin, krystaly a plyny, které při kontaktu s okolním prostředím začínají vlivem nevyvážené teploty chladnout.
Láva se většinou dostává do vzájemné interakce se dvěma nejdůležitějšími prostředími – vodou a vzduchem, které ovlivňují její výsledný vzhled (texturu, strukturu) a vlastnosti. Při kontaktu s vodou dochází k rychlému ztuhnutí lávy vlivem prudkého ochlazování, což se projevuje na vzniku sklovité struktury na povrchu. Dochází ke vzniku lávových polštářů, kterými je tvořena větší část oceánského dna na oceánské kůře. Při ochlazování vzduchem dochází k pozvolnějšímu ochlazování lávy a k tvorbě krystalických struktur v jejím nitru. V závislosti na mocnosti tuhnoucí lávy může láva tuhnout od několika minut po roky. Při dlouhodobějším tuhnutí lávy dochází často ke vzniku kamenných varhan. Relativní permitivita εr lávy je 3,1.
Druhy lávy
Láva se dělí v závislosti na její viskozitě, která přímou úměrou závisí na obsahu SiO2 (oxidu křemičitého). Čím více SiO2 je obsaženo v lávovém složení, tím se láva stává kyselejší a viskóznější a obráceně. Pro přehlednost je níže uvedeno členění lávy (respektive i magmatu) s procentuálním zastoupením:
- acidní (kyselá) láva – obsah SiO2 je do 69 % – láva typu aa (balvanitá, bloková)
- intermediální láva – obsah SiO2 do 52 %
- bazická (zásaditá) láva – obsah SiO2 do 44 % – láva typu pahoehoe (provazovitá)
- ultrabazická láva – tento typ na zemském povrchu reaguje a stává se lávou bazickou
Názvy „aa“ (respektive ʻaʻa) a „pahoehoe“ (respektive pāhoehoe) pocházejí z havajštiny – Havajské ostrovy jsou celosvětově známé svou vulkanickou činností a místní výrazy pro různé druhy láv proto přešly do mezinárodního úzu.
Láva typu aa
Je kyselá láva, díky vysoké viskozitě málo pohyblivá a špatně soudržná, s tendencí tvrdnout již v jícnu sopky a tím zapříčiňovat její ucpání. Následný výstup dalšího magmatického materiálu zapříčiňuje narůstání tlaku v jícnu, což vede ke vzniku explozivních sopek. Explozivní sopka pak následně během exploze vyvrhuje část svého vulkánu do okolí, čímž způsobuje případné materiální škody. Společně s tím dochází ke vzniku pyroklastického mraku, jenž může zasáhnout velké okolní oblasti. Častým případem jsou tendence vytvářet vytlačené kupy, sypané kužele sopek a podobné útvary.
Láva typu pahoehoe
Je zásaditá láva s velmi malým obsahem SiO2, což se projevuje nízkou viskozitou (= velkou tekutostí) a špatnou přilnavostí. Láva pahoehoe je velice pohyblivá (až desítky km/h), schopná urazit několik kilometrů lávovými kanály či po povrchu než se ochladí a ztuhne. Jejím častým výlevem a pohyblivostí vznikají štítové sopky a rozsáhlé výlevné platformy, které jsou základní stavební jednotkou kontinentální kůry. Nejznámějšími štítovými sopkami jsou největší hory Sluneční soustavy na Marsu jako Olympus Mons, Ascraeus Mons, Arsia Mons.
Nebezpečí tohoto typu lávy je v tom, že během výlevu zasáhne velké oblasti, ve kterých dochází ke vzniku lávových jezer, či se může rychle přemístit do oblasti poměrně vzdálených od místa erupce. Tyto výlevy utvořily v minulosti nejspíše velké platformní oblasti kontinentální kůry.
Polštářová láva
Polštářová láva (anglicky: pillow lava) je zvláštním druhem lávy, vznikající na jejím kontaktu s chladným vodním prostředím. Voda okamžitě lávu ochlazuje na povrchu, což má za následek vytvoření „polštáře“ s typicky sklovitou povrchovou strukturou. Tlak vylévající se lávy uprostřed polštáře dále narůstá, až se na nějakém místě opětovně provalí a vznikne další polštář. V konečném výsledku tak vznikají celá pole těchto „polštářů“.
Tento druh lávy je nejtypičtější pro oblasti oceánských riftů, kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry. V současnosti je na většině míst oceánské kůry vrstva tvořená polštářovou lávou. Její typické struktury jsou také velmi dobrým pomocníkem při určování historie geologických vrstev, jelikož vypovídá, že horniny v době jejího vzniku byly mořským dnem, či dnem jezera.
Pokud se výlev lávy zastaví o přírodní, či umělou překážku, může vzniknout útvar zvaný lávové jezero, které může dosahovat značných velikostí a který pak chladne mnohem déle než proud lávy, čímž u něj dochází k lepší krystalizaci (středně až hrubozrnná struktura).
Geologická terminologie
U široké veřejnosti je velmi často rozšířeno chybné zaměňování názvů láva a magma, což je z geologického pohledu nevhodné mísení dvou rozdílných termínů. Láva označuje taveninu, která se dostane na povrch, kdežto magma je tavenina, která je uvnitř v zemském tělese. Geologové využívají rozdílné termíny pro snazší orientaci a striktně je dodržují.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu láva na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo láva ve Wikislovníku
