Nejvyšší soud Republiky Slovinsko

Nejvyšší soud Republiky Slovinsko (slovinsky Vrhovno sodišče Republike Slovenije; VS RS) se sídlem v Lublani[1] je vrcholným soudním orgánem, který rozhoduje o řádných a mimořádných právních prostředcích a je činný i v dalších zákonem stanovených případech.[2]

Slovinsko
Tento článek se týká tématu
Politický systém Slovinska

Historie

S koncem první světové války přišlo území Slovinska o nejvyšší soudní těleso, neboť Oberster Gerichts- und Kassationshof se sídlem ve Vídni, jenž zastával pro oblasti dnešního Slovinska s výjimkou Zámuří funkci nejvyššího soudu, zůstal na území jiného státu. V listopadu 1918 byl zřízen Vrchní zemský soud v Lublani (Višje deželno sodišče), který se stal prvním soudem v moderní historii Slovinska, který měl své sídlo ve Slovinsku a vykonával funkce nejvyššího soudu. Takové postavení si však Vrchní zemský soud v Lublani udržel jen krátce, neboť na konci roku 1919 přešla jeho funkce v zásadě nejvyššího soudu na zvláštní úsek soudu v Záhřebu. Ke změně došlo v říjnu 1939, kdy byl zřízen Nejvyšší soud v Lublani (Vrhovno sodišče), který se stal skutečně prvním slovinským nejvyšším soudem. Nejvyšší soud fungoval i po italském záboru, jeho činnost však byla zrušena v říjnu 1943 Němci. V období let 1941 až 1943 vykonával svou funkci jen pro území Lublaňské provincie. Část agendy Nejvyššího soudu přešla po jeho zrušení v roce 1943 na Vrchní soud v Lublani. Tento stav trval až do května 1945.[3]

V rámci poválečné Jugoslávie byla zakotvena mimo jiné soustava tzv. řádných soudů tvořená Nejvyšším soudem federace, nejvyššími soudy republik a autonomních oblastí, obvodními a obecními soudy, vojenskými soudy a soudy specializovanými. Ve Slovinsku byly zřízeny jen soudy základní, vyšší a Nejvyšší soud.[4] Činnost republikových nejvyšších soudů byla zahájena v srpnu 1945.[3]

Nejvyšší soud Lidové republiky Slovinsko (LRS) byl upraven v čl. 106 a 112 až 114 Ústavy Lidové republiky Slovinsko z ledna 1947.[5] Podle čl. 112 Ústavy byli soudci a předseda Nejvyššího soudu LRS voleni Lidovou skupščinou LRS.[6] Ústava Nejvyšší soud vymezovala jako nejvyšší soudní orgán ve Slovinsku. Pro situace, kdy měl Nejvyšší soud rozhodovat v prvním a kdy ve druhém stupni, odkazovala ústava na prováděcí předpis.[7] Zároveň bylo Ústavou vymezeno právo Nejvyššího soudu přezkoumávat zákonnost pravomocných rozhodnutí všech soudů v LRS, pokud nebyla v souladu se svazovými předpisy založena pravomoc federálního Nejvyššího soudu.[8]

Nejvyšší soud LRS rozhodoval v trestních a civilních věcech o opravných prostředcích proti rozhodnutí okresních soudů, výjimečně rozhodoval v prvním stupni. Nejvyšší soud také dohlížel na činnost všech nižších soudů, rozhodoval spory o příslušnost, a to nejen mezi slovinskými soudy, ale i mezi soudy a dalšími orgány.[9]

V Socialistické republice Slovinsko fungovaly do 31. prosince 1978 tyto řádné soudy: občinské (občinska sodišče), okresní (okrožna sodišče) a Nejvyšší soud. K 1. lednu 1979 se stal účinný zákon o řádných soudech z roku 1977, který zaváděl základní soudy (temeljena sodišča), vyšší soudy (višja sodišča) a Nejvyšší soud. V souladu s republikovou Ústavou z roku 1974 rozhodoval Nejvyšší soud o opravných prostředcích proti rozhodnutím obecných soudů, v některých případech rozhodoval jako soud prvního stupně a rozhodoval také o mimořádných opravných prostředcích. Úkolem Nejvyššího soudu bylo také zajistit jednotné uplatňování právních předpisů republiky.[9]

Současnost

Již Základní ústavní listina o samostatnosti a nezávislosti Republiky Slovinsko (Temeljna ustavna listina o samostojnosti in neodvisnosti Slovenije) z 25. června 1991 určovala, že všechny pravomoci, jimiž disponovaly svazové orgány, přecházejí na orgány republiky.[10] Nejvyšší soud Republiky Slovinsko tak převzal všechny pravomoci Nejvyššího soudu SFRJ se sídlem v Bělehradě.[3]

