Stane Kavčič

Kavčič se narodil v Lublani, kde také absolvoval základní školu a gymnázium.[1] Ještě před druhou světovou válkou začal působit v odborových organizacích. V červenci 1941 vstoupil do Komunistické strany Jugoslávie. Během války byl tajemníkem okresního výboru strany ve Vrhnice, tajemníkem slovinské sekce Svazu komunistické mládeže Jugoslávie. Krátce také studoval v Sovětském svazu.

Po válce zastával funkce v mládežnické organizaci, straně i v odborech. V letech 1951 až 1956 byl místopředsedou slovinské vlády, jejím předsedou byl v období let 1967 až 1972. Od roku 1965 prosazoval Kavičič reformy, jež měly směřovat ke zlepšení hospodářské situace Slovinska, jeho participaci na ekonomických tocích i zlepšení vazeb s okolními státy. Jeho reformní úsilí však naráželo nejen na odpor části slovinského vedení, ale i na odpor nejvyššího jugoslávského vedení. Situace se ještě více vyostřila v důsledku tzv. silniční aféry. Akcentace slovinských zájmů a jeho liberální politika vyústily na podzim 1972 k jeho sesazení.[2] Nucený důchod Kavčič využil k sepsání svých pamětí, které po jeho smrti vydali Janez Janša a Igor Bavčar.[3]

Zemřel v březnu 1987. Na podzim 2009 byla v Lublani odhalena jeho busta.[3]

Byl nositelem Řádu národního hrdiny, Řádu bratrství a jednoty, Řádu za zásluhy o národ a dalších vyznamenání.[1]