Janko Smole

Narodil se v Lublani, studoval v Bělehradě.[1] Do Svazu komunistické mládeže Jugoslávie vstoupil v roce 1939.[1] Po okupaci Jugoslávie se přidal do hnutí odporu, byl však Italy zajat a v období od února 1942 do května 1944 byl vězněn.[1] Po návratu do Jugoslávie vstoupil do Komunistické strany.[1] Následně zastával různé funkce: byl tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Slovinska, vedoucím skupiny Svazové plánovací komise, předsedou Slovinské plánovací komise (1950–1953).[1] V letech 1958 až 1962 byl guvernérem Národní banky Federativní lidové republiky Jugoslávie.[3] V letech 1967 až 1974 byl federálním ministrem financí.[4] V roce 1970 dosáhl Smole neuvěřitelného úspěchu, když se mu podařilo snížit rozpočet Jugoslávské lidové armády na necelých šest procent národního důchodu.[5] V období let 1965 až 1967 byl slovinským premiérem. V roce 1966 inicioval Smole vytvoření Centra pro výzkum veřejného mínění.[6] Funkci premiéra (předsedy výkonného výboru) opustil v důsledku neshod s republikovou skupščinou v roce 1967.[7] Tyto neshody spočívaly především v tom, že Smole navrhoval snížení sociálních výdajů, což tvrdě pobouřilo federální vládu (SIV) v Bělehradu.[8] V období let 1974 až 1978 a 1982 až 1984 byl opět členem federální vlády.[4]

V říjnu 2006 obdržel za svůj přínos slovinskému národu na poli bankovnictví a finančnictví a za účast v humanitární a charitativní činnosti z rukou slovinského prezidenta Janeze Drnovšeka Zlatý řád za zásluhy.[9]