Ústava Republiky Slovinsko z prosince 1991 upravuje moc soudní v rámci hlavy čtvrté nadepsané jako státní zřízení. Podle čl. 127 Ústavy je Nejvyšší soud nejvyšším soudním tělesem ve Slovinsku, jež rozhoduje o řádných a mimořádných právních prostředcích, jakož i v dalších zákonem vymezených případech.[2] Zákon o soudech se Nejvyššímu soudu věnuje v ustanovení článků 106 až 113a.[11] Nejvyšší soud zpravidla rozhoduje v tříčlenném senátu, za určitých okolností může mít senát pět nebo sedm členů.[12]

Nejvyšší soud vede od roku 1947 evidenci judikatury slovinských soudů a v současnosti také doprovodné judikatury mezinárodních soudů.[13][14] Nejvyšší soud také odpovídá za ustálení judikatury.[15]

Zákon také upravuje situace, kdy rozhoduje plénum Nejvyššího soudu tvořené všemi soudci Nejvyššího soudu.[16] Plénum přijímá právní stanoviska v otázkách, které jsou důležité pro jednotné uplatňování právních předpisů, přijímá právní názor v otázkách soudní praxe, rozhoduje o iniciativách pro vydání nebo novelizaci zákona, poskytuje prostředky pro sledování rozhodovací činnosti soudů a vykonává další úkoly, které spadají do pravomoci Nejvyššího soudu, pokud to zákon stanoví. Právní názor pléna je závazný pro senáty soudu.[17] Plénum Nejvyššího soudu se může platně usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů, k přijetí rozhodnutí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů Nejvyššího soudu a většinu soudců oddělení, do jehož gesce daná právní otázka spadá.[18]

Předsedové

Prvním předsedou slovinského Nejvyššího soudu se 20. srpna 1945 stal dr. Alojzij Žigon.[19][20] Ten požádal na jaře 1948 o zproštění funkce, a tak byl v květnu 1948 vystřídán dr. Teodorem Tominškem.[21] V červnu 1951 zvolila Skupščina nového předsedu Nejvyššího soudu – dr. France Hočevara, který funkci zastával do října 1957, kdy byl odvolán.[22][23] V listopadu 1957 byl pak do funkce zvolen Vladimir Krivic, jenž byl později i předsedou Ústavního soudu Socialistické republiky Slovinsko.[24][25]

V období Nejvyššího soudu Socialistické republiky Slovinsko zastávali funkci předsedy Lojze Piškur a Jože Pavličič.[26][27] Od roku 1981 byla předsedkyní Nejvyššího soudu Francka Strmole Hlastec.[3]

Strmole Hlastec funkci opustila na vlastní žádost v lednu 1993. Novým předsedou soudu byl zvolen dr. Boris Strohsack, jenž v lednu 1995 odešel do důchodu.[3] Poté, v době od ledna 1995 do prosince 1997, neměl Nejvyšší soud předsedu a jeho činnost řídili místopředsedové. V roce 1997 byl předsedou Nejvyššího soudu zvolen Mitja Deisinger, v roce 2003 se o funkci opět ucházel, ale Státní shromáždění ho nezvolilo.[28] Předsedou byl pak v roce 2004 zvolen bývalý předseda Ústavního soudu Franc Testen, jenž funkci předsedy Nejvyššího soudu zastával až do února 2010. Jelikož byla v mezidobí přijata nová právní úprava, která měla zabránit opakování situace z let 1995 až 1997, jmenovala jednomyslně Soudní rada – jakmile se po uplynutí mandátu v únoru 2010 nepodařilo hned zvolit nového předsedu – prozatímní předsedkyni Alenku Jelenc Puklavec.[29] Jelenc Puklavec byla v té době také služebně nejstarší soudkyně Nejvyššího soudu.[30] Od 23. listopadu 2010 zastává funkci předsedy Nejvyššího soudu Branko Masleša.[3]

Soudní oddělení

Činnost soudu je organizována do šesti oddělení[31]:

  • trestní oddělení (kazenski oddelek)
  • civilní oddělení (civilni oddelek)
  • hospodářské oddělení (gospodarski oddelek)
  • pracovní a sociální oddělení (delovni in socialni oddelek)
  • správní oddělení (upravni oddelek)
  • oddělení evidence (evidenčni oddelek)

