Pokutice

Název vesnice je jako ves lidí Pokutových odvozen od příjmení Pokuta. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech Bocudicih (1057), Pocudicih (12. století), Pocatycych (1205), de Pokuticz (1364), Pokaticz (1383), Bokaticz (1631), Bockadicz (1676), Pokedicz (1681), Pokoditz nebo Pokatitz (1787) a Pokotitz nebo Pokatitz a Poketitz (1846.)[4]

Jako první písemná zmínka se obvykle udává zakládací listina litoměřické kapituly svatého Štěpána z roku 1057.[5] Zpráva o Pokuticích však byla na listinu připsána až mezi lety 1170 a 1180. Později byla nedokonale seškrábána a napsána na zadní stranu. I tak však Pokutice patří, spolu s Kadaní, mezi nejstarší známá sídla na Chomutovsku.[6]

Ve 13. století byla majetkem benediktýnského davelského kláštera. Ve 14. století se dostala do majetku kadaňských měšťanů, ze kterých jsou zmiňováni Walter z Pokutic (1364) nebo Mikuláš Schortenforfer (1383), kterému patřila také Rokle a řada dalších vesnic v okolí.[6]

Po skončení třicetileté války zde Berní rula uvádí v roce 1655 šest statků, pět chalup a nekvalitní půdu v okolí. Vesnice byla součástí milžanského městského statku. V roce 1688 se stala majetkem růžencového bratrstva v Kadani, které je připojilo k panství Čejkovice. V roce 1709 vzniklo z Pokutic a části Úhošťan samostatné panství. V majetku bratrstva však zůstalo až do zrušení bratrstva císařem Josefem II. V roce 1787, kdy v Pokuticích stálo patnáct domů, ho spolu s Lužicí koupil od Náboženského fondu hrabě František z Auerspergu. Poté ještě několikrát změnilo majitele. Posledním z nich byl v období 1840–1850 hrabě Karel z Wolkensteinu, který ho připojil k ahníkovsko-prunéřovskému panství.[6]

Po roce 1850 se z Pokutic stala místní část Kadaňské Jeseně, u které zůstala více než sto let. V krátkém období let 1960–1962 patřila k Rašovicím a od roku 1963 je místní částí Kadaně.[6]

V geologickém podloží převažují třetihorní vulkanoklastika bazaltových hornin, které se a jihu mění na olivinické bazalty a jiné výlevné horniny. Nadmořská výška území stoupá od severu k jihu. Nejnižší bod se nachází u hladiny Ohře přibližně ve výšce 280 metrů a nejvyšší na východní straně severního úbočí Úhoště v nadmořské výšce kolem 475 metrů. Geomorfologicky je oblast součástí Krušnohorské soustavy a Podkrušnohorské oblasti. Nachází se v celku a podcelku Doupovské hory na rozhraní okrsků Rohozecká vrchovina v severní a Jehličenská hornatina v jižní části území. Hranice mezi okrsky probíhá přímo ze západu na východ asi sto metrů severně od vesnice. Z půd se v okolí vyskytují pouze kambizemě.[7]

Dům čp. 15

Při sčítání lidu v roce 1921 v Pokuticích žilo celkem 137 obyvatel (65 mužů) a kromě jednoho Čecha se hlásili k německé národnosti. Všichni byli římští katolíci.[8] V roce 1930 zde žilo 132 obyvatel. Všichni se hlásili k německé národnosti a římskokatolické církvi.[9]

Vesnicí prochází silnice třetí třídy č. III/1985 z Kadaně do Klášterce nad Ohří.[11] Ve vesnici je zastávka autobusové dopravy. Po pravém břehu Ohře vede cyklostezka, po které jsou značeny cyklotrasy č. 6 a 35. Od kadaňského františkánského kláštera vede přes vesnici červeně značená turistická trasa přes Úhošť a Egerberk do Klášterce nad Ohří.

• Národní přírodní rezervace Úhošť

• BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Pokutice, s. 98–99.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pokutice na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Pokutice na webu ČÚZK