Vláda Republiky Slovinsko

Předsednictvo Slovinské národněosvobozenecké rady (SNOS) jmenovalo 5. května 1945 první (tzv. národní) vládu Slovinska.[2] Vláda byla definována jako nejvyšší orgán moci výkonné ve Slovinsku a byla odpovědná SNOSu nebo jeho předsednictvu.[2] Skládala se z ministerstva financí, vnitra, spravedlnosti, průmyslu a hornictví, obchodu a zásobování, zemědělství, lesnictví, stavebnictví, školství, lidového zdraví, sociálních věcí a místního trhu.[2]

V roce 1953 bylo zrušeno předsednictvo Lidového shromáždění Lidové republiky Slovinsko (LS LRS), vláda a všechna ministerstva a byl ustanoven výkonný výbor LS LRS, státní sekretariáty (vnitra, spravedlnosti, hospodářství, rozpočtu a státní správy).[2] V roce 1963 byl změněn název na výkonný výbor Socialistické republiky Slovinsko (IS SRS).[2] Výkonný výbor sestával z předsedy, jednoho či více místopředsedů a členů, kteří byli zvoleni na návrh Předsednictva SRS – tito členové vedli republikové sekretariáty nebo byli předsedy republikových výborů či orgánů státní správy.[2]

Od 23. června 1990 existoval výkonný výbor Republiky Slovinsko, který se účinností ústavy přeměnil ve vládu Republiky Slovinsko.[2] Některé zdroje však již po 28. červnu 1991 hovoří o vládě.[3]

Současná slovinská vláda se skládá z předsedy a ministrů.[4] Vedle ministrů jsou důležitou složkou exekutivy také státní tajemníci, jež pomáhají v odborných otázkách.[5]

Předseda je ustavován volbou, ministři jmenováním. Počet, působnost a organizaci ministerstev upravuje zvláštní zákon.[6] Samotný proces ustavení vlády je jeden z nejtypičtějších příkladů pozůstatků vlády shromáždění (skupščiny).[5]

Předseda vlády je v první fázi navržen prezidentem republiky po poradách s politickými kluby Státnímu shromáždění.[7] Pokud v tajné volbě není předseda vlády zvolen, může prezident opět navrhnout kandidáta (i stejného), ovšem kandidáty v této chvíli mohou navrhnout i parlamentní skupiny nebo seskupení deseti poslanců.[7] Je-li více kandidátů, hlasuje se nejprve o kandidátovi prezidenta republiky a není-li tento zvolen, pak o kandidátech ostatních.[7] Jestliže nebyl žádný z kandidátů zvolen, rozpustí prezident Státní shromáždění a vypíše nové volby, pokud do čtyřiceti osmi hodin Shromáždění nerozhodlo o nové volbě premiéra, kdy pro zvolení stačí většina počítaná z přítomných poslanců. O kandidátech se hlasuje podle pořadí určeného počtem hlasů z předchozích voleb, kandidát prezidenta má přednost.[7] Není-li ani při této volbě zvolen premiér, rozpustí prezident Shromáždění a vypíše nové volby.[7] Samotné ministry jmenuje a odvolává Státní shromáždění na návrh předsedy vlády.[8] Nedůvěra může být vyjádřena pouze tím, že většina všech poslanců zvolí nového premiéra.[9] Pokud vládě není vyslovena důvěra, musí Státní shromáždění do třiceti dnů zvolit nového předsedu vlády nebo vyslovit důvěru původnímu.[10]

Premiér a ministři skládají po ustavení do funkce slib totožný se slibem prezidenta republiky, který zní: „Přísahám, že budu ctít ústavní řád, jednat podle svého svědomí a ze všech svých sil usilovat o blaho Slovinska.“[11][12]

Předseda vlády koordinuje činnost jednotlivých ministrů, jež jsou odpovědní za činnosti vlády a každý jednotlivý ministr za činnost svého ministerstva.[6] Vláda i ministři jsou odpovědní Státnímu shromáždění.[4]

Alespoň deset poslanců Státního shromáždění může předložit interpelaci k činnosti vlády nebo jednotlivého ministra. Pokud většina poslanců po projednání interpelace vysloví nedůvěru, složí vláda nebo ministr své funkce.[13]

Obžalobu pro porušení ústavy nebo zákonů při výkonu úřadu může proti premiérovi nebo ministrovi předložit Státní shromáždění Ústavnímu soudu.[13]

Funkci předsedy slovinské vlády (1945–1953) a předsedy výkonného výboru (1953–1990) vykonávali Boris Kidrič (1945-1946), Miha Marinko (1946-1953; krátce i jako předseda výkonného výboru), Boris Kraigher (1953–1962), Viktor Avbelj (1962–1965), Janko Smole (1965–1967), Stane Kavčič (1967–1972), Andrej Marinc (1972–1978), Anton Vratuša (1978–1980), Janez Zemljarič (1980–1984), Dušan Šinigoj (1984–1990) a Lojze Peterle (1990).[14] Z dikce ústavy vyplývá, že předseda vlády koordinuje činnost vlády a dbá o sjednocení politické a správní orientace vlády.[6]