Prezident Slovinska

Do účinnosti nové ústavy mělo Slovinsko kolektivní hlavu státu – Předsednictvo. První prezidentské volby se uskutečnily 6. prosince 1992 a jejich vítězem se stal Milan Kučan, který od dubna 1990 vykonával funkci předsedy Předsednictva.[3]

Prezident republiky je volen na pět let v přímých, všeobecných a tajných volbách.[4] Každý občan Republiky Slovinsko s aktivním volebním právem do Státního shromáždění je současně nositelem pasivního volebního práva pro volbu prezidentem – teoreticky tak prezidentem může být i osmnáctiletý občan Slovinska. Prezident může být znovu zvolen jen jednou.[4][5]

Volby prezidenta republiky vyhlašuje předseda Státního shromáždění.[4] Prezident musí být zvolen nejpozději patnáct dnů před uplynutím úředního období předcházejícího prezidenta, nebo do patnácti dnů po ukončení úřadu předchozího prezidenta.[4][6] Výjimkou z pětiletého období prezidenta je situace, kdy by volební období uplynulo v době válečného nebo výjimečného stavu. Pak by funkční období skončilo až šest měsíců po skončení takového stavu.[4]

Prezident republiky složí před nástupem svého úřadu před Státním shromážděním tuto přísahu: „Přísahám, že budu ctít ústavní řád, jednat podle svého svědomí a ze všech svých sil usilovat o blaho Slovinska.“[7]

Pokud prezident svůj úřad nemůže vykonávat, zemřel, odstoupil či došlo k jinému druhu skončení výkonu úřadu (například rozhodnutím Ústavního soudu), přejde výkon jeho úřadu až do volby nového prezidenta přechodně na předsedu Státního shromáždění.[6] Předseda Státního shromáždění také dočasně vykonává prezidentský úřad, pokud svůj úřad nemůže prezident vykonávat.[6]

Prezident republiky zejména vypisuje volby do Státního shromáždění, vyhlašuje zákony, jmenuje státní úředníky, kteří ve většině případů vzejdou z voleb ve Státním shromáždění, povolává a propouští velvyslance a vyslance republiky, přijímá pověřovací listiny zahraničních diplomatických zástupců, vystavuje ratifikační listiny, rozhoduje o milosti, propůjčuje řády a čestné tituly.[8] Skromný rozsah pravomocí prezidenta je odrazem vztahů a obav slovinské politické reprezentace v parlamentu počátku devadesátých let z Milana Kučana.[9]

Prezident republiky také navrhuje Státnímu shromáždění kandidáta na předsedu vlády.[10]

Pokud se dolní komora slovinského parlamentu nemůže v důsledku válečného nebo výjimečného stavu sejít, je založena legislativní pravomoc prezidenta republiky realizovaná formou nařízení s mocí zákona.[11] Takové nařízení s mocí zákona může dočasně omezit nebo zrušit základní lidská práva, a to pouze po dobu trvání válečného nebo výjimečného stavu a pouze v rozsahu nezbytném vzhledem k danému stavu a způsobem, jenž neporušuje rovnost před zákonem a spočívá na rovnosti bez rozdílu rasy, národnostní příslušnosti, pohlaví, jazyka, víry, politického a jiného přesvědčení majetkových poměrů, původu, vzdělání, společenského postavení a jiné okolnost týkající se osoby.[11][12]

V žádném případě však takovým nařízením nemůže být prolomena nedotknutelnost lidského života, zákaz mučení, ochrana osobnosti a lidské důstojnosti, presumpce neviny, zásada zákonnosti v trestním právu, právní záruky v trestním řízení a svoboda přesvědčení a vyznání.[12]

Nařízení prezidenta s mocí zákona podléhají ratihabici Státního shromáždění. Ratihabice musí být provedena, jakmile se Státní shromáždění sejde.[11]

Pokud prezident při výkonu své funkce poruší ústavu nebo hrubým způsobem zákon, může ho Státní shromáždění obžalovat před Ústavním soudem.[13] Ústavní soud shledá rozhodnutí Státního shromáždění o obžalobě odůvodněnou, nebo obžalovaného osvobodí.[13] Dvoutřetinovou většinou může Ústavní soud zbavit prezidenta úřadu.[13] Po doručení rozhodnutí Státního shromáždění o obžalobě může Ústavní soud nařídit, aby prezident svůj úřad až do rozhodnutí soudu přechodně nevykonával.[13]