Odkazy

Reference

  1. Ust. čl. 117 zak. št. 94/2007 UL RS, Zakon o sodiščih (uradno prečiščeno besedilo). Dostupné online. (slovinsky)
  2. Ust. čl. 127 Ústavy Republiky Slovinsko (št. 33/1991 UL RS). Dostupné online. (slovinsky)
  3. Vrhovno sodišče Republike Slovenije. Zgodovina vrhovnega sodišča [online]. C2008 [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-24. (slovinsky)
  4. ZDOBINSKÝ, Stanislav; ZLATOPOLSKIJ, David Lvovič, et al. Ústavní systémy socialistických zemí. 1. vyd. Praha: Panorama, 1988. 479 s. (Pyramida. Encyklopedie). S. 415.
  5. Ust. čl. 106, 112 až 114 Ústavy Lidové republiky Slovinsko (št. 20/47 UL LRS) Dostupné online. [nedostupný zdroj] (slovinsky)
  6. Ust. čl. 112 Ústavy Lidové republiky Slovinsko (št. 20/47 UL LRS) Dostupné online. [nedostupný zdroj] (slovinsky)
  7. Ust. čl. 113 Ústavy Lidové republiky Slovinsko (št. 20/47 UL LRS) Dostupné online. [nedostupný zdroj] (slovinsky)
  8. Ust. čl. 114 Ústavy Lidové republiky Slovinsko (št. 20/47 UL LRS) Dostupné online. [nedostupný zdroj] (slovinsky)
  9. Arhiv Republike Slovenije. Vrhovno sodišče Republike Slovenije: 1941-1977. Osnovni podatki o fondu [online]. 2003 [cit. 2010-12-19]. Dostupné online. (slovinsky)[nedostupný zdroj]
  10. Temeljna ustavna listina o samostojnosti in neodvisnosti Republike Slovenije (Uradni list RS, št. 1/91- I in 19/91- I popravek). Dostupné online. (slovinsky)
  11. Ust. čl. 106 až 113a zak. št. 94/2007 UL RS, Zakon o sodiščih (uradno prečiščeno besedilo). Dostupné online. (slovinsky)
  12. Ust. čl. 107 zak. št. 94/2007 UL RS, Zakon o sodiščih (uradno prečiščeno besedilo). Dostupné online. (slovinsky)
  13. Vrhovno sodišče Republike Slovenije. Evidenčni oddelek [online]. C2008 [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-18. (slovinsky)
  14. Ust. čl. 108, zak. št. 94/2007 UL RS, Zakon o sodiščih (uradno prečiščeno besedilo). Dostupné online. (slovinsky)
  15. Ust. čl. 109 zak. št. 94/2007 UL RS, Zakon o sodiščih (uradno prečiščeno besedilo). Dostupné online. (slovinsky)
  16. Ust. čl. 110, 111 zak. št. 94/2007 UL RS, Zakon o sodiščih (uradno prečiščeno besedilo). Dostupné online. (slovinsky)
  17. Ust. čl. 110 zak. št. 94/2007 UL RS, Zakon o sodiščih (uradno prečiščeno besedilo). Dostupné online. (slovinsky)
  18. Ust. čl. 111 zak. št. 94/2007 UL RS, Zakon o sodiščih (uradno prečiščeno besedilo). Dostupné online. (slovinsky)
  19. BRUNŠEK, Roman. Procesi pred sodiščem slovenske narodne časti v Ljubljani. S. 108 (4). Kronika: časopis za slovensko krajevno zgodovino [pdf]. 1995 [cit. 2010-12-17]. Roč. 43, čís. 1/2, s. 108 (4). Dostupné online. ISSN 0023-4923. (slovinsky)
  20. Odlok št. 203/1945 UL SNOS in NVS o imenovanju predsednika in sodnikov vrhovnega sodišča v Ljubljani [online]. 1945-08-22 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky)[nedostupný zdroj]
  21. Zapisnik 1. seje III. rednega zasedanja Ljudske skupštne LRS, ki se je vršila dne 19. maja 1948. Publikováno v UL LRS. Dostupné online. [nedostupný zdroj] (slovinsky)
  22. Zapisnik 3. seje I. rednega zasedanja Ljudske skupščine LRS drugega sklica dne 8. junija 1951. Publikováno v UL LRS. Dostupné online. [nedostupný zdroj] (slovinsky)
  23. Sklep št. 174/57 UL LRS, o razrešitvi predsednika Vrhovnega sodišča LRS. Dostupné online. [nedostupný zdroj] (slovinsky)
  24. Sklep št. 194/57 UL LRS, o izvolitvi predsednika Vrhovnega sodišča LRS. Dostupné online. [nedostupný zdroj] (slovinsky)
  25. Arhiv Republike Slovenije. Zbirka Krivica Vladimirja: 1930-1988. Osnovni podatki o fondu [online]. [1992] [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (slovinsky)[nedostupný zdroj]
  26. A.Ž. Jubilej Lojzeta Piškurja. S. 13 (1). Dogovori: glasilo občine Ljubljana Center [pdf]. 1978 [cit. 2010-12-18]. Roč. 6, čís. 12/13, s. 13 (1). Dostupné online. (slovinsky)
  27. Proslava dneva Slovenskega sodstva v Ptuju. S. 2. Tednik [pdf]. 1976-09-16 [cit. 2010-12-18]. Roč. 29, čís. 37, s. 2. Dostupné online. (slovinsky)
  28. VUKELIĆ, Majda. Tretji krog iskanja predsednika najvišjega sodišča v državi. Delo.si [online]. 2010-05-24 [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-26. (slovinsky)
  29. STA. Predsedniku vrhovnega sodišča Francu Testenu se danes izteče mandat. Dnevnik.si [online]. 2010-02-27 [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. (slovinsky)
  30. mas/gz. Fellow Judges Endorses Chief Justice Candidate. STA [online]. 2010-09-17 [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  31. Vrhovno sodišče Republike Slovenije. Pristojnosti VSRS [online]. C2008 [cit. 2010-12-19]. Dostupné online. (slovinsky)[nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.